Stopár

Líčka jako jablíčka, že by i Marfuška záviděla a jakby ne, když lyžovačka a saunování bylo na denním pořádku a panenská příroda vůkol produkovala kvanta zdravého kyslíku. Hlad zahnala medvědina či jiná domácí bio zabíjačka, oproštěna éček i atb. Život bez stresu ve veselé lidské pospolitosti, jak už ji my civilizované, schvácené trosky sotva známe. Být Laponcem v dobách dřívějších znamenalo vlastně hotovou idylku. Pominu-li těch padesát pod nulou nebo nájezdy krvežíznivých Čudů... (26.03.2013)

Kdybych neviděla Stopaře, nevím ani náhodou nic o nějakém kmenu Čudů a už vůbec ne o žádné legendě, či mýtech, které se k nim vážou. Tady se jednalo podle toho, co jsem si přečetla na Wiki o finské, karelské nebo ruské lupiče. Byl to příběh tak trochu ojedinělý svým mysteriózním nádechem. Bude vám zima z toho obrovského množství sněhu a mrazu, kde byl slyšet zcela zřetelně ten skřípot nohou lidí, kteří po něm chodili. Budete se bát při pohledu na jakéhokoliv Čuda, který se tam objeví a budete s úžasem v očích vzdychat nad nádhernou norskou krajinou, ovšem v teple svého domova. A závěrečné finále vás nerozběsní, protože je to přece legenda a v nich je možné téměř cokoliv. Nechtěla bych v té době a na tomhle místě žít ani náhodou, ale jsem ráda, že jsem se alespoň na chvíli mohla ponořit do minulosti a života takových lidí, jako byli třeba hezoučká Sahve a odvážný Aiigin. Přemýšlím do čeho všeho bych musela být zabalená já při natáčení takového filmu, muselo to být docela náročné. Klobouk dolů před celým filmovým štábem a všemi herci, kteří na takové klima přece jen nejsou zvyklí. (11.01.2017)

,,STRATILI SME SVOJHO STOPÁRA. ALE NA DRUHEJ STRANE SME ZÍSKALI INÉHO." __ Keď pred mnohými rokmi (cca 1997) vysielala tento film Markíza dostal som info aby som si ho pozrel, keďže mal byť údajne z prostredia vikingov. A aj keď v ňom nakoniec žiadne lode s dračími hlavami a divokí barbari s rohmi na prilbách neboli, filmom som nijako výrazne nebol sklamaný. A predsa len ako upozorňuje už úvod filmu, jedná sa o takmer 1000 ročnú legendu, takže pravda možno bola vzdialená niekde za najbližším fjordom. Za pomerne univerzálnym názvom sa však skrýva parádne dobrodružstvo, zo začiatku s mierne ošúchaným príbehom, ktorý sa postupne vydáva svojou vlastnou originálnou cestou s radom mytologických prvkov aby vyvrcholil vo finále, aké sa len tak nevidí. To všetko za prispenia pôsobivej kamery, naturalistického prístupu réžie a dobre vybratého obsadenia (krvilační Čudovia sú naozaj desiví). Už len nominácia na Oscara potvrdzuje, že medzi tými desiatkami rovnomenných filmov patrí tomuto ,,Stopárovi" jedno z popredných miest. (211. hodnotenie, 24. komentár k filmu) (13.12.2011)

Příjemný norský snímek, taková dobrodružná akčňána o pomstě, z blíže neurčené doby. Život místních je vykreslen až skoro s folklórní výpravností - ne teda až s takovou jako třeba v Mollbergově opusu Země je hříšná píseň, ale i tak víc než precizně. Samotný děj je celkem dost jednoduchý, což vůbec není na škodu spíš naopak. Čudové jsou dobře zahraní chladnokrevní zabijáci, ústřední postavy zase v pohodě sympaťáci (Sahve je pohodářka :-) ). Kapitola sama o sobě jsou záběry severských krajin a přírody - úchvatná věc. Včetně celkem fajn atmosféry, ve které se místy blesknou až trochu ambientní momenty. Fajn snímek, potěší. A viděl jsem sobího býka, je to sympaťák na entou, heč :-) (20.02.2011)

Vybavilo se mi, že už jsem kdysi viděl. Nemohu říci, že jsem odvázán z kmene Čudů jako někteří zde v komentářích. Jednání onoho kluka mi připadlo značně riskantní a na hraně. Ano, laponština je zajímavý jazyk, ano, prostředí pravděpodobně za polárním kruhem, je více než zajímavé. Ale připadne mi, že se filmařina od té doby posunula o kousek dál. Proto jen 3*. (01.10.2015)