Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Osobitého výtvarníka, typografa, spisovatele Josefa Váchala zná veřejnost především díky jeho Krvavému románu. Surrealistická rozkošatělost této obhajoby pokleslého čtiva 19. století zaujala Jaroslava Brabce a jeho spolupracovníky a našli k tomu odpovídající obraz "braku" 20. století. Zájem autorů se soustřeďuje především na období němého filmu, procházka dějinami kinematografie pokračuje přes nástup zvukového filmu až do současnosti (autorský film 60. let, moderní horor), formálně tu najdeme např. využití techniky tónovaného filmu). Všestranná parodie prolíná barvitou dějovou změť s příběhem autora (Váchala/Paseky), komentujícího a vytvářejícího svou knihu, a rozštěpeného navíc v ději do postav Fragonarda a Mistra. Stejně jako u Váchala vstupuje do fikce stále silněji realita, aby se jediným "šťastným koncem" ukázalo být hotové umělcovo dílo. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Recenzie (86)

igi B. 

všetky recenzie používateľa

Podebraný Brabec, zprzněný Váchal. Šaškování coby náhrada poetiky dle metody pohltilo formu, obsah pak seprán do krve... Doprzněno navíc všelijakým tím štajndleráctvím a jiným kemoušením, jak holt u nás typické, že... Váchala miluju, mám ho sdostatek za ta leta i v knihovničce (Krvavý román hnedle ve dvou vydáních - jen tak z plezíru, i tu Šumavu, tu naležato, etc... - současná vydání, samozřejmě...), ale tady to není a kde to není... Váchal byl jurodivý genius, RYZÍ UMĚLEC a PAN GRAFIK, Brabec má sice cosi v hrsti, ale vrabec to není a popkulturní holub leze z nosu... A víc už zase škoda slov! Amen. - - - - - (Poprvé viděno v dobách premiérových s nadšeneckým očekáváním a nutným zklamáním hnedle v kině, kdysi /25.02.2006/ i ty tři hvězdy pošetilé naděleny, po repete 26.10.2011 na >tv barbardoff< s odstupem a smutkem přehodnoceno dolů, komentář zde rozmrzelý coby dvaačtyřicátý - 27.10.2011) ()

Opsha 

všetky recenzie používateľa

Po výtvarné stránce to nemá chybu, herci se do svých rolí hodí dokonale (tady mi snad poprvé nevadil Jaromír Dulava), bohužel co trochu celý film sráží jsou (čitě) černobílé scény s Váchalem připravujícím knihu, které působí příliš vážné a melancholicky- jinde bych je ocenil, ale tady nezapadají do celé atmosféry. Trochu mi chybí i moje nejoblíbenější scéna z knihy: přijímací pohovor mezi dr. Řimsou a polapeným bláznem. ()

Reklama

honajz2 

všetky recenzie používateľa

Předlohu jsem nečetl. Co se ale filmu týče, je z něj celkem zajímavý experiment. Natočit to ve stylu počátku kinematografie se mi zdá jako celkem dobrý nápad, bohužel ve finále dost utrpěl. Ono mě to bavilo ze začátku, tak prvních 20 minut, ale pak mě to celé začalo nudit. Do toho to vlastně nemá ani děj (vzpomněl jsem si při tom na Eden a potom, ale to bylo podmanivější), což je mi u experimentu jedno, ale kdyby byl, oživil by to. Nakonec to je jenom sled bizarností bez ladu a skladu, který se naštěstí nebere smrtelně vážně a občas je i zábavný, což tomu pomohlo ke třetí hvězdě. Jinak mě to ale dost nudilo. 3* ()

zette 

všetky recenzie používateľa

Velmi stylove natoceny film s celou plejadou znamych ceskych hercu. Myslim, ze ve vsech svych viteznych kategoriich si tento snimek zaslouzil Ceske Lvy. Hutna atmosfera, skvele ladene filtry, absurdni a misty vtipne. Skoda, ze se dejova linie trochu lepe neusporadala. I tak, tento film si pro svou originalitu zaslouzi pozornost, ktera mne osobne byla 18 let utajena... ()

Sarkastic 

všetky recenzie používateľa

„Recepis na tento v celém světě nejsilnější grog pocházel od jednoho učitele z Brna, který nedávno piráty vyloven z moře, smutně již pošel.“ Pro mě osobně je Krvavý román malým zjevením (min. na domácí scéně určitě). O jeho existenci jsem dlouho vůbec netušil a podobně to tak mám i s osobou Josefa Váchala (u kterého ovšem ani netoužím po knižním či jakémkoliv jiném „seznámení“). Důležitý je u Krvavého románu především jeho žánr, kterým není béčkový horor (jak by se možná mohlo na první pohled zdát) nýbrž parodie s mnoha odkazy (např. i na Limonádového Joea). A pokud nebudete dění sledovat touto, řekněme zesměšňující, optikou, těžko snímek plně doceníte. Ono zpočátku není film zrovna jednoduché sledovat, protože obsahuje hned několik zdánlivě (!) vůbec nesouvisejících a řeklo by se až zcela oddělených příběhových linií, jenže ty se postupně schází, proplétají (jakoby diletantsky, podle zcela vlastních pravidel), a to se děje souběžně s vývojem kinematografie (který začíná érou němého filmu, posouvá se k počátečním zvukovým atd.). A právě zvuková stránka (ten mikrofon v lese!) je spolu s hudbou na filmu dominantní, a řekl bych také, že velmi dobře zvládnutá. To samé se však dá říct i o „brakové“ trikové stránce (se spoustou krve) a stejně tak té vizuální (navíc kouzelná „porucha“!). Co však opravdu dominuje, je práce maskérů, kterou bych si troufnul označit za téměř mistrovskou. Nejen, že jsem některé herce pod nánosem maškarády vůbec nepoznal, u filmu bych směle vyhlásil soutěž o „největšího zjeva“, přičemž sám vlastně nevím, zda mě z těch „echt“ nejvíc dostal Bartoška, Šteindler či třeba Hrzánová (potěšilo i obsazení hereckého barda Kemra). Nejvíc mě sice bavil hlavně film němý, se všemi těmi mezititulky, u kterých jsem co chvíli smál nahlas, ale ani s dalším průběhem jsem rozhodně nezůstal vážný, protože to už herci mohli zcela využít svých hlasivek a některé „výšplechty“ opravdu stály za to. Navzdory nesourodosti jednotlivých příběhových linií, které jsou někde slepeny „trochu“ necitlivě, se filmem navíc line nezaměnitelná atmosféra, která je přítomná i ve scénách s „autorem“. U těch však musím poznamenat, že posledních necelých 10 minut filmu mě docela dost nudilo a nezachránil to ani „troj-Pavelka“ (možná mělo jít už o čistě skládání úcty Váchalovi, ale to jsem bohužel ocenit nedokázal). Celkově to tak vidím na prozatím slušné 4*, ale film přímo nabádá k další projekci, u které už odpadne ten prvotní lehce šokovaný dojem ala „co to vlastně sleduju?“. „Kuba udil mrtvoly z pathologie a dodával je klášteru svatého Sulcipiciusa, kde z nich Bruna vytvářel oblíbenou polévku. Proto byla ta polévka pro chudý lid tak výtečná, že masa z ní bylo dost a mnoho nestála.“ ()

Galéria (4)

Zaujímavosti (3)

  • Výtvarník se ve filmu své společnice ptá, zda může přijít se svým psem Tarzánem. Stejně se jmenoval i ve skutečnosti pes Josefa Váchala. (Kuny27)
  • Ceny: Český lev 1993: nejlepší kamera, nejlepší střih (Jiří Brožek), nejlepší výtvarný počin (Jaroslav Brabec), Finále Plzeň 1993: Zlatý ledňáček. [LFŠ 2010] (Krouťák)

Súvisiace novinky

Fenomén grotesky v Uherském Hradišti

Fenomén grotesky v Uherském Hradišti

29.04.2008

Vzpomínáte na doby, kdy měla klasická groteska své stabilní místo na televizních obrazovkách? Ty časy jsou dávno pryč, ale pokud si chcete připomenout počátky filmového humoru (ale nejen ty), pak je… (viac)

Reklama

Reklama