Den šelmy

Bravo, Španělé mi opět vytřeli zrak a zamávali bránicí! Tenhle snímek je naprosto skvělou ukázkou toho, jak skloubit satanistický horor s černou komedií a nevyznít přitom trapně. Dvě hlavní postavy (kněz Angelo, který jde po stopách brzy narozeného Antikrista, a dobrotivý metalista Jose, jenž má občas problémy se sebekontrolou) jsem si zamiloval ihned, k těm dalším jsem si úspěšně hledal cestu. Některé momenty jsou nezapomenutelné (matička s brokovnicí odhodlaná chránit rodinu), ale v poslední třetině se humor zcela vytrácí a nabírá spíše vážnějších tónů. Proč ne, vždyť příchod syna Satanova není prdel. I přesto je Day of the Beast jednou z nejlepších a nejoriginálnějších hororových komedií. (23.09.2011)

Komentář obsahuje SPOILERY: Trefná náboženská satira prošpikovaná ujetým černým humorem. Těžký to život věřícího blázna, ale když najde dva podobné kumpány hned se to líp táhne na Antikrista, jeden je blbej od přírody a druhýmu stačí špetka LSD a máme tu trojku extrovních magorů, kteří se pustí do křížku se samotným Satanem...muhehe, proč je to zrovna fašista a Antikrista - novorozeného bezďáka si odstřelí sám to už je jedno, kluci přece zachránili svět a mě jich bylo líto, páč se to nikdo nedozvěděl:) (26.06.2012)

Pře zhlédnutím jsem čekal horor a dostal krimi-parodii, která mi nabídla z mnou očekávaného žánru snad 2-3 momenty. Avšak bavil jsem se, narážky na satanisty a církev byly podařené. Co mě však zklamalo, že humoru postupně ubývalo a na plátně zbyla jenom brutalita a násilí bez špetky ozvláštnění či smyslu. Tudíž ve výsledku to vidím pouze na průměr. (04.08.2014)

Ach, kluci-trio jsou pusinky, ale občas to přece jen nefunguje přesně tak, jak bych si představovala. Většina těch opravdu vtipných věcí je taková nenápadná a nenucená, čímž se jenom stupňuje míra, jakou mě baví. Závěr ovšem to tempo opravdu ztrácí a nejsem si jista, jakýže to mesidž jsme měli pocítit, když kněz odhrne krabice a spatří to, co celou dobu hledal a chtěl zničit. (21.10.2011)

Iglesia je jeden z nejbrutálnějších a nejdoslovnějších režisérů, které jsem kdy poznal. Nejde o to, že by se v těchto scénách nějak zvlášť vyžíval či byly neúnosné, ale v jeho filmech probíhají tak nějak mimochodem a samozřejmě. Během filmu jsem se začal smát v okamžicích, které nebyly vtipné ani špatné, ale tak bezskurpolozní, že to překvapilo i mě. Například ve finále upálí jednu hlavní postavu bez jakéhokoli úvodního a závěrečného záběru. I s vedlejšíma záporákama je ve filmech nakládáno lépe, než s protagonisty El Día de la bestia. Plus přičtěte fantastické hlášky jako například (o metalové desce) "Mohl byste to pustit pozpátku?" "No vono to zní úplně stejně, ale zkurvim si gramec." Škoda pár hluchých míst k závěru, jinak by to mohl být jeden z nejčistších guilty pleasure. (05.01.2012)