Réžia:
Ondřej TrojanScenár:
Petr JarchovskýKamera:
Asen ŠopovHudba:
Petr OstrouchovHrajú:
Aňa Geislerová, György Cserhalmi, Jaroslava Adamová, Miroslav Donutil, Jaroslav Dušek, Iva Bittová, Ivan Trojan, Jan Hrušínský, Anna Věrtelářová (viac)Obsahy(2)
Eliška, ktorá kvôli uzatvoreniu vysokých škôl v období protektorátu nemôže pokračovať v štúdiu medicíny, pracuje v nemocnici ako zdravotná sestra a má milostný pomer s úspešným chirurgom Richardom. Spoločne sú zapojení do protifašistického odboja. Keď jedného dňa privezú na kliniku ťažko zraneného dedinčana Jozu zo vzdialených hôr, ktorý nutne potrebuje transfúziu, zachráni mu Eliška, ktorá má rovnakú krvnú skupinu, svojim darcovstvom život. Keď Eliška potrebuje kvôli odbojovej činnosti úkryt, je rad na Jozovi, aby splatil svoj dlh. (RTVS)
(viac)Videá (1)
Recenzie (577)
Želary si 4* zaslúžia. Minimálne za hercov. Ale aj tak ma mrzí, že jediný Jan Svěrák dokáže české filmy zaobalovať do krásnej filmovej poetiky. Že nech sa v nich deje čokoľvek, je potešenie na ne hladieť. Práve táto hrejivosť chladným a príliš televízne vizerajúcim Želarom chýba. ()
Nebylo to špatné, ale pak přišel neuvěřitelně zprzněný závěr, ze kterého mám pocit, že najednou došly peníze a muselo se narychlo během dvou hodin natočit, sestříhat, vypustit do světa. Nevím, jestli je to tak v knize, každopádně děj Vás připravuje na zcela jinou závěrečnou konfrontaci, než k čemu nakonec dojde. Co nám ten příběh tedy měl říct, když tam nedojde k žádnému rozhodnutí, na které jste zvědaví? Zbývá jen ten vedlejší záběr filmu, že horalé jsou rovina chlapi, které vedle sebe chcete mít v čase nouze, ale to šlo odvyprávět jinak a líp. ()
Stejný dojem jako z Tmavomodrého světa. Budeme-li se držet dvojího metru, můžeme obdivovat, že "na český film" je tu všechno větší, výpravnější, dramatičtější. Ale jinak nezbývá než konstatovat, že jsme viděli další z řady tříhvězdičkových filmů, jaké se nemusejí stydět před zahraniční konfrontací, ale samy o sobě ničím nevynikají. To nemyslím nijak zle, jen na mě víc působí komornější filmy. 60% ()
Romanticky tragická love story ve stylu horalském, zabalená do obalu nacistické okupace a pronásledování. Funguje to bezvadně. Vidíte obal, rozbalíte, vychutnáte, přejíte se a zabalíte zpět do obalu, který se náhle objeví znovu na stole. Tak jako cukrář nedochutil cukroví něčím navíc, tak tento snímek není ničím výjimečný. Naopak. Jednoduchost a kýčovitost jsou zde základní ingredience. Musela, nechtěla, přizpůsobila se, potom možná chtěla, pak teda hodně chtěla a nakonec, aby bylo tragické dílo dokonáno....no, však uvidíš. Jsou zde hodní i zlí, trestající a spravedlivě potrestaní i společně pronásledovaní. Mé pocity z celého vyústění? Absurdní i paradoxní. Překvapivé, rychlé i hrdinné umírání a nakonec poslední hřebíček s nálepkou - zpátky do minulosti. Všechno brát s humorem a bude dobře. Skutečně jsem nepochopil délku filmu a nebýt A. Geislerové, hodnotil bych snad ještě o stupeň níže. ()
Po dlouhé době skvělý český film. Kromě krásné kamery (nedovedu si představit špatnou kameru v tak nádherném prostředí) a velmi pěkné hudby (na české poměry) jsou hlavním trumfem filmu herecké výkony. Nejlepší je Cserhalmi, ale slušné výkony podávají všichni. I ta Geislerová, kterou jsem dosud moc nemusel, mi tu sedí. Moc se mi líbil závěr, tato lekce z dějepisu asi některé překvapí. Základní dějová linie - vztah Hany a Jozy je doplňována příběhy dalších hrdinů z Želar a všechny tyto příběhy (a postavy) mi přišly zajímavé - nejzajímavější postavou filmu je pro mě malý Lipka. ()
Galéria (48)
Zaujímavosti (31)
- Scenárista Petr Jarchovský prozradil, že autorka předlohy Květa Legátová za film odmítala honorář. Když na tom ale produkce trvala, řekla, že část peněz chce v granulích pro zvířata (měla mnoho koček). A protože jich bylo hodně, darovala část z nich útulkům. (sator)
- K natáčení byly využity parní lokomotivy 310.072 z Plzně a 423.009 z Letohradu. (tzv)
- Autora předlohy Květa Legátová zobrazila oblast Kopanice a Žítkové v Bílých Karpatech. Sama nějaký čas učila ve Starém Hrozenkově. Postava Lucky (Jaroslava Adamová) je reminiscencí na jednu z tzv. žítkovských bohyň. (gug)
Reklama