Výbuch

Sociální výpověď o zmatenosti současné dospívající generace v současném světě? Děsí je život kolem tak moc, že z toho až pocitově vybuchují? Filmová exkurze do mysli dospívající mládeže na základě románu Aarona Starmera, který smíchal fantasy motiv s milostnou etudou, ukazující především jaké nebezpečí může číhat v tomto věkovém rozhraní. Zvýšený tlak ve škole, sexuální dospívání, problémy s vrstevníky, sociální sítě. To způsobuje uzavírání se do sebe, kde se tlak kumuluje do takové fáze, že dotyčný sakrálně vybuchne. Jen je to ve snímku prezentováno takovým způsobem, že je divák naprosto zmaten nad tím, co se to vlastně děje a proč. Ve školní třídě prostě exploduje dívka, ze které zbudou jen krvavé stříkance na spolužácích a místo ní zůstane na židličce kaluž krve a to všechno zcela bez vysvětlení. No, tady to chce hodně přemýšlet nad danou situací. Tragický realismus coby portrét hlavní hrdinky ztělesňuje její ztrátu a zoufalství, které se samozřejmě snaží kompenzovat drogami a alkoholem. Realita všedních dnů mnohé mládeže vedoucí jen k neporozumění ze strany rodičů a vůbec celého okolí. Je tu jisté morální varování ve víru hlubokých nepochopitelných záhad, což právě vlivem neznalosti působí snad jako metafora temné sociální satiry. Snímek atmosféricky vyznívá spíše nudně a svým způsobem dost zmateně. Je tak prezentován život mládeže v normálním nebo obyčejném spektru? Nebo v tom je právě ta zmatečnost v duši jednotlivce, které ani rodiče nedokáží prohlédnout, vedoucí k celistvým problémům? Máme tu tak pátrání po příčinách zoufalství soustředíc se převážně na následky. Je jednoduché přijít o život a to bez ohledu jakým způsobem. Onen výbuch je jen neutrálním zpodobněním dané vážnosti. (14.01.2022)

Nie som fanúšik vybuchujúcich hláv a už vôbec nie v takomto žánri, kde sa všetko okolo toho snaží tváriť na klasickú stredoškolskú záležitosť so štipkou romantiky, ktorá bola ale veľmi mätúca. Mastnovlas Plummer totiž vyschol ako jesenná halúzka a pri bozkávaní to vyzeralo, ako by tam boli dve lesbičky: on ako tá vysušená a Katherine Langford ako tá, ktorá mu pravidelne žerie večeru. Inak kto nevidel, tak nech si radšej vychutná Plummera v seriáli Hledání Aljašky, kde bol nielen presvedčivejší, ale celý ten krátky seriál bol úplne o niečom inom, mal svoju kvalitnú krimi rovinu a mal tam aj oveľa krajšie dievča. Tento film sa mi vyslovene hnusil. (06.11.2020)

Já nevím, mně se to asi prostě jistým zvráceným způsobem fakt líbilo. Jasně, byla to trochu kravina bez logického vysvětlení, ale já ho vlastně ani nepotřebuji - však ten závěr mluvil dost jasně sám za sebe. Některé věci se prostě dějí a nemusí mít nutně důvod. To jen my, lidé, se ho neustále dožadujeme. Pro mě byl film dost velkým překvapením, protože jsem měla chuť jen na obyčejnou teenagerovskou středoškolskou romantiku - ta část o explodujících lidech se ke mně tak nějak nedostala, ale jako fanynce hororů mi sedla velmi. A také sedne k aktuálnímu dění. Nevím jak vy, ale já jsem po zhlédnutí byla docela vděčná za to, že není hůř. Celé to bylo podané s neuvěřitelnou lehkostí, skrze kterou jsem stále nachytávala sama sebe, jak jsem napnutá a jak se bojím toho, kdy zase někdo vybuchne. Hlavně během chvil dvou hlavních hrdinů, mezi kterými to jiskří tak krásným způsobem, že si je oblíbíte i přesto, že jeden z nich (Katherine Langford) je lehce protivný a nesnesitelný fracek. Bylo to mezi nimi takové nestrojené a opravdové. Prostředí malého amerického městečka bylo navíc útulné a příjemné na pohled... Tohle všechno prostě hraje do karet k tomu, že celému městu fandíte a doufáte, že to celé dobře dopadne. (04.02.2021)

Bye bye happiness, I think I’m gonna die. Perfektný film do súčasnej pandemickej neistoty. A doslova súhlasím s tým, čo napísal užívateľ lamps; Prvá polovica je originálna, s funkčnou chémiou medzi postavami, klasicky sympatickou Langfordkou a nábehom na kultový status. Ešte okolo konca prvej hodiny som si hovoril, že o takých 5 až 10 rokov možno... Potom ale scenárista nedokáže uspokojivo uzavrieť to čo vytvoril a tak tu máme ďalšiu variáciu na teenagerské traumy, čo síce v tomto poňatí stále originálne je, zároveň ale How I Live now a I’m Not Ok With This už sme tu mali. Škoda toho potenciálu. 65% (26.10.2020)

Vo svojom princípe to nebolo vôbec na zahodenie, ale celé to teatrálne "vybuchovanie" tiel bolo tou najväčšou slabinou celého filmu. To sa ako vážne nedali tie smrteľné "jatky" spraviť menej demonštratívnou formou? Určite áno, a hneď by to bolo odosť lepšie. Lebo vo svojej podstate mi dejová línia o "kliatbe" až tak neprekážala a v kontexte to malo celkom dobrý spád - aj vo vzťahu k psychologickom rozmere filmu. Satiricko-ironický štýl k tomu síce až tak nepasoval, ale dialógy boli zaujímavé. Nuž, škoda... max. 2* (hoci s potenciálom minimálne 4-hviezdičkovým). (05.11.2020)