Everest, the Hard Way
Obsahy(1)
Dá sa najťažšia cesta na Mount Everest vyliezť alpským štýlom? Jej autor, najznámejší britský horolezec Chris Bonington, sa vyjadril, že je to nemožné. Ale pre štyroch slovenských horolezcov je to výzva. V roku 1988 nastupujú do juhozápadnej steny Mount Everestu, z ktorej niet návratu... (K2studio)
Videá (1)
Recenzie (26)
Pavol Barabáš je v oblasti dokumentaristiky jednoznačnou zárukou kvality a mieri na tak zaujímavé príbehy, že jednoducho musíte mať jeho režijnú schopnosť a tvorivosť radi. Ja ako divák určite. Tento dokument o expedícii na Mount Everest z minulého storočia a jej dôsledkoch je opäť pútavým rozprávaním zúčastnených. Jednu hviezdu ale musím dať dole kvôli podľa mňa príliš krátkej stopáži. Inak ale odporúčam. 80 % ()
Že jsem u sledování usnula už není žádná novinka. Slabé 4* se ale nebojím dát, protože mi přítel dost slušně tuto tragickou událost převyprávěl. Kousky dokumentu jsem ale viděla a velitele expedice mi bylo extrémně líto. Vypadal jako milý pán, kterého i po tolika letech sžírá vina a lítost na svými kamarády. Asi přicházím na chuť dokumentům pana Barabáše. Určitě jich ještě pár padne. ()
Krásny, ale tragický dokument o ceste bez návratu. Ako človek, ktorý vyrastal pod Tatrami som žasol nad dychberúcimi zábermi Everestu. Chápem, že je ťažké niekomu vysvetliť, prečo sa niekto dobrovoľne vyberie na najťažšiu cestu najvyššej hory sveta a ešte bez kyslíku a ľudí, ktorí sa pre to dobrovoľne rozhodnú obdivujem. Dokument po mne po dopozeraní zanechal zmes obdivu a beznádeje. Bolo mi ľúto štvorice hlavných hrdinov aj Ivana Fialu a neviem si ani predstaviť, čo musel zažívať po skončení expedície. ()
Horolezecké dokumenty nevyhľadávam, ale keď sa mi dostal do očí tento od Paľa Barabáša, je to celkom iné kafé. On vie aj z témy, ktorá ide mimo mňa, vytiahnuť silné a pútavé gro a svojím prerozprávaním a profi spracovaním doslova prikovať diváka do gauča. Samozrejme, slovenský výstup na strechu sveta, aj keď s tragickým koncom, navyše alpským štýlom a v zlých poveternostných podmiekach, v ktorých by som ani psa nevyhnal von, zasluhuje obdiv. ()
Kdybych měl zkušenost s nutkáním, které vede k takovým extrémním hazardům! A kdybych zažil typ uvědomění, který se – snad - po zdárném výstupu dostavuje! Potom bych – snad - pojal vysokohorské ultrariskantní počínání jinak než jako výsledek kvasu adrenalinu, endorfinů a touhy dokázat Něco, Něco, jež se mi zpovzdálí jeví jako něco, z čeho, je-li dokázáno, neplyne než holý fakt, že to bylo dokázáno („tautologie činu“, drama pro drama, rekord pro rekord, pokoření pro pokoření). Ve výtečně vystavěném dokumentu zřetelně vidíme, že z dobytí vrcholku nevyplývá pro druhé nic, zatímco ze smrtelného sestupu plyne pro pozůstalé doživotní darda. // Dívám se, zmagnetizovaný dramatem, ovšem nic nosného se z něj do mě, a potažmo téhle glosy, nepřeklápí. Ale připouštím možnost, že to přínosné se děje uvnitř vabankářů; třeba jen k uvědomění, ke kterému mně stačí Zebín, Ralsko, Radobýl…, potřebují oni aspoň osm kilometrů. ()
Galéria (8)
Fotka © K2 studio
Reklama