Bílé peklo
So weit die Füße tragen
As Far as My Feet Will Carry Me
As Far as My Feet Will Carry Me
Obsahy(1)
Píše se rok 1944 a německý nadporučík Clemens Forell odjíždí vlakem z Bavorska na východní frontu. Na nádraží se loučí s rodinou a manželka mu přitom sdělí, že čekají další dítě. Forell slibuje, že se do vánoc vrátí, ale místo toho je jako válečný zajatec v Sovětském Svazu odsouzen na 25 let nucených prací v Gulagu na nejvýchodnějším cípu Sibiře. Forell s mnoha dalšími německými zajatci je transportován vlakem v nelidských podmínkách na Sibiř a dopraven do Gulagu, kde těží v dolech. Již po příchodu do Gulagu je konfrontován se zástupcem velitele Gulagu. Forell vzpomíná na svoji rodinu a když se mu naskytne příležitost k útěku, využije ji. Byla to však nastražená léčka a Forell i ostatní vězni jsou za to tvrdě potrestáni. Forellovi se však záhy naskytne další příležitost k útěku a to díky pomoci německého doktora, který zde ošetřuje nemocné a raněné. Pomocí něj se mu útěk podaří a pro Forella tím začíná strastiplná pouť přes celou Sibiř domů. (retrix)
(viac)Videá (1)
Recenzie (334)
Zajímavý válečný film. Tentokrát z pohledu němců. Po dobu cestování do ruského zajateckého pracovního tábora a samotného pobytu v něm je Bílé peklo příjemně ubíhajícím filmem. Po útěku hlavního hrdiny se objevuje s postupujícím časem bohužel čim dál víc scénaristických lapsů a ztrácí výrazně na tempu. Samotné finále na mostě mi přišlo hodně přitažené za vlasy. Mít o 30 minut kratší stopáž (hlavně odstřihnout z druhé části filmu) patří mezi skvělé novodobé válečné filmy. Takto tento spíše komorní snímek o nezlomné vůli jednoho zajatce zapadá do šedivého průměru. ()
....ťažký film - pre mňa -komu držať palce ? tomu nemeckému dôstojníkovi čo bojoval za fašistické Nemecko? alebo viťazom- predstaviteľom Sovietskej moci - dozorcom v gulagu? ťažká otázka ...podľa mňa :mali ostať všetci zajatci tam ,kde obete z obci Lidice,Ležáky,Kľak,Ostrý Grúň ...aj oni mali rodiny - fakt sorry ,ale nebudem fandiť wehrmachtu . ()
Film je údajně natočen podle skutečné události. Dejme tomu, nebudu o tom polemizovat. Jde jistě o vcelku kvalitní německý film, ale bohužel ho poněkud sráží jistá hollywoodizace. V Evropě umíme točit filmy bez těch hollywoodských hurá šíleností, falešných slz, prostřihů na děti modlící se k Panence Marii apod. Cesta za svobodou to byla dlouhá a strastiplná a chvílemi bohužel i pro diváka. No ale o nějak výrazně špatný film nejde a každý ať si z něj vezme, co chce. Pro mě to byl jen takový běžný, lehce oddechový kus - kvalitně natočený, jak už jsem napsal. ()
Útěk z vězení na německý způsob. Transsibiřská odysea jednoho zapomenutého příslušníka wehrmachtu začíná drsným a patřičně syrovým „pobytem“ v sovětském lágru, ze kterého se Vám udělají omrzliny i v parném létě. Pak ale film pomalu přechází v dokument z National Geographic, kde nás víc než samotný hrdina zajímá krásná a nespoutaná divočina. Ani to ale nevydrží dlouho, putování pokračuje a divákovo počáteční zaujetí uvadá. Místo aby film gradoval, rozplyne se do ztracena. Napínavé vyprávění postupně přechází v rutinní schematický popis a zpočátku zajímavý příběh se mění v nenápaditou natahovanou nudu. Jakoby studio během natáčení několikrát sáhlo k výměně režiséra a žádný z nich si s předlohou neuměl poradit… Velká škoda, potenciál tu rozhodně byl. ()
Na jednu stranu syrově realistický a na druhou naivně pohádkový příběh, to je BP. Nejhorší na něm jsou ty scénáristický berličky v podobě náhod na poslední chvíli (tuleň, eskymáci, paranoia zlatokopa), sebeobětování (doktor v gulagu, zlatokop ve vězení, polskej žid) a vojcla, kterej jakoby vypadl z Hugových Bídníků (A nedá si říct a nedá...) Stejně tak mi přišlo, že přinejmenším něco z toho jsem už viděl někde jinde dřív a to málokdy hůř (třeba v Tanci s vlky nebo ve Stínu vlka a svým způsobem v každým filmu z vojenskýho vězení nebo lágru viz třeba Žabák, i když z něho asi neopisovali). Velice dlouho jsem váhal, jestli dvě nebo tři. Přeci jen jsem u tohoto filmu strávil dvě a půl hodiny zábavy jen občas proložené trapnými zasyknutími (například u jeho stále smutné dcery jsem sykal neustále). Přesto ty zasyknutí byly pořádný a největší byl konec. A to nejen to zamilovaný objetí na Vánoce v kostele, který bych byl ještě schopnej vzít protože takovýhle romantický chvilky mám rád, ale hlavně ta trapná hláška Stejně jsem tě porazil!, či jak, na mostě. Tenhle film dostat do ruk někdo, kdo si dává hlavu s realističností i obsahovou, nejen formální, byl by to trhák. Takhle to ale vyznívá jen jako naivní pohádka, kde "hrdina i přes nebezpečenství nevídaná a překážky do nebes sahající dosáhne zdárně svého cíle a zlou saň po krutých bojích šťastně zahubí a dámu svého srdce získá zpět..." ()
Galéria (43)
Fotka © Angel Falls Filmverleih GmbH
Zaujímavosti (16)
- V roce 2010 němečtí vědci prozkoumávali podrobněji Rostův příběh a k jejich překvapení v něm nalezli mezery tak hluboké a data tak fundamentálně chybná, že uznali, že jeho strastiplná cesta ze Sibiře do Německa se zkrátka nemohla uskutečnit. Bauerova kniha je tudíž od té doby považována za dílo fikce. (Candice)
- Na záběru, kdy se Forellova dcera dívá na mapu je chyba. Atlas do kterého se dívá mohl být vytisknut až po roce 1991, protože v něm jsou vidět hranice států, které dříve byly součástí SSSR, jako například Ukrajina, Bělorusko, Litva, Lotyšsko, Estonsko atd. (Musak)
- V závěru filmu, kdy Forel (Bernhard Bettermann) přechází přes most ze SSSR do Íránu, zastaví se před poručíkem Kameněvem (Anatoliy Kotenyov) na dobrých 5 metrů. Při záběhu shora od sebe však stojí jen několik desítek centimetrů. (Pepy)
Reklama