Jablká

Jabka patřila mezi ty lepší filmy, které jsem na 55. MFFKV letos viděla.  Originální námět a scénář mi připadaly lepší než samotná režie. Film měl místy až uspávací tempo, což mu uškodilo. Ale celkově zajímavé a určitě stojí za vidění. Jenom mě mrzí, že po zjištění pointy už film znovu vidět nemusím. Pro vyznění příběhu je zcela zásadní. (24.08.2021)

Jedno z nejsilnějších dramat letošních Varů, jež exceluje naprostou originalitou a dystopickou atmosférou obohacenou o kvalitní herecké obsazení. Naprosto miluju ten fakt, že i kdybych nevěděla, ze které země tento snímek pochází, jednoznačně bych tipovala Řecko, protože ten feel ve mně stoprocentně evokoval styl Yorgose Lanthimose a jeho citlivý absurdní humor. Výborné téměř po všech stránkách. Opravdu krásná sonda do hloubi duše jednotlivce a hledání identity u příležitosti truchlení nad ztrátou blízkého. Tohle bylo vskutku nádherné a důstojné rozloučení s letošním varským festivalem a dalo to i velký prostor pro přemýšlení. KVIFF 2021 (02.12.2021)

Učíme se žít nebo žijeme od začátku jen podle cizích pravidel? Jaké by to bylo všechno zapomenout a začít znovu? Nad tím vším, ztrátou blízkého a samotou můžete přemýšlet u filmu Apples debutujícího režiséra Christose Nikou, který obkoukal to nejlepší během natáčení filmu The Lobster, aniž by sklouzl k vykrádání. Chladnosti a absurdních situací, tak typických pro Greek New Wave, dostane divák víc než dost. Stejně jako jednu povedenou taneční kreaci, podivnou costume party, kde otázka "Kdo je Batman?" nabývá zcela jiný rozměr a chuť na jablka. (23.05.2021)

Šmarjá, to je zase situace... Jak se rozepsat, abych nezačal spoilerovat a nezkazil tak případným divákům zážitek, pokud by si nějakým nedopatřením přečetli tento můj mozkový výblitek? Nezbývá, než zachovat krajní opatrnost. Jedna pěticípá padla za oběť buď mnohým nelogičnostem nebo mnohým nedovysvětlením. S naprostým klidem bych si z těchto důvodů obhájil před sebou samým i nižší hodnocení, ale do toho se mi nechtělo, protože šlo o hodně zajímavý a zvláštní snímek, v němž se dařilo nenápadnému ale přesto rozpoznatelnému humoru na úkor digitálních technologií, takže jsem si zase jednou užil dobu analogovou. Nejsem sice opěvovatelem minulosti, ale analog měl své kouzlo, protože se lidi alespoň občas podívali kolem sebe, aniž by měli neustále před obličejem displej svého mobilu. Když tak vidím ty poloviční zombíky v ulicích, vždycky si vzpomenu, že nejlepší metodou, jak přimět osla k pohybu, je zavěšení nějaké laskominy před nozdry (jde však jistě o podobnost čistě náhodnou). Já jsem si tu pomalou podivnost vcelku užíval, kazily mi to jen výše zmíněné nedostatky, a přestože bych hlavního hrdinu v jeho jednání nenapodobil, jeho důvody jsem plně chápal. / "Jsi si jistá, že umíš řídit?" "Myslím, že ano." / Poučení: Ztratíš-li paměť, zajdi si do kina na horor. (21.07.2023)

„Jsi si jitá, že umíš řídit?“ - „Myslím, že ano.“ Čekal jsem něco na způsob Dokonalého smyslu, ale dostalo se mi podívané snad ještě zajímavější. Tím spíš, že jde o velmi jistě vedený celovečerní debut, který dost staví na dávkování informací a práci s publikem. Zdá se totiž, že je na tom divák stejně jako hlavní hrdina. Ale stačí podezřelé setkání se psem a náhle se vše začne jevit jinak. A neznalost pointy je výhodou, takže ji nebudu víc pitvat. Každopádně se z toho vyklube posmutnělá společenská satira a sociální sonda, která ve mně doznívala ještě dlouho po zhlédnutí. Za slabší považuju nevysvětlení jistých detailů (minimálně se asi každý sám sebe zeptá: „Z čeho žijí?“), ale nejde o nic, co by mi extra vadilo. Dám silné 4*, bavilo mě u toho přemýšlet, i přes to pomalé tempo a trochu odtažitý přístup k publiku (ačkoliv např. „Let‘s Twist Again“ pasáž je čirá radost). „Je vaše žena naživu?“ - „Je. Zapomněla. A je neustále doma. Proto mě navštěvuje jen dcera.“ - „Možná je to takhle lepší. Bude to pro ni jednodušší. Nebude na vás muset zapomenout.“ (13.05.2023)