Kino Raj

Když umírá kino, je to pro milovníka pohyblivých okének jedna z nejsmutnějších událostí. A o tom je Bio Ráj, o milostném vztahu diváka k filmu, respektive k "jeho" kinu, kde prožil spoustu nezapomenutelných chvil. Bio Ráj samozřejmě vypráví i o poválečné Itálii. Titulní dětský představitel je vskutku roztomilý drzounek a docela mě zamrzelo, že je v půlce filmu vystřídán dospělejší verzí. Alfredův trik s odrazem promítaného filmu ve sklíčku a jeho následné putování až na stěnu domu na náměstí patří k nezapomenutelným filmovým okamžikům. Ostatně stačí se velmi pozorně dívat, jaké nádherné kompozice vytváří kameraman během celého filmu. NÁDHERA. (25.08.2008)

Křišťálově čirá nádhera vepsaná do starého celuloidu. Amarcordovská atmosféra zašlého italského maloměsta, bodrý styl vyprávění a překrásná metafora lidské paměti, vepsané do míst a věcí... Tornatore sice není nijak zvlášť náročným vypravěčem (těch pár aluzí jako je Odysseův pes a Ariadnina nit člověk skutečně nemusí příliš hledat, podobně jako pointa přichází samozřejmě, bez jinotajů), ale dokáže se neuvěřitelně do svých obrazů vcítit. Překrásná je i kamera Blasco Giurata a samozřejmě hudba Ennia Morriconeho obstarává tolik nutný leitmotiv, na který se pro nostalgickou křehkost a delikátní melancholii nezapomíná. Herecké výkony jsou v některých částech možná až na hranici přehánění, ale rozhodně to neplatí pro klíčový part "zasvětitele" Alfreda (báječný Noiret). Bio Ráj si v poklidném tempu saxofonu pohrává s nejzásadnějšími otázkami lidské existence, neobtěžuje s filozofickou komplexností, ale odpovídá jednoduchou melancholií ztraceného ráje. Ne nepodobnou té, kterou František Hrubín zachytil v Romanci pro křídlovku. Tahle místo poutí voní celuloidem a ztracenou krásou černobílých šlágrů. Film, který si mě naprosto omotal kolem prstů. Už se nemůžu dočkat shlédnutí director´s cutu. (31.12.2007)

Příběh malého sicilského kluka a starého promítače je takové celovečerní nostalgické vyznání lásky k filmu. Režisér prý vycházel z vlastních zážitků z dětství, což tu nostalgickou náladu ještě posiluje. Kromě výborného scénáře a režie ještě stojí za zmínku hudba, která tu má dost prostoru, aby mohla zahrát divákům na city. Pro promítače je to prý naprostý doják. ;-) (18.06.2018)

[6/10] (Cristaldfilm, Ariane, RAI, TF1) (Barevný /// Produkce: Mino Barbera, Franco Cristaldi, Giovanna Romagnoli /// Scénář: Giuseppe Tornatore /// Kamera: Blasco Giurato /// Hudba: Andrea Morricone, Ennio Morricone /// Oscar: Itálie (nejlepší zahraniční film) /// MFF v Cannes: Giuseppe Tornatore (Hlavní cena poroty)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (16.04.2009)

TOP 10: Povinnost pro všechny filmové (kino) fanoušky! Nádherný pohled na tehdejší přístup ke kinematografii ve válečném a poválečném období. Strhující herecké výkony a jeden z nejemocionálnějších závěrů filmu, který musí dojmout i nejflegmatičtějšího flegmatika. PS: Zhlédl jsem SE verzi (124 min), která je podle mnohých daleko lepší a dvojnásobně dojímavější, než verze základní a režisérská. Kdo by o tom pochyboval, ať mi klidně napíše do pošty svůj názor. (24.10.2014)