Malena

Veľmi príjemný film, ktorý ma celkom prekvapil. Aj keď hlavnému aktérovi snímky je len 13 rokov, snímka je dosť dráždivá a mladý Renato má v skutku bujnú predstavivosť. Monica Bellucci asi v jej najlepšej role, kde ukázala všetko, od poprsia, bobra až po nohy a chodidlá. Ešte teraz mi znie v ušiach ten zvuk kráčania v stilettách. Ako všetko v mojej hlave stíchlo a bolo počuť len pravidelné tóny opätkov klepkajúcich o betón. Asi tak sa cítil aj mladý Renato, ktorý ako bolo vidieť zaznamenal istý pohyb v jeho nohaviciach. Tak ako jeho tak aj mňa už nepustila Malena zo svojho zovretia a ja som si celú snímku len užíval. Jej zvodná chôdza a po posadení následné dráždenie v podobe "noha cez nohu" v čiernych nylonkách si budem pamätať ešte dlhé desaťročia. Rovnako tak scénu trhania šiat na rušnej ulici. (15.04.2020)

Příjemný retrosnímek, ze kterého je cítit nostalgie ztraceného dětství a prvních, ryze platonických lásek. Film staví zejména na půvabech Monicy Bellucci, bez které by se patrně v mezinárodní konkurenci neprosadil. Rozhodně nejde o nějakou filmovou událost roku, ale příjemně strávených 90 minut to bezpochyby je. Celkový dojem: 70 %. (25.05.2008)

Nevím proč je v italských filmech o dospívání vždy hromadná masturbace. Asi národní zvyk. Italská teatrálnost mi ze začátku dost vadila a přišlo mi, že je to vlastně dost o ničem. Zároveň naprostá posedlost celého města Malénou mi přišla přehnaná, jelikož to zase nebyl úplnej zapadákov. Vizuálně je to skvělé a hodně silným závěrem si mě to nakonec získalo. 70% (19.07.2015)

Zpočátku mě to nebavilo a měl jsem k tomu filmu spoustu výhrad. Přišlo mi kupříkladu nepravděpodobné, aby Renato žil s Malènou ve stejném městě - v němž budila takový povyk! - a poprvé se o ní dozvěděl, resp. ji spatřil, teprve ve svých 13 letech (při detailnější úvaze si to ale samozřejmě představit lze). Ani samotná postava Malèny mě zpočátku příliš nezaujala - přišlo mi, že je psychologicky plochá (v podstatě jediné, co o ní člověk zpočátku ví, je to, že je krásná, což je na titulní postavu trochu málo - a mnohem zajímavější postavou mi přišel Renato, který je hlavním aktérem i vypravěčem současně (teprve v závěru se odhalí, že celý příběh je vyprávěn retrospektivně z pozice starce, který vzpomíná na své mládí). Postupně - jak je postava Malèny víc a víc přibližována (přičemž její charakteristika je v převažující míře realizována prostřednictvím jejího chování - Malèniných replik je v celém filmu velice poskrovnu), mě však ten film začal víc a víc vtahovat do sebe, a ke konci jsem jím byl už zcela ohromen - a sice v momentě, kdy je Malèna vystavena lynči. K samotné Monice Bellucci zde budiž napsáno, že její úchvatný zjev zde byl zachycen pravděpodobně na svém samém vrcholu v jejích tehdejších 36 letech - a každý záběr na ni doslova bere dech, tak moc překrásná žena to je. V těch dobových kostýmech jí to navíc mimořádně sluší, a když si k tomu člověk připočte, že se zde i několikrát odhalí, vychází z toho velice výjimečný filmový zážitek, který se rovná malému zázraku. Rozdýchávat to, čeho jsem byl v tomto filmu svědkem, budu ještě dlouho. Film byl navíc natočen v úžasných lokacích, obsahuje spoustu humorných situací, je podbarven krásnou hudbou Ennia Morriconeho, celé je to nasnímáno mistrnou kamerou - a hlavní postava Renato je obrovský sympaťák, ve kterém jsem si našel hodně ze sebe a poznal se v něm (pro mě osobně navíc není bez zajímavosti, že jeho herecký představitel je starý stejně jako já, což mi ho opět přibližuje). Nádherný film, v jehož závěru jsem stíral slzy dojetí. Za sebe nemám problém napsat - bezprostředně po doběhnutí závěrečných titulků, kdy jsem ještě celý pohnutý dojetím a okouzlený Monikou Bellucci - že toto byl jeden z mých nejhezčích filmových zážitků, a že Monica Bellucci je zde asi nejkrásnější žena, jakou jsem kdy viděl - je absolutně bezchybná. (11.11.2017)

Malena chytne za srdce svou protřelostí a něhou, kterou divákovi kousek po kousku servíruje ve strhujících momentkách. Kamera je překvapivě špičková a venkovská krajina jak dělaná pro výstřední a krásnou Malenu, kterou jako vždy přesvědčivě zahrála Monica Bellucci. Děj toho moc nenabídne, ale celkové vyznění je tak silné, že si připadáte jako by vám bylo osmdesát, leželi jste na smrtelné posteli a v melancholické náladě a se slzami v očích si v hlavě promítali kousek po kousku celý svůj život. Velkou porci práce na tom má i legendární Ennio, který předvádí kompozici velmi podobnou třeba Tenkrát v Americe, která svým závěrem dokázala rovněž velmi podobně zdrtit. (31.08.2008)