Moje učitelka chobotnice

Nedá mi neobdivovat chování tvora, který nemá rodiče, nikoho, kdo by ho učil a vše zvládne jen díky své zvídavosti a pohotovosti. Moje učitelka chobotnice je dokument, který nechá víc otázek, než odpovědí: Co z onoho přátelství chobotnice měla? Jak s těmi neurony, roztroušeným po celém těle myslela? Snila? Jsou záblesky její emoční inteligence skutečné? Nebo jí byl prostě příjemný dotyk teplého lidského těla? Jak to celé točili? Kolik vystřídali chobotnic? A jak dlouho, do pekla, ten člověk vydrží pod vodou bez vzduchu? ■ Sledujeme citlivého filmaře, zažívajícího krizi identity, vracejícího se ke kořenům a navazujícího vztah s chobotnicí, což je samo o sobě unikátní zážitek. Zajímalo by mě, co mu na to říkala manželka. (08.12.2023)

Je to strašně pěkné, dojímavé a celkově srdcem podané - to bez debat. Na druhou stranu jsem měl tak trochu pocit, že více než o samotnou chobotnici tu šlo o vypravěče, zotavování se ze syndromu vyhoření a léčbu deprese. Obrazově je to moc hezké a zároveň je vidět, kolik užitečných poznatků si Craig Foster z pozorování odnesl a jak komplexní obrázek o fungování podvodního života na pobřeží si dokázal utvořit. Krom toho je zajímavé sledovat, jak na něj jako na člověka chobotnice reaguje, postupně k němu i do jisté míry přilne a že fakt není ani trochu blbá. Otázkou ovšem je, jak moc je ona náklonnost vysněná a jestli za tím vším není i jiné, střízlivější a méně patetické vysvětlení. Ke konci mi už to neustálé přehánění a jistá až trochu sebestředně lidská vztahovačnost, navíc za tónů dojímavé hudby a kýčovitých západů slunce, přišla už trochu otravně přestřelená, jakkoli si i já k divoké přírodě chovám obdobný respekt. Tak či onak, velmi mě těší, že nezůstalo jen u dojímavého příběhu jednoho člověka, ale že důsledkem tohoto bezpochyby silného osobního zážitku bylo založení organizace Sea Change Project, která se snaží zvyšovat povědomí veřejnosti o důležitosti kelpů (lesů z chaluh) na pobřeží jižní Afriky a mořské biodiverzity obecně a která mj. produkovala i tento film. (14.12.2021)

Fajn, tušila jsem, že bych mohla spadat do kategorie jedinců, které by teoreticky mohl rozbrečet životní příběh chobotnice, ale stejně jsem překvapená, jak moc jsem se s ní sžila. Nádherně natočený dokonale úžasný příběh. Podmořský svět je naprosto fascinující a lidstvo o něm ví pořád tak málo. Jeden z nejkrásnějších a zároveň nejdojemnějších dokumentů, co jsem kdy viděla. (30.11.2020)

Medzi sviatkami som objavil počin ovenčený množstvom ocenení My Octopus Teacher. Je treba povedať, že film je natočený populárno-náučne, netreba sa naň „naladiť“, ani mať žiadne špeciálne znalosti. Aj zo zdanlivo banálneho pozorovania chobotnice však dokáže režisérska dvojica Pippa Ehrlich a James Reed vytvoriť pútavý divácky zážitok, ktorý dokonca v istých momentoch strieda žánre – a tak sa občas pozeráme nielen na drámu, ale aj ironickú komédiu, či dokonca romantický film, alebo triler. Veľmi príjemná „oddychovka“, ktorá privedie aj k zamyslenie sa nad tým, či ako spoločnosť (ale aj jednotlivci) neberieme prírodu ako samozrejmosť. (06.01.2022)

Jo, je to trochu jako kdyby byl Attenborough impresionistický obraz a ne obrázková učebnice a lze to tak brát a být s tím spokojen (jen vás možná bude štvát větší míra sentimentu v poslední desetiminutovce), ale to je myslím až příliš jednoduchý popis. Spíš je to příběh o znovu hledání sebe ve vztahu ke zbytku světa. Akorát tím zbytkem světa se na chvíli prostě stala chobotnice. *** Some Strange Octopus Level of Joy *** (28.12.2020)