Obsahy(1)
Ten rok – 1968 – končila divadelní sezóna v Divadle Na zábradlí v červenci. Poslední týden před prázdninami ještě televize natočila Krále Ubu, inscenaci hry praotce absurdního dramatu Alfreda Jarryho, kterou fantasticky přepracoval Miloš Macourek. Přenos se poprvé vysílal až po listopadu 1989. Záznam, jejž na svém DVD uvidíte, se zachoval jen díky televizním technikům, kteří si tajně pořídili kopii.
V Extra minutách vzpomíná na Krále Ubu Marie Málková, jež hrála hlavní ženskou postavu hry a byla rovněž manželkou režiséra Jana Grossmana. O něm bude mluvit Jiří Krampol, který si ho nesmírně vážil a jenž svá léta v Divadle Na zábradlí považuje za nejlepší profesionální školu. Pozvali jsme také Andreje Kroba, dnes renomovaného režiséra her Václava Havla, který byl v té době na Zábradlí šéfem jevištní techniky. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (20)
Chceme místo dopravy, elektrické popravy... Jiří Krampol, zavzpomínal, že s divadelní inscenací byli na festivalu v Paříží na "Divadle národů" kde měli obrovský úspěch a vyhráli s ní. Úspěch však nespadl z nebe, inscenaci zkoušeli velmi intenzivně celý rok, což bylo tenkrát ale i dnes naprosto ojedinělé. ()
Na Zábradlí jsem krále Libíčka, matku Málkovou a Čuřislava/Čurimíra Přeučila na vlastní oči (i uši) viděl (i slyšel - ano, musím zdůraznit). Nebyl jsem ještě dostatečně divácky zralý, ale hra a podání bylo tak neuvěřitelné, že jsem sílu pochopil i tak. Libíček byl bůh. Toho dne mu stačil snad jen Jan Přeučil. Ostatním včetně paní Málkové se omlouvám. Ta chybějicí hvězda není kvůli nim, ale kvůli mně samému, abych stvrdil odpor k lidským zmetkům v nás ve hře Alfreda Jarryho. ()
Geniální inscenace Jana Grossmana ze Zábradlí patří mezi nejzlatější hovnisko "české divadelní tradice". Úsporné a zároveň do krajnosti využité minimum prostředků činí z inscenace maximální divadlo. Práce s prostorem, rekvizitami a širokou škálou hereckých prostředků nemá obdobu. Libíček s Málkovou, ostatně úplně vichni včetně kulisáků Zábradlí jedou na 300%. Tato šílená vize obskurního tlouštíka třímajícího klobásové žezlo na smetišti dějin je předobrazem rozkladu společnosti (ve spojitosti s komunisty - král Václav se projevuje jak Gottwald a posléze nade vším visí onen nepopulární ruský medvěd). Jaká škoda, že taktéž i Ubu padl nikoliv za vlast, ale za normalizace... ()
Pánové a dámy, musím podotknout, že zde vidíme živý důkaz opravdovosti lidského herectví, herectví tak velkého, čistého a znamenitého, že oči i uši jen trčí zájmem a jsou strnulé úžasem. Já takové pocity skoro měl a tohle je můj vrcholný zážitek z českého divadla. Mistr Libíček ve své nejlepší životní formě, která byla, žel nám všem, radikálně přeťata jeho srdcem.. :-((( ()
Cesty nejen lidských osudů, ale i televizních záznamů mohou být nanejvýš nevyzpytatelné. Z hlubin televizního pravěku se mezi nás doslova deus ex machina snesla inscenace, která na malém jevišti přibližuje opravdu veliké teatrum mundi. Více soustředěna do dobového kontextu, který je dnes pro nepamětníky bez důkladného vysvětlení takřka nesrozumitelný, vnáší mezi nás herecký perfekcionismus všech protagonistů, Marie Málkové, excellentního Jana Libíčka, překvapivě dobrého a zdatného Jiřího Krampola, ale i nadprůměr na nebo i za hranicemi možností podávané výkony ostatních herců. Nevadí ani prolínání vícerolí, dokonce se dá říci, že kvalitě Grosmanova nastudování to ještě pomáhá a viditelně zvyšuje její účin. Porovnáváme-li tuto režii s inscenací z devadesátých let - inscenací nadprůměrnou a dobrou - zjistíme, že Grossman vítězí propracováním tvaru a - pokud jsem si dobře zapamatoval věty Málkové i Krampolovy z připojených bonusů - i funkčním včleněním dalších Jarrého verzí této pozoruhodné hry. Grossmanův KRÁL UBU je tu tedy opravdu "perlou českého divadla". ()
Galéria (14)
Zaujímavosti (2)
- Premiéra 16. 5. 1964 (předpremiéra 14. 5. 1964), Divadlo Na zábradlí (Praha). (NinadeL)
- Jiří Krampol zavzpomínal, že s divadelní inscenací byli na festivalu v Paříží na „Divadle národů“, kde měli obrovský úspěch a vyhráli s ní. Úspěch však nespadl z nebe, inscenaci zkoušeli velmi intenzivně celý rok, což bylo tenkrát, ale i dnes naprosto ojedinělé. (sator)
Reklama