Babettina hostina

Když jsem na sklonku puberty viděl Babettinu hostinu poprvé, zdála se mi být docela milým filmem skoro o ničem. Tehdy jsem však byl adolescentní ucho zmítané různými módními intelektuálními trendy, a není tedy divu, že mi moudrost skrytá v prostotě nic neříkala. Až později s dalšími zhlédnutími jsem začal nacházet nové a nové symbolické roviny příběhu, který opravdu není jen úsměvnou historkou o jedné slavnostní večeři, ale především obrazem těch nejdůležitějších duchovních pravd. Babettina hostina je snímkem o milosti, o eucharistii, o pokoře, o radosti, o vtělení, o kráse stvořeného světa, o prvenství těch posledních... Můžu se jím sytit stále. (17.05.2006)

Nie, film vôbec nestojí za veľa. Je síce neskonalé dobromyseľný, no umelý, odtrhnutý od života a životnosti, bez ktorej umiera každý film, je plný prepiatych alegórií, dokonca trpí aj na konvenčné herectvo. Forma veľmi zaostáva za obsahom. Ale vďaka za Babettinu hostinu, ktorá prináša zmierenie, rozorvanosť svetskosti a náboženstva sa ruší, každému sa dostane z toho milosrdenstva, ktoré postráda. Aj z toho, čo už má. Zo všetkého. (A najväčším darom pre umelca je darovať sa.) (04.02.2013)

Příběh inspirovaný novelou Karen Blixenové se odehrává v 19. století v malé rybářské vsi kdesi v Dánsku. Emigrantka z Francie Babetta vystrojí slavnostní večeři zbožným luteránsko - pietistickým přátelům, u nichž žila jako služebná. Měl jsem po shlédnutí tohoto snímku velmi hezký pocit a radost z nečekané hloubky některých pasáží. A ještě dodám, čím déle nad tím filmem přemýšlím: toto dílo není katolické, ale není ani protikatolické. Čistý film o víře, lásce, vděčnosti a oběti skrze symboliku hostiny. (13.08.2008)

Oceňujem, že sa TV LUX, strážca katolíckosti svojho programu, odhodlal vysielať film s tak výrazným protestantským obsahom. Myslím si totiž, že "protestanstské" filmy sú zaujímavejšie než "katolícke" životopisy svätých. Babette je film zakladajúci si čisto na kvalitne budovanej atmosfére. Ale mne tam veľmi chýbal poriadny dej. Aj keď tam zaznelo veľa náboženských myšlienok, nechytili ma za srdce a celé mi to pripadalo ako rétorické cvičenie. (24.10.2020)

Příběh z druhé poloviny 19. století o životě lidí na vzdáleném dánském ostrově. O jejich hluboké (ale nenásilné, pokojné) víře v Boha a o tom, jak tato víra ovlivnila jiné. Dvě sestry, dcery místního zemřelého pastora, se ujaly uprchlice z francouzské občanské války. Zasvěcovaly ji do místních zvyků a Babette byla učenlivá žačka. Ve vsi si získala úctu a respekt. Když přišel po letech čas rozloučení, čekalo vesničany překvapení, na které nezapomněli do konce svého života. Ani já nezapomenu na tento nádherný film, který byl pohlazením po duši. Mimochodem, strašně moc jsem všem tu hostinu přála a tekly mi slzy jako hrachy. (11.01.2014)