Babettina hostina

,,Milosrdenstvo je nekonečné. Milosrdenstvo nekladie žiadne podmienky. Stačí ho len očakávať a s vďakou prijať." Jedinečný artový film zo škandinávskeho prostredia, ktorý v sebe nesie nielen obrazom dánskej kultúry v 19.storočí, ale aj posolstvo vzájomnej tolerancie kultúry a tradícií iných národov či náboženstiev. Babett pre celú chudobnú dedinu pripravila neobyčajnú večeru, ktorú si nikto nahlas nepochválil, ale na ktorú určite nikto z nich nezabudne. A ja určite nezabudnem na tento neobyčajne krásny film s cudzokrajnou prímorskou atmosférou a súčasne príbehom, ktorý i napriek tej cudzokrajnosti pravého diváka zasiahne. ,,Umelec nikdy nie je chudobný... Celým svetom znie jeden dlhý výkrik zo srdca umelca: Dajte mi šancu dať zo seba všetko." Rozhodne nenudili ani zaujímavé hudobné vložky, či už išlo o duchovné piesne alebo milostnú operný duet z Dona Giovanniho. 95% (Challenge Tour 2018: 30 dní so svetovou kinematografiou) (03.03.2018)

Událost, při níž si literatura s filmem podává ruku a nesnaží si ji navzájem utrhnout. Nedávno zemřelý Gabriel Axel udělal svou adaptaci tak, že kniha a film jsou skoro stejné, ale v podstatě zcela jiné. Tam kde v knize působí slovo, tam ve filmu obraz. Obraz a slovo jsou v podstatě jiné, zážitek je ale skoro stejný. Tak citlivý "přepis" slova do obrazu se vidí jen zřídka. Logicky bych se měl sám sebe zeptat: "Co tedy? Kniha nebo film?" Tak teda film. (11.03.2014)

Příběh inspirovaný novelou Karen Blixenové se odehrává v 19. století v malé rybářské vsi kdesi v Dánsku. Emigrantka z Francie Babetta vystrojí slavnostní večeři zbožným luteránsko - pietistickým přátelům, u nichž žila jako služebná. Měl jsem po shlédnutí tohoto snímku velmi hezký pocit a radost z nečekané hloubky některých pasáží. A ještě dodám, čím déle nad tím filmem přemýšlím: toto dílo není katolické, ale není ani protikatolické. Čistý film o víře, lásce, vděčnosti a oběti skrze symboliku hostiny. (13.08.2008)

Ve chvíli, kdy píšu komentář, ještě nevím, jak hodnotit. Jde o tzv. malý velký film, který nabídne - jak to ostatně pronese i generál u závěrečného proslovu - hodně i málo, a přesto to málo je velké. Nevím, jak jinak to říct. Na jednu stranu jde o vlastně banální křesťanskou historku - v Jutlandu, který spíše než Dánsko připomíná už pobřeží Grónska, žije malá skupina věřících, kteří nemají děti a postupně stárnou. Dvě sestry, dcery bývalého pastora, se o ně starají. Jednoho dne přijmou ženu, která uprchla z Francie, aby si zachránila život. A ta jim, jak z názvu patrno, nakonec vystrojí hostinu. Mezitím se zpívají náboženské písničky a modlí se, ale také hašteří. Vypadá to tedy jako obyčejná náboženská historka. Jenže není. V jejím podtextu totiž je spousta věcí o směřování člověka, o jeho volbách a následcích voleb, a také o darech, které člověk dostal, o umění, které má, a o tom, že těmito dary má lidi činit šťastnějšími. A to skutečně není zas tak malé poselství, když si uvědomím, kolik dobrých filmařů hrne na diváky depresivní kýble se špínou a říká tomu umění. A přitom deprese má člověk v životě dost, a spíše by ocenil to pohlazení, pousmání a rozveselení. Přitom samozřejmě nejde o jediné poselství filmu - když se třeba člověk hlouběji zamyslí nad osudem Babetty a dá si dohromady jednotlivé střípky, pak jej musí skutečně překvapit její pokora. s jakou nakonec našla své místo někde daleko od světské slávy. A protože je zde i pár záběrů moře a přírody a na konci hvězd - mankote, uvědomili jste si někdy, jak málo se radujeme z takových každodenních "drobností" a bereme je jako samozřejmost? (02.03.2019)

Začátek ujde, pak je poměrně dlouhá ne moc záživná část a pak přijde na řadu Babettina hostina a to je prostě dokonalost sama. A ti rošťáci jí to ani nepochválili. I když musím podotknout, že to jejich obvyklé jídlo, ryba namočená ve vodě, pak pěkně uvařená, chleba namočený ve vodě a zase dlouho vařený - to musí být vysloveně kulinářský zážitek. (05.03.2010)