Réžia:
František FilipScenár:
Vladimír KalinaKamera:
Jan KrausHudba:
Ladislav SimonHrajú:
Ladislav Boháč, František Kreuzmann st., Rudolf Hrušínský, Josef Chvalina, Nina Jiránková, Ota Motyčka, Bohumil Bezouška, Jan Hrušínský, Jarmila Smejkalová, Miloš Hlavica, Hermína Vojtová (viac)Obsahy(1)
Film o čtyřech přátelích zapálených pro hudbu. Založili si kvarteto, a vždy, když skončili svoji denní práci, scházívali se, aby se potěšili muzikou… Film, v němž hraje vedle kvarteta herců i Praha a její reálie, zachycuje příběh čtyř kamarádů. Jeden (R. Hrušínský) pracuje ve skladu ovoce a zeleniny jako skladník, jeho kolega (J. Chvalina) je tamtéž v účtárně, další je lékař (L. Boháč) a poslední z nich (F. Kreuzmann) patrně důchodce. Vytvořili amatérské smyčcové kvarteto a po dlouhé době se domluví, že si večer udělají zkoušku. Jenže se všechno hroutí – skladník musí na poslední chvíli vyskladnit bedny se švestkami, doktor cestou na zkoušku ošetřuje malého zraněného chlapce, pak se zasekne výtah a když se tři sejdou konečně před bytem posledního z nich, čeká je tam vzkaz. Nakonec si ale přece jen Haydnův kvartet zahrají... (Česká televize)
(viac)Recenzie (11)
Velmi dobrá situační komedie, v níž se snoubí jak crazy humor, řízený v závratném tempu, tak vážnější odstíny lidských okamžiků (zraněný chlapec, narození potomka). Třicetiletý František Filip, který tehdy stál teprve na prahu své později úspěšné režisérské profese, zajímavým způsobem využil místo, v němž se příběh odehrává – dnes patří všechny ty záběry z pražských ulic a křižovatek mezi cenná dokumentární ohlédnutí. A samozřejmě nelze pominout ústřední mužský herecký kvartet v podání Rudolfa Hrušínského, Ladislava Boháče, Františka Kreuzmanna a neprávem opomíjeného Josefa Chvaliny. Opravdový koncert. ()
Grotesktná poviedka, v ktorej hraje prím hudba a láska k pražským exteriérom. Príjemný pocit. ()
Ve filmu můžeme vidět jet sanitku po Karlově mostě. Ano, v té době ještě přes most vedla automobilová doprava. Automobilový provoz skončil v roce 1965 a od té doby most slouží jen pěším. Ve skladu lze zahlédnout náklaďák Praga RND (Rychlý Nákladní Diesel), vyráběl se od roku 1934 do roku 1955. Příběh vesměs banální, potěšila jen stará Praha bez aut a turistů a na černobílém materiálu nepůsobila tak zbědovaně jak ve skutečnosti byla ... ()
Začátek tohoto koncertu běží v rychlém tempu jak nějaké crazy komedii. Komických momentů je zde docela dost, ale objeví se i vážnější momenty (zranění kluka, narození potomka). Pěkné jsou i záběry na tehdejší Prahu, byť ten závěr mi díky nim přišel trošku zbytečně "utahanej". Ještě že k tomu hraje hezká hudba (ať už ta původní Ladislava Simona nebo klasik Josef Haydn). Rudolf Hrušínský zde má rovnocennou roli s ostatními členy kvarteta, ale i zde mu stačí občas zahrát jen pohledem a divák ví vše. ()
První role Jan Hrušínského. Hraje chlapce, který vypadl z okna a zlomil si nohu. ()
"A to si myslíte, že vypad i s tím futrálem?!" Co všechno se může stát během jednoho dne... ()
Až úsměvně naivní příběh čtyř přátel z různých sociálních vrstev (úředník, skladník, lékař, důchodce), které spojuje hudební koníček - domácí hraní komorních koncertů. V závěru film vykrystalizuje v otevřeně propagandistickou idylku spokojeného a šťastného života v Československé republice, která si v roce vzniku filmu začala říkat socialistická. Ve stejném roce jsem začal chodit do školy, takže vzpomínky na tu dobu mám veskrze radostné a zároveň silně nostalgické. Atmosféra filmu mi je s plnou silou připomněla, přestože jsem nevyrůstal v Praze, ale na venkovském maloměstě. Život i mně tenkrát plynul v podobném dětsky radostném a bezkonfliktním očekávání, jako postavám ve filmu. I přes onu zřetelnou propagandistickou notu je film nicméně pěkně a místy až dojemně natočený, proto se nezaleknu ani čtyř hvězdiček a blahosklonně se přitom usmívám. ()
Opravdu povedený televizní počin. Asi poprvý jsem viděl Hrušínskýho zaseklýho ve výtahu :D. Krásná je hlavně poslední čtvrtina filmu, kde tři muži vezmou židle a hudební nástroje a připlíží se ke svému kamarádovi, který si prohlíží jeho právě narozeného vnuka a slavnostně mu zahrají. To vše zakončí krásné záběry na starou Prahu. ()
Žertovná věcička zčásti tak trochu němá groteska. Pokud se chce člověk odreagovat, tak je to dostačující, ale nečekejte Bůh ví co. ()
No, zatimco některé, v poslední době uváděné, starší kousky jsou nadčasové, tady bohužel příběh už jaksi nefunguje. Pro mne nuda, ale závěrečná zastavení Prahou jsou velmi příjemná, to jsem ocenil druhou hvězdou. ()
Průměrné dílko, ve kterém mě asi nejvíc zaujala scénka s paní s malým dítětem na vodítku. Komický prvek nebo tehdejší běžná praxe? ()