Helena a její chlapci

Díky nejmenovanému duševně nemocnému uživateli jsem si připomněl jednu z nejtrapnějších kokotin, které kdy spatřily světlo světa. V době boomu chlapeckých a dívčích kapel vznikly i jiné fenomény, jihoamerické telenovely, kupónová privatizace, Pergnerová a seriály o skupinách studentů. Ať už zmíním BerlyaHnis, Dawnův Svět, či jiné, kde kámen drbal cihlu a každý dialog vás uváděl do rozpaků svou důmyslnou nesmyslností, seriál Helena a její chlapci byl jednoznačně nejkrutopřísnější hovadina, která se kdy objevila v odpoledních hodinách na televizních obrazovkách. Pamatuji si ho naštěstí jen letmo, ale naprosto jistě vím, že to byla nehorázná čurákovina, kterou se zřejmě pokusilo francouzské impérium vrátit úder americkému filmovému průmyslu. 5% (30.01.2020)

Helena a její chlapci je bezesporu nejznámější z francouzských sitcomů, které se dostaly na české obrazovky. A i když šlo v době vysílání o nezpochybnitelný fenomén, dnes je právě kvůli tomu řazen mezi seriály nejzatracovanější. Je to bohužel škoda, protože rozhodně nešlo jen o vysedávání tří párů v kavárně, jak je dnes série zcela mylně interpretována. Za 280 epizod se před kamerou objevila řada hlavních i vedlejších postav, parta zažila spoustu humorných i dramatických zápletek. Vždy je však v hlavní roli láska a síla přátelství. Párů se v seriálu vystřídalo hned několik a tvůrci si dali pečlivě záležet na tom, aby byl každý jiný. I díky tomu se pak jednotlivé dvojice krásně doplňovaly. Helena s Mikulášem tvořili klasický romantický pár, Johana a Kristián zastávali úlohu humornou, Katka a Štěpán jim byli rozumnou protiváhou. Postupně se pak přidali třeba José a Benedikta (záletník a holka se svatou trpělivostí), Sebastián a Lola (vztah jako na houpačce – mimochodem můj nejoblíbenější pár), Kryštof a Adéla (tak trochu pár z nouze, co na sebe zbyl) a další. Z vedlejších postav je třeba zmínit určitě Natálii, která patří k charakterově nejpropracovanějším postavám, anebo Thomase Favu, který partě několikrát zatopil. Nelze zapomenout ani na naprosto perfektní hudební stránku seriálu. Krásné písničky Héléne Rolles a s nimi spojená instrumentální hudba krásně a výstižně podbarvily nejednu scénu a v uších mi zní vždy ještě dlouho po konci každé epizody. Samozřejmě by se na seriálu daly najít i drobné zápory, jako třeba až přílišná glorifikace Heleny v pozdějších dílech, anebo několik „temnějších“ dílů, které se už výrazně odkláněly od sitcomového žánru. Kvalitu celého seriálu to ale srazit nemůže. (18.02.2021)

Potkali se takhle 3 kluci a 3 dívky. Byla to velká kolektivní láska, která se odehrávala v pěti lokacích: pokoj studentské koleje chlapců, pokoj studentské koleje dívek, garáž, restaurace a posilovna... Sice žili trochu ve vzduchoprázdnu a mimo čas (-"Ahoj,na čem jste byli v kině?" -"Na novým Spielbergovi."), ale byla s nima dost sranda... tedy, když je vám na začátku 90.let 14 roků a BéHáčko už je trochu ohrané... (13.09.2010)

Může se nám to zdát jako hovadina největšího kalibru... Ale je otázka co jste od toho čekali... Já třeba seriál, kterej jel každej den odpoledne, dalo se ho poslouchat jenom tak na jedno ucho, sledovat na jedno oko a vyčistit si při něm hlavu od celodenních školních "záležitostí" - taky hovadin... Nic moc víc svou inteligencí nenabízel, ale tuhle funkci plnil bezpečně. Navíc běžel v jednom z nejlepších období mého života.... Takže i když se na nostalgii v objektivitě hrát nemá... Jsou tam. (10.04.2015)

Francouzi se dokázali se zápalem sobě vlastním opřít do každého uměleckého směru, který hýbal historií. Pravda, dadaismus spatřil světlo světa o nějakou dobu dříve, ale ani to tvůrce neodradilo od toho, aby se do tohoto odvětví plného nelogiky, nesmyslů a totální vyšinutosti neopřeli s vervou sobě vlastní. Dokázat vytvořit seriál, kde snad ani jedna jediná věta nemá žádnou významovou hodnotu, točit v přiznaných kulisách a poprvé v dějinách seriálu se zcela oprostit od umístění děje do jakéhokoliv stylizovaného prostředí, k tomu předložit televizním divákům hrdiny, se kterými není možno se ztotožnit, jelikož nemají žádné vlastnosti, postoje, ba ani charisma či vtip, to hraničí s genialitou. Ta však není taková, abych dal tomuto dílu absolutorium a abych Helenu i s jejími chlapci dával do šedivého průměru, to by neodpovídalo revolučnosti a odvážnosti tohoto díla. Takže hodnocení berte jako ocenění kreativity, originality a ujetosti. (31.10.2012)