Bota jménem Melichar

S postupem času zjišťuji a to bez nějaké nostalgie, jak je tento rodinný film vlastně nadprůměrný. Takových filmů je málo a povedených ještě méně. Proto je třeba si jich vážit. Upřímně, kdo hledá chyby, vždy nějakou....Ale kdo a proč by hledal něco v tomhle? Leda nějaký rejpal....Vypněte a dívejte se! (21.06.2021)

K dnešnímu svátku přeju Hromnicím vše nejlepší, hodně štěstí a zdraví, tj. aby jejich kůže nikdy nepopraskala, lásky od jejich majitelky, dostatek kvalitního krému a hlavně dostatek odpovědných majitelů psů, kteří produkty svých čtyřnohých miláčků poctivě sbírají z chodníků, a to prosím né pomocí chudáků mých papírových či igelitových příbuzných, ale pěkně lopatičkou, a házejí je do dostatečné vzdálenosti od trasy do školy, např. sousedům přes plot. (02.02.2016)

„Já počkám. Já mám času dost.“ Zase tolik času není. Vyučovací hodina má totiž 45 minut a během ní se musí stihnout spoustu věcí. Děcka se nejdříve musí vyřvat, najít si svoje místo a až potom se může začít učit fyzika nebo výtvarka s Hofmankou. Ta třída byla strašně fajn. Pobavil jsem se u zpívání pod okny, při smíchu Lamkové jsem vždycky měl výbuch smíchu a ta fronta na obědě byla přímo ukázková. Radima Dochlebu jsem měl úplně nejradši, protože v něm jsem se vždycky našel. „On má poslední číslo bot.“ - „Jak poslední?“ - „No, dál už začínají dětský lyže.“ /75%/ (18.11.2020)

Mé krásné mládí. Aneb mé příjemné vzpomínky na má krásná socialistická školní léta bez starostí ! Soudružko učitelko jak krásné že ?! Ještě asi v roce 90/91 jsem řekl jedné paní učitelce u nás v Praze soudružko. Ha, a to byl malér! Asi jsem se jen špatně přizpůsoboval, no což byl jsem malý a tolik jsem nějaké změny až zas tolik nepozoroval a nepociťoval. Vzápětí se na mě ale svým nevraživým pohledem podívala, a jen tak tak že jsem od ni neschytal facku ! A poté prohlásila? Musile? Paní učitelko už prosím ano.. Doba se změnila ! A já si stejně myslel v duchu své, ale nesměl jsem to bohužel říct nahlas, a to mi prosím bylo asi deset let.. Mladí se tou dobou uměli také dobře bavit, aniž by k tomu potřebovali nějaké výraznější finanční prostředky..Všemi obdivované drahé stříbrné kozačky Lamkové, vzbuzovali sice všeobecnou závist, ale to byl jedinec takže to až tak zas nevadilo. Milan Šotola (Honzík), jako malý pohodový kluk, kterého později známe třeba z jiného Troškova filmu a to ze Slunce seno jahody a jeho dalších dvou pokračování. Byl važně velice roztomilý a navíc v sobě projevil i ducha takového malého školního vyšetřovatele, v pozdější krádeži svršků a bot. Dále zde zazářili Radim Dochleba a jeho spolužák Bakula jako takový vůdčí typy a skvělý baviči, a mladé holky jako vyspělá a namyšlená Lamková a krásná bloncka Jolanka byli taktéž k nakousnutí. A ta obrýlená fyzikářka na začátku co to žrala, byla doopravdy velmi odpudivá.. Troška tou dobou holt ještě uměl..Milý, vkusný a zábavný film o školní mládeži. Rozhodně ne ale kultovní ve svém žánru.. Dnes je tento druh filmů, filmaři téměř nevyhledávaný a takříkajíc na ústupu .. (30.12.2006)

Ach ty časy...:) Jak příjemně se kouká na film ze školního prostředí ze socialictických dob. Když to vidim, tak si hned vybavim kapsáře, sáčky na přezůvky, společný šatny, jednotnej trikot na tělák a pohodovej život. Hned bych to vrátila. Stejně tak pohodovej je tenhle film. Děj je naprosto jednoduchej a jasnej..všichni už od začátku víme, jak všechno skončí..ale stejně nás baví vracet se do základních škol a vyvádět lumpárny nebo jít k deváťákům a být nervózní kvůli svýmu dokonalýmu idolovi:) Asi nejlepší Troškův film (teda aspoň z toho, co jsem viděla). A mimochodem..ftipná přezdívka "žolík":) (03.08.2008)