Legenda o "1900"
La leggenda del pianista sull'oceano
The Legend of the Pianist on the Ocean
Réžia:
Giuseppe TornatoreKamera:
Lajos KoltaiHudba:
Ennio MorriconeHrajú:
Tim Roth, Pruitt Taylor Vince, Mélanie Thierry, Bill Nunn, Peter Vaughan, Niall O'Brien, Gabriele Lavia, Alberto Vazquez, Clarence Williams III (viac)Obsahy(1)
V jednom z prvních dnů nového století nalezl Danny Boodman, pomocník z kotelny, na palubě zámořské lodi Virginian, novorozeně chlapce a rozhodl se dítě skrýt v tajemných prostorách podpalubí. Posádka lodi malého vždy nazývala 1900. Chlapec rostl a již v první třídě v sobě objevil zázračný talent při hře na klavír. Dokázal hrát přirozeně procítěně, fascinoval všechny cestující. Kapitán se proto rozhodl ponechat chlapce na palubě lodi, aby bavil první třídu. O 30 let později se neúspěšný muzikant Max setkává v jednom zaprášeném hudebním obchodě se starou nahrávkou překrásného jazzového piana. Dozvídá se, že to hraje 1900 na palubě lodi Virginian a je rozhodnut stůj co stůj zjistit, jaký byl jeho další osud. Dozvídá se však, že loď Virginian je určena k demolici. Max, jat zvláštní předtuchou, spěchá do přístavu a na poslední chvíli demolici zabrání. Než dojde ke konečnému zničení lodi, chce Max ještě naposledy slyšet tu zázračnou hudbu a setkat se s legendou 1900... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (230)
Slabší 4* nebo lepší 3*? Těžké, těžké. Mám rád podobné filmy, ale je na ně potřeba být v jisté náladě. Ojediněle jsem to vzal tak nějak objektivně a toho sentimentu a patetismu bylo ke konci až moc. Výtečný T. Roth, "nečekaně" úžasná hudba E. M. ()
Vždycky ji někdo viděl první. Ameriku. Symbol Manhattanu, sochu svobody. Po 30 plavbách muset prodat trubku. Jen si naposledy zahrát. A pak totéž slyšet ze staré slepené desky. Rámec pro příběh o záhadném klavíristovi, který vlastně nikdy neexistoval. Kdo jen mohl nechat dítě v bedničce od citronů? Díky Bohu za soucitného topiče. Byť se smyslem pro humor při vymýšlení jména. Nomen omen. „Co je to máma, Danny?“ „Máma? Máma je dostihový kůň.“ Co mi vadilo, byl vypravěč Pyško. Pořád se mi tam pletl Bruce Willis. Osudy lidí jsou spjaty s osudy lodí, klavírů, nahrané desky s melodií. Skvělá jízda za klavírem v bouři, pod křišťálovým lustrem, s lahví šampaňského přímo od ledu. Tajemný příběh se rozvíjí a košatí. Max dělá pro záchranu přítele maximum, stará rezavá loď až bere dech. Její světla a stíny, zvuky, houpání, skrýše, ztracený lesk. Film pak plný hudby, skvělých klavírních výkonů. Klobouk dolů před Morriconem, je netypický, nevtíravý. A závěrečná píseň tandemu Morricone – Roger Waters lahůdkou. Zbývá prostor pro fantazii diváka, pro snění, představy. 1900 mne fascinoval už před lety a nyní dvojnásob. Zažloutlá kamera, dobové oblečení, staré fotky. Odlesky hladiny v kabinách, záběry na klávesy, moře, pěnu na vlnách, lesk a elegance, špína a nepořádek. Souboj klavíristů gradující cigaretou zapálenou o strunu. Jsou věci, o kterých není snadné psát. Některé je lépe vidět. A slyšet. Jednou nestačí. „Dobrý příběh má větší cenu než stará hudba.“ ()
Zatiaľ najslabší film od Tornatoreho, ktorý som videl, ale stále dobrý priemer. Hudba Ennio Morricone. ()
Myslím, že jsem nikdy neviděla krásnější film. ()
Film plný spousty nádherných a několika (asi tří- klavír na vlnách, souboj a nahrávání) nezapomenutelných scén, ale také až příliš hrající na city. Samozřejmě režijní nápady, kamera a Tim Roth jsou skvělí, to samé hudba, která je prostě úchvatná. Ale bohužel ten konec prostě není takový, jaký bych si přál a představoval... a písnička k závěrečným titulkům mi přijde jako pěst na oko. ()
Nic moc, bohužel. Těšil sem se na tenhle kousek, páč tenhle rejža dokázal, že umí natočit dokonalej film (Nejvyšší nabídka). Další vábnička byla Enniova hudba. No, ale tohle se mi vůbec nepáčilo. Furt se tam jen povídalo a hrálo napiáno, pak zase povídalo a zase hrálo na piáno. A takle to šlo od začátku až do konce, takže bohužel nic pro mě. Pro týpky co maj rádi piáno určitě jo. Mezi ně ale nepatřím, čeče... ()
Velmi příjemný snímek, který vytahuje z průměru báječný Tim Roth, který do filmu vnesl duši. 3 + 1/2 * ()
Pěkný příběh s Timem Rothem a láskou k hudbě. Musím říct že se mi líbil víc film Záře s Geoffrey Rushem. ()
Pro mě opět za 5. Režisér úžasného Bio Ráj zase nezklamal a připravil pro mě krásnou a laskavou podívanou plnou přátelství a hudby. Pianista v podání Tima Rotha je skvělý, hudba božského Ennia opět naprosto pohlcující a scéna vyznání citů pomocí klavírní skladby nezapomenutelná. Nelze než doporučit. ()
Citlivý snímek dýchající kouzelnou atmosférou a chrlící jednu klavírní pecku za druhou. ()
K hudebním filmům musím přistupovat obezřetně, jako neznanot nejsem schopen naplno docenit jejich hudební kvality. Pokud ve filmu není nic jiné navíc, je to pak s hodnocením i u úspěšných snímků těžké. Přeci jen nehodnotím hudbu, která je jen jednou z mnoha složek filmu, ale celý film. S Legendou o 1900 to bylo podobné. Hluboce uznávám Ennia Morriconeho, který stvořil mnohokrát geniální hudbu ke geniálním filmům. Tady se stala jeho hudba vrcholem filmu a zejména klavírní souboj byl uchvacující. Bohužel silný a tajuplný příběh 1900 by mě bez hudby nechal spíš chladným. Hudba hrála hlavní roli a lehce odstrčila vše ostatní, včetně osobnosti hlavního hrdiny. Režisér Guiseppe Tornatore má svůj poetický rukopis, který mě třeba ve snímku Bio Ráj přímo uchvátil, tady se to bohužel nestalo. Postrádal jsem lépe gradovaný samotný příběh se silnějším závěrem. Různá střídání časových rovin tomu taky neprospěla. Chyběly mi i sympatičtější postavy a jejich živější interakce s okolím. Tim Roth je dobrý herec, ale do role mi nesedl, hlavní vypravěč příběhu mi také moc sympatický nebyl a tajuplná kráska měla jen pár obrazů. Film asi není nutno vidět celý, stačí jej slyšet… no dobrá, možná stojí za podívání klavírní souboj a pár dalších scén. ()
Uchvatné, krásné, dokonalé.Tenhle film měl všechno a ještě něco navíc.Měl krásnou hudbu.Opravdu takhle krásné klavírní skladby sem snad ještě neslyšel.Pan Giuseppe Tomatore opravdu krásně prolínal minulost s "přítomností".Scéna klavírního souboje s otcem jazzu to byla nádherná podívaná. Nikdy sem moc nemusel muzikály a filmy podobného typu, myslím si že po tomhle filmu nejspíš změním názor.Příběh pianisty, který žil celý život na jedné lodi.Narodil sem tam i zemřel.Nikdy nevystoupil, protože měl strach z nekonečna světa.Jestli mám některým málo filmům dát víc jak 100% tak tenhle mezi ně rozhodně patří.5 *(110%) ()
Nevídaný filmový zážitek plný skvělých scén s báječným Timem Rothem v hlavní roli.... ()
Morriconeho hudba je velkou zbraní v každém filmu. A pokud je na ní film vysloveně postaven, je to zbraň dvojnásobná. Plno scén se tak tady díky těm silným melodiím stává ještě více magickými a konkrétně tanec s klavírem, klavírní souboj a nahrávání "desky" patří mezi ty scény, na které se jednoduše nezapomíná...8/10 ()
Nepřekonatelný film a nepřekonatelná Morriconeho hudba !!! Pro mě nejlepší italský film... ()
Nadherny elaborat o tom, ako sa da obrazom zobraziť hudba. Alebo hudbou zahrať film. ()
Jsme na rozpacích, jak ohodnotit tento film. Jak už tady bylo mnohokrát napsáno, vše stojí a padá na Rothovi a úžasné hudbě, která je někdy až neuvěřitelně srdcervoucí. Na druhou stranu mám celkový dojem spíše patetický a příliš vyzdvihující hlavního aktéra a jeho touhu žít pouze na jednom místě. Celkově tak na 3,5*.. ()
FIlm o klavírním géniovi, který oproti své genialitě staví strach vystoupit na pevninu. Není se ani čemu divit, celý život strávil na lodi a žít na pevnině ve velkém městě ho nikdo nenaučil. Dojemný příběh o lásce k hudbě a ke svému domovu, která je tak silná, že je 1900 ochotný pro ni zemřít. Ve filmu je nádherná hudba a klavírní souboj je nejlepší scéna z celého filmu. Závěr je trošku natáhnutý, to je snad jedinná výtka. Film je tak trochu One Man Show, ostatní herci a postavy jsou tak trochu do počtu. Trošku mi to připomíná film o geniálním hráči na kytaru se Seanem Pennem Sweet and Lowdown. Moto: řek sis o to kreténe.......... ()
Enio Morricone a Tim Roth. Dvě jména díky, kterým má tenhle film svoje kouzlo. Oba dva jsou famózní a klavírní souboj pro mě naprostým vrcholem tohohle filmu ()
Jakožto pianista (budoucí Legenda o "1992" :-)) jsem cítil, že jsem povinován tento snímek shlédnout. Okouzlil mě již od první minuty a se slzou v oku jsem sledoval závěrečné titulky. ()