Král Ubu

Brabcův "Král Ubu" rozhodně není bezchybný. Ke kladům jistě patří dosti neuvěřitelná stylizace celého filmu, která je konzistentní a v rámci možností vcelku vystihuje kvality divadelní předlohy. Rozhodně skvělý je také Macourkův scénář a to i přesto, že z něho ve výsledné realizaci asi opravdu zůstalo méně než by bylo zdrávo. I tak funguje rytmus a pointování příběhu téměř na výbornou. Rozporuplné dojmy může působit herectví, přičemž herecké výkony některých zúčastněných jsou i dosti špatné. Brabec zkrátka nezapře, že je kameramanem a nikoli režisérem. Celý film je proto především navýsost estetickým dílkem... Jednotlivé scény lze vnímat podobně jako obrazy v galerii... Nechat se naplnit tvary, zvuky, barvami, pohybem, kompozicí, rytmem... Zatímco ovšem kamera, kostýmy, výběr lokalit, či použitá hudba jsou mistrovskou ukázkou filmového umění, herecké výkony nikoli. Brabec Evidentně příliš nedokáže herce vést. Neumí v nich vybudit ty správné emoce, protože sám je spíše plachý pozorovatel. Neumí předat vztek, strach, napětí. Dobří herci (především Labuda v titulní roli) hrají výborně, protože režijní vedení ke slušnému výkonu až tak nepotřebují, mnozí jiní ovšem působí notně prkenně a především podivně unyle. (Tak mě tedy zabijte, no) Mnohé scény působí nechtěnou trapností. To všechno přesto, že i herecké role podléhají velké stylizaci, která mnohé nedostatky zakryje a omluví. Zajímavý je herecký výkon Lucie Bílé. Chyby Brabcovy (ne)režie Bílá vynahrazuje svojí obrovskou energií, živelností a vrozeným komediálním talentem. Rozhodně je její výkon tím nejlepším, jaký kdy před kamerou podala... Celkový dojem: 70% Zajímavé komentáře: Oskar, Morien, Ruut, Adman (16.12.2006)

Otce Ubu jsem poprvé četl, v českém překladu, když mi bylo 16. Samozřejmě jsem se okamžitě stal patafyzikem. Můj o pět let starší kamarád vyřezal krásné loutky otce a matky Ubu, s kterými jsme hráli nejen Jarryho, ale i svoje verze ubuovských her (z nich si pamatuji už jen na "Ubu létavec"). Patafyzická literatura, doplněná pak především díly Raymond Queneaua a Borise Viana, se stala neodmyslitelnou četbou citlivých a přemýšlivých lidí. Později se Jarrym inspirovali i "absurdisté", "existencialisté" a "jiní umělci", třeba Marcel Duchamp nebo John Cage (jeho knihu Silence jsem přeložil v roce 2010) ... To, o čem píšu, však ve filmu F. A. Brabce nenajdete. Nedá se říct, že mu podstata unikla, když nikdy nebyla zcela přítomna. Jadrné "merde" se rozplynulo do stoky nechutností... A kdo je tedy Père Ubu v kontextu naší doby? Není to zrůdný prototyp dnešního homo consumens?... S jeho interpretací si ale nebyli jistí ani mnozí jiní. Myslím, že ani Jan Werich (podle jeho vlastního komentáře bych řekl, že pochyboval o srozumitelnosti této hry v českém prostředí), který ovšem vždy správně vyslovoval "pér übü"... Pro nás však pořád zůstává a platí jadrná počeštěná varianta "otec ubu"... A tak nakonec ani nevím, za co ty dvě hvězdy dávám. (09.04.2016)

Sám jsme se tomuto filmu vyhýbal nic jsme od něj nečekal, ale kamarád doporučil tak jsem se na to podíval. No byla zde fůra vtipných scének, ale alespoň stejně tak velká fůra braku a zbytečností či věcí nad kterými nezbývá nic jiného, než jen nevěřícně kroutit hlavou.. Dávám průměrné 3z5 ač jsme zvažoval i 2z5 (17.04.2011)

Po slabsim zacatku se film celkem rozjel a kupodivu me i bavil, coz jsem skutecne necekal. Scenar nebyl spatny a jak Labudu jako herce moc rad nemam, tato role mu sedla. Ostatni herecke vykony vetsinou katastrofalni, vcetne Bile, Rodena a Geislerove. Kamera je dobra, za co ale Ceskeho Lva dostala hudba a vyprava mi je zahadou... (28.12.2011)

Ubuovská tématika má v českém postředí zajímavou tradici. Autorem prvního, kongeniálního překladu Jarryho textu byl Jiří Voskovec, hra se ostatně v začátcích Osvobozeného divadla (tehdy zdaleka nejen V+W) objevila v hlavní roli s Janem Werichem. Koncem 40. let vytvořil Josef Kainar zajímavou variaci na ubuovské náměty s názvem Ubu se vrací pro tehdejší Divadlo satiry, hra nicméně v roce 1949 k regulérní premiéře nedospěla a byla pro své společenské narážky jednou z příčin zrušení tohoto divadla. V polovině 60. let sestavili Miloš Macourek a Jan Grossman z několika Jarryho textů scénář pro slavnou inscenaci Divadla Na Zábradlí, která dobyla i jistého mezinárodního věhlasu. Film F. A. Brabce takto vstupuje do dobře zorané brázdy a výsledek? No, není příliš přesvědčivý. Sám o sobě by si snímek zasloužil alespoň 4 hvězdičky, nicméně s přihlédnutím k bohaté tradici a ve srovnání třeba s televizní verzí inscenace ze 60. let s Libíčkem v titulní roli, nelze Brabcovu adaptaci hodnotit jako zdařilou. Spíše se jedná o promarněnou příležitost. Těžko se někdo v dohledné době ke zfilmování tak exkluzívní záležitosti opět odhodlá... (02.03.2008)