La semana del asesino

Snímka je akousi sondou do týždňovej "závrate" človeka v tiesnivej situácii, z ktorej nevie nájsť únik a naopak sa do nej ešte hlbšie prepadá. Dusné zaprášené podnebie španielskej prímestskej panelákovej štvrte, zvláštny homosexuálny podtón, dosť detailné gore vraždy, dobre vystihnuté psychologické vypätie medzi vrahom a obeťou tesne pred vraždou. Bezcitný film o bezcitnom vrahovi. Samotní herci - hlavne hlavný protagonista - sú strnulí a psychologická rovina je podkopaná samoúčelnosťou násilia a tiež odpudivou atmosférou mŕtvolneho zápachu. Exploitation, balancujúci na hrane medzi lacným eurotrashom a psychologickou drámou. V tú sa zmení v prekvapivých posledných 5 minútach, ktoré ho vyťahujú o jednu hviezdičku vyššie. (07.04.2005)

Další z řady nesmyslně brutálních snímků. Režisér ve snaze natočit naturalistický snímek zašel podle mě hodně daleko. Dá se ríct, že překročil hranici nejen vkusu, ale i lidskosti. Tyto filmy patří na smetiště filmové tvorby. V této souvislosti mě zaráží, že snímky, kde se náhodou objeví obnažené ženské prso nebo vášnivější polibek jsou v mnoha zemích nepřijatelné, ale tyto sadistické a brutální snímky až tak nevadí. Nu pak se nedivme, že lidi se dnes místi milování spíš vraždí. Láska je ve filmu zakázána, násilí ne. Žijeme v divném světě. (23.05.2012)

Čtyři vraždy stačí, drahoušku! O filmu je dobré předem nevědět nic, a tak doporučuji nečíst zdejší komentáře, včetně možná i mého, před zhlédnutím. Marcos je chlapík, co dělá na jatkách, a tak divák má možnost vidět, kolik krve z poraženého skotu vyteče. Marcos má před svatbou, jako jeho bratr. Tedy chtěl by se oženit, páč si myslí, že tím získá lepší postavení v továrně. A pak stačí jedna cesta taxíkem a všechno je jinak - budoucnost se pomalu hroutí jako domeček z karet, zatímco v jeho ušmudlaném domku se hromadí jedno tělo za druhým. A nakonec už nestačí ani deset lahví kolínské  a spreje s borovou vůní, a tak se mu před domem usazuje smečka hladových toulavých psů. Vraždičky dobré, kromě sekáčku v obličeji je asi nejlepší podříznutí. Ač se Marcos asi vnitřně hroutí, navenek působí stoicky. Ta chladnost je asi nejděsivější. V jednom momentě jsem ovšem vyprsknul smíchy. Když přijde ráno, v pokoji je další oběť a z rádia slyšíte přání krásného a šťastného dne... Jinak dnes už nejde o vzácný a těžko sehnatelný film, naopak stačí jen pár kliknutí na internetu. (14.02.2024)

Neskutočné! Bravúrna hororová dráma, herecky výborne obsadená širokou škálou charakterov, ktorých ničotné životy brutálne ukončuje sympatický Marcos (“The Cannibal Man“) z pozície muža, zahladzujúceho za sebou stopy svojej trestnej činnosti. Spočiatku bezstarostný, ku svojej milej láskou povznesený Marcos pracujúci na jatkách s hovädzím mäsom ako spracovávateľ čerstvo porazených kusov zvierat, si až na náročné, slabo platené miesto nemôže sťažovať. Čistú lásku, plánovanie spoločnej budúcnosti a následne aj manželského spojenia, naruší spočiatku bezvýznamná noc plná vášne. Marcosova horkokrvnosť, myseľ plná zvieracej krvi a umierajúceho dobytka, prispieva ku nešťastnému riešeniu situácie medzi ním a taxikárom, vezúci milostný pár domov. Namiesto upokojenia situácie a jej riešenia síce tvrdou, ale spoločensky akceptovateľnou cestou, sa Marcos uchyľuje k vlastným metódam. Lavínovitá kopa problémov mu ale čoskoro prerastá cez hlavu. ### IMDb síce v súčasnosti (14.9.2009) neuvádza v profile filmu a v jeho žánrovej kolónke označenie “horror“, opak je však pravdou, ako naznačuje aj nový, brutálny DVD cover k filmu, v USA distribuovaný spoločnosťou “Blue Underground“ od roku 2007. Okrem neoddiskutovateľného dramatického a kriminálneho zamerania snímku to horor teda je – a brutálny. A to nie len z pozície kruto vykonaných a detailných vrážd hlavným hrdinom, ale príležitostne aj zobrazením mŕtvych zvierat, či na jatkách v priamom prenose zabíjaných kráv ako z nejakého dokumentu. Čo sa týka anglického distribučného názvu “The Cannibal Man“, je dosť zavádzajúci. Kanibalizmus sa tu nepraktizuje! Marcosovi ľudské mäso na tanieri proste nevonia. "La semana del asesino" sa vďaka svojmu kontroverznému spracovaniu, obdivovanému nemalou skupinou nadšených divákov, pýši po rokoch označením aj ako kultová klasika, či inteligentný, až umelecky precízne zvládnutý filmový kolotoč muža, ktorý chcel utiecť pred svojimi problémami. Príbeh Eloya de la Iglesia, zrežírovaný ním samým, si všimli aj cenzori, vo Veľkej Británii napríklad v júli roku 1983, kedy ho po zhruba roku a pol od tunajšieho vydania štúdiom “Intervision“ z novembra 1981 (Uncut), umiestnili na zoznam tzv. "Video nasties" a tým pádom zabanovali jeho šírenie na domácom trhu. Znovuvydania sa Briti dočkali až v roku 1993 zásluhou distribučného štúdia “Redemption“ – ide ale o Cut verziu, skrátenú len o 3 sekundy (Rated: 18). Iné, lepšie (t.j. full uncut) vydanie na britskom trhu nie je k dispozícii ešte ani dnes. ### S pozadím filmu, ktorý sa stlal súčasťou výberovej rodiny “Video Nasties“, je možné sa oboznámiť v dokumentoch Ban the Sadist Videos! (2005), Ban the Sadist Videos!: Part 2 (2006). (14.09.2009)

Aneb týden v životě sériového vraha. Marcos pracuje na jatkách, je zrovna povýšen a dostane za práci obsluhovat novou mašinu, vyrábějící z masa fašírku. Možná by si žil dále poklidným a nudným životem, kdyby jedné noci náhodně nezabil taxikáře. Pak vše nabírá rychlý spád a Marcos se nezastaví už před ničím/nikým. Tohle je fakt vcelku bizarní kousek, v němž je namíchána černočerněhumorná tinktura. Já se fakt bavil a myslím, že režisér taky, je vtom cítit zvrhlý nadhled, který je umocněn kamerou, která si bezvadně všímá různých detailů a servíruje divákovi záběry vyvolávající nechuť, ale i úžas. Kamera je na tomto snímku vůbec vymazlená záležitost, rychlé zaostřování, perfektní nájezdy, hravost! Moc pěkně se na to kouká. Hudba je buď klasická psychedélie sedmdesátých let, nebo smyčce s trubkou, anebo jen vybrnkávající melodie na kytaru a to všechno taky velmi vkusně použito, super! Je to extrémní dílo, o tom žádná, ale ta kombinace se záhrobním, až sadistickým humorem to nadruhou stranu odlehčuje. Ve scéně, kdy Marcos jde obsluhovat novou mašinu a zaučuje ho starej týpek, co znal jeho zemřelou matku, tak mu vykládá : "Tvoje máma, jak se změnila v lidskou pochodeň, tak utíkala jak o život. Neutíkala, letěla. Zakopla o stoličku a ta shořela. Chytla se police a ta police vypadala jak hořící poleno. Ještěže se nedostala až ke karafám s kyselinou. Protože by to tady vylítlo do povětří. A nechtěj vědět, jak křičela. Nekřičela, ale ječela. Ječela tak, že to slyšeli dělníci ve vedlejším křídle. Mysleli si, že je to siréna a přestali pracovat. Smrdělo to, bože jak to smrdělo. Smrdělo to tak, že ještě po měsíci byla místnost cítit po tvé matce." Jako tohle je ten druh černýho humoru, kterej tu brutální rovinu precizně vyvažuje. A to není jediný úryvek, podobných věcí je tam mnohem více. Pro mě byla hlavně odpudivá scéna z jatek, kde se podřezávaly a bouraly krávy, uf, tohle bych nemohl nikdy dělat. Z toho všeho potom vychází psychologický portrét Marcose, kterej vlastně přestává rozlišovat, co je zlé a co dobré. Nevím proč, ale svým způsobem mě snímek připomíná klasiku Buio omega, která je sice dějem jinde, ale žánrově se mu přibližuje. (17.09.2021)