Jan

Tvůrci se bohužel až příliš soustředili na netradiční formu vyprávění, než na příběh samotný. Hodně se tu stříhá a místy je nasazena rychlá střihová sekvence záběrů, které pocházejí ze scén, jež se ve filmu objeví až později. Působí to sice zajímavě a diváka to v orientaci v ději nezmate, smysl toho ale moc nechápu. Snad to nemělo působit jako jasnovidecká vidění hlavního hrdiny… Scéna samotného upálení Jana Zajíce nám ukázána není. Ne, že bych ji vyžadoval, ale zpracovat ji formou symboliky v podobě hořícího stromu mi přišlo příliš "umělecké". Snad by bylo lepší v rozhodující chvíli pouze otočit kameru stranou… Jako příklad filmu, kdy se podařilo netradiční formu vyprávění využít k prohloubení divákových emocí, bych rozhodně označil PF 77 od Jaroslava Brabce, které se též snažilo co nejautentičtěji vystihnout chování lidí v době komunistické nadvlády. Právě z PF 77 jsem tu dobu pochopil mnohem lépe, u Jana jsem se v podstatě jen nudil – navzdory vážnosti tématu. (21.02.2008)

Neměl jsem co dělat a tak jsem si propínal kanály, když mě zaujal tenhle film. Nedávná historie mě opravdu zajímá, a tenhle film podle mne atmosféru i chování lidí v roce 1969 vystihnul výtečně. Režie slušná, přesvědčiví herci, jediné co rušilo je hudba opravdu křičící "jsem z počátku devadesátých let". (21.02.2008)

Ojedinelý aj odvážny pokus nielen popísať jeho život, ale hlavne vžiť sa do vnútra chlapca, ktorý sa napokon upálil, s obludne naliehavou hudbou a otravnými bleskovými prestrihmi halabala flashbacky aj flashforwardy. Napriek ním a až útočne artistnej kresťansky orientovanej „duchovnej“ forme, ťažiacej zo slobody tesne po revolúcií, sa tá hodinka vyplatí a v druhej polovici sa dostavia aj skutočné emócie. JAN si nerobí hlavu z nejakých historických detailov a výslovne na to upozorňuje, čím sa stáva zaujímavým protikladom HOŔÍCÍMU KŘI, ktorému sa síce nemôže rovnať prepracovanosťou a realizačnou stránkou, ale proti jeho otrockej popisnosti sa pri zachovaní všetkého potrebného obsahu ( na začiatku 90. rokov ešte nebolo potrebné vysvetľovať povahu normalizačnej neslobody ) na menej než štvrtinovej ploche ešte aj pokúsi o nejakú autorskú víziu a osobitý prístup. (25.03.2014)

Hned v úvodu musím zmínit fakt, že neobdivuji a neuznávám činy Jana Palacha ani Zajíce, protože není zač je obdivovat. Republiku od komunismu nezachránily ani jejich činy, národ to k ničemu nevybudilo a vše zůstalo při starém. Jejich sebevraždy byly zbytečné a nesmyslné. Už fakt, že se tento film stal jedním z nejúspěšnějších filmů v televizní podobě o něčem svědčí. Dle mého je to pouze z důvodu, o čem snímek je. Kvalitou bohužel zaostává za mnohem lepšími televizními filmy a je škoda, že ČT dokáže takové filmy zpropagovat jen díky tématu socialismu, přitom v naší historii je jich hodně mnohem kvalitnějších. Filmu vévodí především příšerná hudba, která se dle mého k danému tématu vůbec nehodí. Průměrný je i scénář. Ocenit z hereckých výkonů lze jen Jakub Wehrenbera a Lindu Rybovou. Temné prostředí působí, jako by snímek byl spíše o templářích než o době roku 1968. Osobně si myslím, že jde o silný podprůměr, ač myšlenky Jana Zajíce a jeho důvody a pohnutky zachyceny byly. Jsem si jist, že obdivovatele dvou pseudohrdinů budou nadšeni. Umělecká kvalita, bez ohledu na to, o čem snímek pojednává, ovšem pokulhává. (25.02.2019)

Určitě je dobře, že podobný film vznikl. Jan Zajíc je jméno, které asi mnoha lidem nic neřekne, ale jeho příběh by neměl zůstat zapomenut. Film skvěle vykresluje vnitřní přerod od nadějí spojených s tragickým činem Jana Palacha, který měl vyburcovat společnost, přes rostoucí znechucení z toho, že se tak nestalo, až po absolutní bezvýchodnost vedoucí k tragickému činu. Výborně vybraná trojice hlavních představitelů Wehrenberg - Špaček - Čekan, potažmo Rybová. Na televizní film raných devadesátých let nadprůměr. (29.11.2014)