Moje učitelka chobotnice

Emotivní, stručný a barvitý náhled do života jedné chobotnice a mořského badatele, kteří se vzájemně sblíží a vytvoří si vztah, jaký se ještě nikdy nikomu před ním nepodařilo. Obrovskou škodu vidím v tom, že nám tvůrci nedopřáli na úvod nějakou rychlou obecnou pětiminutovku o chobotnicích, abychom zhruba věděli, co od nich čekat a nějaké základní charakteristiky, ale jinak jde bez debat o bezkonkurenční snímek v rámci podvodního (sub)žánru a já teda tleskám. Dokonalá a precizní práce takhle vybalancovat divácky poutavou podívanou a dokumentární zachycení vztahu člověka a chobotnice, ještě k tomu to položit do koukatelného 80minutového formátu se záběry, u kterých nemám tušení, jak je mohli zachytit, jelikož jsou zkrátka dechberoucí a naprosto šílené. Dozvíme se o fungování ekosystému "na dně", o zvycích hlavního tvora, jeho způsobu lovu, maskování před predátory i postupném navazování kontaktu s člověkem a ze všeho nejvíce mě odrovnala kamufláž, kdy na své přísavky nabalila mrtvé korýše a korály a udělala ze sebe maskovaný kámen. Podobný žánr cíleně nevyhledávám, ale tohle mě dostalo a jsem rád, že jsem měl možnost vidět podmořský klenot jako je tento. Breathtaking. (17.01.2023)

První třetinu jsem si při sledování říkal, že podmořské záběry jsou sice nádherné, ale toť vše. No a posléze se přistihnu, že mi denní harmonogram té osmichapadlové potvory není úplně putna a těším se na její další průzkum mezi korály a podmořskou havětí. Závěrem můžu také podotknout, že budoucí filmaři se můžou snažit sebevíc, ale napínavější souboj žraloka s chobotnicí už nejspíše nenatočí. (13.02.2023)

"Naučila mě, že člověk není jen pouhým návštěvníkem přírody, ale jeho součástí. A to je velký rozdíl." ________ Jak již název napovídá, oscarový dokument 'Moje učitelka chobotnice' skrze retrospektivní metodu vyprávění pojednává o tom, kterak jihoafrický dvojník Christiana Slatera k přátelství s chobotnicí přišel. Zoofily ovšem budu muset zklamat, páč žádný BDSM scény mezi nimi nejsou. Místo toho divák sleduje velmi subtilní drobnokresbu neobyčejného přátelství mezi člověkem a tímto hlavonožcem. Specifická výjimečnost, díky níž je tenhle dokument hotovým magnetem na ceny, tkví v tom, že absolutně stírá jakýkoliv žánrový distinkce mezi hraným a dokumentárním filmem, a nakonec vyvrcholí do dechberoucí metafyzické alegorie o koloběhu života. Snímek je taky famózně umocněn až Newmanovsky stylizovanou hudbou pod taktovkou Kevina Smutse, která dodává náležitý emocionální náboj. Příběh je sice mírně zkratkovitý, ale to ve výsledku vůbec nevadí, protože jde o nádhernej důkaz toho, že i v době klimatický krize stále existují přírodní zázraky...... // VERDIKT: emocionální heartbreaker. 9,4 chapadel z 10 // 🐙💔 (31.12.2021)

Nikdy by mě nenapadlo, že si tímto dokumentem vytvořím vztah k chobotnici. Neskutečné. Navíc nechápu, jak je možné, že Craig Foster dokázal celý příběh oné chobotnice zfilmovat, že dokázal u všeho důležitého s kamerou být, že se vůbec dokázal nadechnout a pod tou vodou nějaký čas vydržet. Přišlo mi, jak když má žábry a dýchá jimi ve vodě, jak kdyby splynul s chaluhovým lesem a stal se jeho součástí. Dokument má podle mě neskutečný přesah. Nejenom myšlenkou, ale i závěrem, který je asi nejemotivnějším závěrem, který jsem kdy v dokumentu ze světa přírody viděl. (11.01.2021)

Románik človeka s chobotnicou a jej podmorské dobrodružstvá sú tak skvelé, plné úchvatných podmorských záberov, že nedovoľujú ísť s hodnotením do priemeru. Plusom je aj apelatívne upozornenie na potrebu ochrany a rešpektu všetkých, i tých najmenších tvorov a podmorského životného priestoru. Hlavná výhrada je k osobnej línii dokumentu. Kľudne ju mohlo nahradiť prezentovanie zaujímavých faktov zo života chobotníc, ktoré sú v dokumente odbavené pár zábermi o tom, koľko vedeckých štúdií režisér o týchto fascinujúcich hlavonožcoch prelúskal. (03.10.2020)