Réžia:
Ondřej TrojanScenár:
Petr JarchovskýKamera:
Asen ŠopovHudba:
Petr OstrouchovHrajú:
Aňa Geislerová, György Cserhalmi, Jaroslava Adamová, Miroslav Donutil, Jaroslav Dušek, Iva Bittová, Ivan Trojan, Jan Hrušínský, Anna Věrtelářová (viac)Obsahy(2)
Eliška, ktorá kvôli uzatvoreniu vysokých škôl v období protektorátu nemôže pokračovať v štúdiu medicíny, pracuje v nemocnici ako zdravotná sestra a má milostný pomer s úspešným chirurgom Richardom. Spoločne sú zapojení do protifašistického odboja. Keď jedného dňa privezú na kliniku ťažko zraneného dedinčana Jozu zo vzdialených hôr, ktorý nutne potrebuje transfúziu, zachráni mu Eliška, ktorá má rovnakú krvnú skupinu, svojim darcovstvom život. Keď Eliška potrebuje kvôli odbojovej činnosti úkryt, je rad na Jozovi, aby splatil svoj dlh. (RTVS)
(viac)Videá (1)
Recenzie (577)
Pár much by se našlo - tenhle styl moderní české kinematografii ale celkem sedí a nebudu se tolik zlobit, jestli jí ještě nějakou dobu vydrží. Možná by neškodilo nasazovat více neokoukaných váří. Nic proti Jaroslavu Duškovi, ale začíná ho být poněkud příliš. Na druhou stranu sázka na jistotu v podobě rozkošné roličky Jana Třísky vyšla na jedničku a jeho svérázný horal byl možná i nejrázovitější a nejsympatičtější figurkou celého filmu. Na snímku je poznat, že čerpá ze silné předlohy a její potenciál nebyl rozhodně promarněn - neříkám, že by to nešlo ještě o něco lépe. ()
Romanticky tragická love story ve stylu horalském, zabalená do obalu nacistické okupace a pronásledování. Funguje to bezvadně. Vidíte obal, rozbalíte, vychutnáte, přejíte se a zabalíte zpět do obalu, který se náhle objeví znovu na stole. Tak jako cukrář nedochutil cukroví něčím navíc, tak tento snímek není ničím výjimečný. Naopak. Jednoduchost a kýčovitost jsou zde základní ingredience. Musela, nechtěla, přizpůsobila se, potom možná chtěla, pak teda hodně chtěla a nakonec, aby bylo tragické dílo dokonáno....no, však uvidíš. Jsou zde hodní i zlí, trestající a spravedlivě potrestaní i společně pronásledovaní. Mé pocity z celého vyústění? Absurdní i paradoxní. Překvapivé, rychlé i hrdinné umírání a nakonec poslední hřebíček s nálepkou - zpátky do minulosti. Všechno brát s humorem a bude dobře. Skutečně jsem nepochopil délku filmu a nebýt A. Geislerové, hodnotil bych snad ještě o stupeň níže. ()
Želary jsou obrovské české filmové dílko. Rozmáchlá až ohromující výpravná stránka, příroda a lidské příběhy z konce světa, na kterém není obživa a starost o rodinu žádnou procházkou růžovou zahradou. Vedlejší role si nezaslouží nic menšího než velké uznání a jsou jednoznačným kladem Želar, jenže je tu ono známé "ale". Když už připustím, že mě rudovlasá divoženka Anna svým hereckým výkonem přesvědčila o reálnosti přerodu "městského dítěte" v životem zk(o)ušenou horalku hluboce milující toho svého drsňáka s dobrým srdcem, pořád nemůžu přejít ten konec, který je jako z Angeliky. Nemyslím ono konečně uším a očím široké veřejnosti přednesené "slovo o pluku Igorově" - to je třeba ocenit, i když ne jako novum nebo nedejbože bourání nějakých tabu. Jde mi o osud té pro film stěžejní lásky...to pardon, ale co je moc, to je moc. Ve srovnání s tím co předcházelo je to sice část malá, ale nemůžu s čistým svědomím jít přes sebe samého a přes 70%. ()
Želary považujem za veľmi vydarený film. Dej je pomerne jednoduchý, ale postupné zbližovanie dvoch rozdielnych ľudí, ktorých spojila vďačnosť za záchranu života po lesnom nešťastí s nádejou na záchranu života pred Nemcami, je pútavé a vierohodné. Dobre sú vykreslené charaktery a vzťahy horalov na moravsko - slovenskom pomedzí a aspoň na jednu hviezdičku je tu príroda. Filmu by prospelo mierne prestrihanie, ktorým by sa zbavil prázdnych scén a tiež časti scén, v ktorých ruskí vojaci vystupujú ako banditi. Dobový obraz sa nezíska presunom kyvadla na druhý koniec. ()
„Dojdu pro doktora.“ – „I na kněze je pozdě.“ Komplikovaný, svojrázny, mozoľnatý a tvrdohlavý film. Pri jeho pozeraní budete mať pocit, že mohol byť lepší. Budú vám prekážať do prázdna šumiace zbytočnosti. To, že sa hrdinku niekoľkokrát pokúsia znásilniť, mi pripadalo len ako samoúčelný dôvod pre ukázanie nahého tela. nepomáhajú tomu ani skratkovité charaktery rázovitých obyvateľov horskej dediny ; v partizánskom závere to vyzerá takmer tak, že sme si mali vytvoriť vzťah k Janovi Třískovi, ktorý tu však bol ani nie desať minút (zo 142). Slávne tváre sú takisto samoúčelné a navyše aj rušivé. Nevraviac o ďalších veciach (striedajú sa všetky ročné obdobie, no deti akosi nerastú). To všetko narúša atmosféru a celistvosť filmu. Napriek tomu ma Želary (i vďaka dôležitým posledným sekundám o tom, SPOILER ako to vyzerá, keď sa po rokoch vrátime na miesta, na ktorých sme vyrastali a ktoré sme odvtedy ani raz nenavštívili SPOILER) zaujali, pobavili, strhli, dojali, rozhodili... a i trocha znudili. K tomu úchvatná príroda (a kamera). ()
Galéria (48)
Zaujímavosti (31)
- Scenárista Petr Jarchovský prozradil, že autorka předlohy Květa Legátová za film odmítala honorář. Když na tom ale produkce trvala, řekla, že část peněz chce v granulích pro zvířata (měla mnoho koček). A protože jich bylo hodně, darovala část z nich útulkům. (sator)
- Autor scénáře Petr Jarchovský pracoval kdysi na Barrandově a dostal za úkol probrat staré tisky, zda v nich nenajde něco zajímavého. Našel povídku „Želary,“ aniž tušil kdo je autorem. Dílo mu přišlo velmi silné a zralé, ale jméno na tiskovině nikdo neznal, takže než se podařilo zjistit, o koho doopravdy jde, domníval se, že se je to pseudonym někoho, kdo dříve nemohl publikovat. Pátrání ztížila skutečnost, že jméno Květa Legátová bylo fiktivní, protože pravé jméno autorky je Věra Hofmanová. Dalším překvapením pak bylo, že se jednalo o starší učitelku na penzi. (sator)
- Natáčení probíhalo od března 2002 do května 2003, především na Slovensku, v oblasti kysuckého skanzenu Vychylovka, a také v obci Zázrivá na Orave. Nezvykle dlouhá doba filmování byla důsledkem potřeby získat záběry ze všech ročních období. (morgos)
Reklama