Trainspotting

Proč je ten Robert Carlyle tak po čertech dobrej herec? Celkově se úžasně kouká na příběh o 5 skotských kamarádech, kteří prožívají všelijaká dobrodružství. Film je vlastně takových skotských Bylo nás 5. Dva z hrdinů berou poctivě heroin, jeden chlastá do němoty, další je totální psychouš. Pravděpodobně nejlepší skotský film po Statečném srdci. 90% (25.06.2007)

No, od 77. nejlepšího filmu jsem čekala trochu víc. Ze začátku dost nechuťárna, kostnatej McGregor a naprosto ujetej Carlyle. Hodně silné (emočně) scény střídají prostřihy jak z britské gangsterky a nevím, jestli mi ten mix britskýho stylu s dramatem o drogách sednul, radši bych jedno nebo druhý. A závěr mohl být lepší. Na druhou stranu je to v drama částech dost přesvědčivý a všichni herci podali solidní výkony - hlavně teda McGregor byl výbornej. Rekviem za sen mám ale mnohem radši. (23.03.2011)

Drogová tématika mě až podivně baví. Sledovat zpackané životy ostatních a dopad drog na lidi by mi zkrátka šlo. Requiem za sen zafungoval jak měl, ale u Trainspottingu si nejsem jistá. Zatímco u prvního filmu si po shlédnutí musíte být setsakramentsky jistí, jestli vás drogy ještě lákají nebo ne, tady to celé vypadá jako docela pohodička a tak bych se nedivila, kdyby si pár teenagerů řeklo "jé,to chci taky zkusit". Kostra příběhu? Žádná není a tak se tam v podstatě nic neděje. Smrt kamaráda je tam zmíněná jen tak jako mimochodem, jako kdyby si hlavní hrdina zašel k zubaři a ne na pohřeb blízkého přítele. Ale to tak u feťáků asi chodí. Nebylo to asi vylíčeno tak realisticky, jak by mělo,, ale něco na tom přes to všechno je. Pravděpodobně ten výborný scénář a kultovní hlášky. We would have injected vitamin C if only they had made it illegal! - Take the best orgasm you've ever had... multiply it by a thousand, and you're still nowhere near it. - Who needs reasons when you've got heroin? Už kvůli těm a hereckým výkonům to alespoň za ty tři hvězdy stojí :)) (18.05.2012)

Kdo říká, že filmový trhák musí mít přes dvě hodiny? Trainspotting mě přesvědčil, že stačí 90 minut, aby se divák pobavil a měl pocit, že zbytečně nepromrhal část života. Film je vtipný, realistický, nechutný, hudebně skvěle podkreslený a v tempu. Při některých scénách jsem se mohl umlátit smíchy (Begpieho výlevy), při některých se málem pozvracel (záchod) a při některých oněměl (dítě). Konec mě však naplnil dojmem zadostiučinění. (15.04.2010)

Danny Boyle ve staccatovém rytmu cool dialogů, cool monologů a svižného hudebního podkresu objevuje, že braní drog má důvod v drogách, že je život na drogách sice full of shits, ale taky podivuhodně plný, zrychlený, hektický a pestrý, že po heroinu se skvěle žvaní, balí baby, že se dostáváte do děsně trapných zábavných situací, a tak dál, a tak dál. Co k drogám patří, to se tam frkne, hlavně atraktivně a zábavně, kdo by stál o dušezpyt. Násilí - jasně, lžíce - samo, vaření - tutově, sex - zajisté, AIDS - bezpochyb, krádeže - jsou, absťák - rozhodně. Témata se k sobě řadí co nejtěsněji to lze, ztráta tempa jakoby bylo jediné, čeho se Boyle bál. To by vysvětlovalo nejen ostré řazení scén, ale i hekticky odříkavané, obrazem prostříhávané monology plné seznamů věcí, činností i lidí, osekávaní spousty scén na pár momentek, které tak akorát stačí k pochopení, co se vlastně stalo a snad i nahrazení lidí karikaturami se stopovým množstvím vnitřního života, které se tu jen míhají (Rentonova dívka), tu do zblbnutí opakují svojí jedinou vlastnost (Begbie - bezohledné násilí, Tommy - citlivost, Spud - přitroublost, Sick Boy - kecy o Bondovi) a občas se dokonce překlopí do někoho úplně jiného (Renton z tupého feťáka do etablovaného realiťáka). Pár vizuálních nápadů pojících se s tím, jak drogy narušují vnímání světa to v mých očích zachrání jen minimálně. Slabé ***. (13.08.2009)