Trainspotting

Tady nemá cenu se o filmu nějak výjimečně rozepisovat. Jde o jedno z nejlepších děl britské kinematografie a jde o film, který vynesl Ewana McGregora mezi hereckou elitu a sebe samého mezi nejlepší filmy s drogovou tématikou. Danny Boyle již takový úspěch nezaznamenal (neříkám, že v budoucnu ještě nemůže) a tak je Trainspotting vrcholem v jeho režisérské kariéře. Co se týče drog jako tématu, vítězí u mě novější Requiem za sen pro jeho větší důraz na dramatičnost a větší dopad na případné diváky z řad závislých. I přesto ve mně Trainspotting něco zanechal. Drogy jsou svinstvo.. nemám nic proti lidem, kteří je užívají, ostatně, je to jejich věc, ale doufám, že k nim nikdy nebudu patřit. (28.11.2006)

„Vybrat si budoucnost. Vybrat si život….ale proč bych měl něco takovýho udělat? Rozhodl sem se nevybrat si život, ale něco jinýho. A důvody? Žádný nejsou. Kdo potřebuje důvody, když má heroin?“ Při druhé projekci, kdy jsem už tolik neporovnával s tematickým Requiem za sen a přijal osobitý styl filmu, mě Trainspotting bavil ještě o něco víc než prve. Užíval jsem si absurdní humor (škoda, že ho postupně ubývá), plky o filmech, „vymazlené“ nechutnosti spolu s halucinacemi (např. probuzení s „hnědým“ překvapením či na druhé straně pasáž s absťákem), parádní soundtrack, celou bandu (anti) hrdinů v čele s McGregorem (a příjemný bonus Kelly Macdonald), zvukomalebný přízvuk spolu se shozením celé té skotské hrdosti a dobrý konec. Kvůli menším poklesům tempa a pár hluchým místům končím na silných 4*. Takže, Spude..“ - „Co, kovboji?“ - „Když je napadne, že se nesnažíš, je to v háji. Řeknou si, ten šmejd se nesnaží, a tvoje podpora je v prdeli, chápeš?“ - „Jasně.“ - „Ale když to přepískneš...“ - „Můžu dostat práci.“ - „Přesně!“ - „Zlej sen!“ (10.03.2010)

Čekal jsem sice něco jiného, ale očekáváného motta "drogy NE a NE a NE" jsem se nakonec dočkal. Děj je vykreslen v několika liniích a působí velmi poutavě, i když někdy v něm chybí určité momenty, které by dobře zaplnily malinkaté mezery ve scénáři, které trochu celý příběh zamotávají. Nehodnotil bych to jako kultovní film, ale určitě v něm je něco originálního. 80% (13.10.2008)

Stydím se, že takovouhle legendu jsem viděl až tak stár. Film je slavný hlavně díky hudbě, Underworld k němu totiž tenkrát složili skladbu, která se neohrála ani v dnešní době. Předběhla dobu v hudební branži stejně, jako to zvládl se vší počestností i samotný film. Neřikám, že by o drogách nějaký ten film už před ním nebyl. Jasně, že jo, ale natočit film o drogách, vzít ho s nadhledem, ukázat divákovi pravou tvář feťáka, uvrhnout ho do feťáckých stavů a topit ho emocemi z desetiny tak vražednými, jako skutečný feťák prožívá, a to vše zaobalené do ironického humoru, to prostě dokázali akorát tak Angličani, a dokázali to skutečně precizně. Jen mně na tom filmu vadilo, že občas to s tou kvalitou skutečně přehnali. Pár scén na to, jak se film tváří nevinně, dokázaly otevřít držku dokořán. S tím, že ani Born Slippy by jí nezavřelo. A tak i když je tenhle film kultovní až k prasknutí, pro mě to plný počet určitě nebude. Ale pro Born Slippy si místečko najdu vždycky. (18.01.2010)

Čekal jsem sevřenější příběh, škoda, že je snímek pouze slepencem scének bez napětí, vyjma poslední akce s prodejem drog a následným podfukem. Jistě, i když film nekárá, rozhodně od drog odradí, ať už se nálada pohybuje od vyšinutého štěstí, přes hovna stříkající z prostěradla na všechny kolem, až ke smrti kojence, všechno z toho je zkrátka špatně. Užil jsem si nejrůznější citace - odjezd vlaku jako z Tenkrát na západě, přechod přes přechod jako Beatles a podobně. (16.02.2017)