Moje učitelka chobotnice

Emotivní, stručný a barvitý náhled do života jedné chobotnice a mořského badatele, kteří se vzájemně sblíží a vytvoří si vztah, jaký se ještě nikdy nikomu před ním nepodařilo. Obrovskou škodu vidím v tom, že nám tvůrci nedopřáli na úvod nějakou rychlou obecnou pětiminutovku o chobotnicích, abychom zhruba věděli, co od nich čekat a nějaké základní charakteristiky, ale jinak jde bez debat o bezkonkurenční snímek v rámci podvodního (sub)žánru a já teda tleskám. Dokonalá a precizní práce takhle vybalancovat divácky poutavou podívanou a dokumentární zachycení vztahu člověka a chobotnice, ještě k tomu to položit do koukatelného 80minutového formátu se záběry, u kterých nemám tušení, jak je mohli zachytit, jelikož jsou zkrátka dechberoucí a naprosto šílené. Dozvíme se o fungování ekosystému "na dně", o zvycích hlavního tvora, jeho způsobu lovu, maskování před predátory i postupném navazování kontaktu s člověkem a ze všeho nejvíce mě odrovnala kamufláž, kdy na své přísavky nabalila mrtvé korýše a korály a udělala ze sebe maskovaný kámen. Podobný žánr cíleně nevyhledávám, ale tohle mě dostalo a jsem rád, že jsem měl možnost vidět podmořský klenot jako je tento. Breathtaking. (17.01.2023)

Nesmírně citlivě natočený dokument, který na pozadí téměř intimního vztahu mezi člověkem se srdcem na správném místě a neuvěřitelně inteligentní chobotnicí přibližuje laické veřejnosti taje a krásy světa chaluhového lesa u břehů jižní Afriky. Chobotnici jsem si zamilovala hned v úvodních minutách a za doprovodu komentáře vedeného vemlouvavým hlasem Craiga Fostera a příjemné hudby jsem se nemohla nabažit obrazů z její strastiplné životní pouti až k velmi dojemnému konci. Myslím si, že Craig Foster si zaslouží úctu a respekt za svou bezmeznou lásku k přírodě, k níž vede i svého syna. (100%) (02.04.2021)

Všechny přírodovědecké dokumenty zastíněné. I kdyby šlo jenom o podmořský dokument o chobotničce a přátelství člověka s ní, vyčníval by pestrostí situací s ní zažitých a unikátní vzdělávací hodnotou. Divákovi v něm totiž nejsou fakta jenom řečené a ukázané, ale se díky autorově srdcařství a úpřimnosti spolu s ním stává jejich spoluobjevitelem. My Octopus Teacher je však emocionálním zásahem, tematickou komplexností a provázaností s životem dokumentaristy něčím mnohem více. Pokud si posledně mohl převzít dokumentárního Oscara Alex Honnold za sílu lidského ducha v lezeckém výkonu, nyní by to měl být Craig Foster za ztvárnění křehkého sblížení dvou naprosto odlišných živočišných druhů a poetické popsání sjednocujících paralel jejich životních cest. (27.10.2020)

Je mi nějak úplně jedno, jestli to má dokumentaristické rezervy (jakože má - je to sladký sentiment). Tohle může neoslovit vážně jen někoho, komu ukradla srdce spolužačka Maruška ve čtvrté třídě, a zapomněla ho vrátit. Neotřelé, krásně natočené a ukazující, že spojení hnusných lidí s krásnou přírodou prostě je možné. (15.01.2021)

Vzhledem k tomu, že můj nejoblíbenější dokument je Grizzly Man, můžu jen stěží docenit film, který vypadá, jako by ho natočil Timothy Treadwell. Chlápek jediný rok chobotničina života toho chudáka neúnavně stalkuje a dělá jí ze života peklo neustálého úprku a ostražitosti, zatímco si do ní projektuje lidské emoce, blouzní o nějakém vzájemném přátelství a vypráví příběh o sobě, který by mohl vyprávěk kdykoliv, ale od stolu by byla jeho banalita a nesnesitelnost mnohem patrnější. A možná kdyby u toho vyprávění nezněla tak teskná hudba, tak by divák nebyl tak moc na lodi, když mluví o tom, jak kvůli svojí krizi středního věku na rok opustil svou rodinu, včetně dospívajícího syna, aby se potápěl na druhé straně světa a točil si fetišistický autoportrét. Bez jakékoliv sebereflexe využívá to zvíře k zarámování sebe jako něžného dobrodruha, který chrání mořský život, přitom té chobotnici by bylo mnohem lépe, kdyby ji nechal jednoduše na pokoji a možná se radši věnoval svému synovi víc než jeden víkend, na který ho přizve. Arogance a ignorance sloužící autorovi a zástupu rozněžněných diváků k sebedojímání, za maskou úžasu a respektu je ale jen konzumace a spotřeba přírody pro vlastní sobeckou potřebu - režisér nemohl spát a byl otrávený ze svojí rodiny, tak jednu bezbrannou chobotnici stálo celý život, aby se mu udělalo zase líp a mohl si vyfantazírovat příběh o navázání vzájemného vztahu s přírodou, který ve skutečnosti nikdy neexistoval. Jediné zajímavé, co ten film vyprodukoval, byla jedna esej o tom, jak ten film slouží jako trefná nezáměrná alegorie fetišizujícího post-imperializmu, což by mě samotného asi nenapadlo, ale teď to nemůžu dostat z hlavy. Jinak to může být užitečné jen jako ukázka toho, jakou moc má v dokumentu vypravěč - zajímavé cvičení je představit si dojem z filmu bez neustálé snahy velmi násilně záběry nějak rámovat a přikládat jim specifický význam, často odporující tomu, co ve skutečnosti vidíme, který režisér předvádí. (14.07.2021)