Rudá kápě

Mohlo by se říct, že z "Gesta Danorum" může něco stvořit jedine Shakespeare, ať už je to kdokoli. Gabriel Axel sice věděl (od Shakespeara), jak se to dělá, ale film není divadlo. Mileneckou dvojici Hagbarda a Signe ne(šťastně) obklopil králi (živým i mrtvým, jako v H(Amletovi), našptávačem a žárlivcem (jako Jago v Othelovi), pomstychtivou královnou (jako Lady Macbeth)... To muselo fungovat, a v "Červeném plášti" to zafungovalo to dobře. Stydět by se za to nemusel Shakespeare, ani Bergman (ostatně ani Saxo Grammaticus, i když pro něj by to bylo asi příliš povrchní). - Od 12. století příběhů tragické lásky ubývá, do Gottfrieda Kellera pomalu, po něm už rychle; ne, že by tragických (asi ne zcela v původním smyslu) lásek bylo méně, ale jsou to už jen takové, s nimiž se lehce (či tíže), rychleji (či pomalu) sami vyrovnají. (24.03.2024)

Tenhle film jsem viděl v hodně útlém věku a musím přiznat, že na něco tak drsného a chmurného mne doposavad naši nenechali koukat. Naštěstí máma usnula a táta byl trochu benevolentnější, za což jsem mu zrovna v tomhle případě vděčný, protože jinak bych o tuhle perlu severské kinematografie přišel. Námět nebyl kdovíjak originální, v podstatě Romeo a Julie ze severu, ale samotné pojetí se znatelně lišilo. Děj navíc podtrhovala divoká severská příroda, častá bojová střetnutí znesvářených rodů a když shodou tragických okolností zemřela láska hlavního hrdiny Hagbarda, brečel jsem jako želva a táta mne zahnal do peřin. Souhlasím s Aidanem a je mi také líto, že tento snímek upadl v zapomnění. (04.02.2009)

Islandská verze příběhu o Romeovi a Julii. Strohé, osudové a málomluvné drama, naprosto ladící s krajinou i s psanými ságami (jak si je aspoň z dávné četby pamatuji). V té jednoduchosti a strohosti mi to připomnělo Pasoliniho film Oidipus král, který je také takový fatální a archetypální. Dnes asi bude tento film zřejmě pro masového diváka neatraktivní, když je zde to vzájemné zabíjení vyvedeno bez jediného digitálního triku, který by je estetizoval. (04.04.2015)

Příběh ze středověkého Severu vyprávěný s odpovídající strohostí. Na LFŠ v Uherském Hradišti diváci projekci tohoto filmu houfně opouštěli. Jiní se řehotali nad jednoduchými průpovídkami blonďatých árijců, kteří úsečnost slov záhy střídali sečností meče. Ty divácké reakce mě trochu mrzí, neboť Rudá kápě přesně vystihuje svět starých islandských povídek a ság i s jejich lakoničností a fatalismem. (18.05.2006)

Na ten film si pamatuju jeste z dob meho detstvi. Maminka odesla na nejaky ples z prace a ja zustal sam doma. Byla sobota a v polske televizi obvykle davali takzvane nocni kino, coz byvaly horrory nebo detektivky. Jenze tentokrat k memu zklamani bezel tento film. Zklamani vystridalo po par minutach nadseni a ja pak hodne stastny videl film jeste jednou v Ceske televizi. Od te doby nic a k sehnani neni. Skoda. (12.07.2012)