Minulost Jany Kosinové

Jana Kosinová (patrně poslední velký film V.Matulové), je vystavována nepříjemným tlakům ze strany svého vyděrače, divadelního publika, i běžných lidí žijících kolem ní. Tu se na ni přece jen štěstí usměje, a mladý student napíše hru, která v Janě Kosinové až příliš silně oživí deprivaci, kterou trpí, ale dramaturgem divadla je přijata, a inscenována. Ukáže se, že student, který budí svého kamaráda ráno s oblibou výstřelem z pistole, místo budíku, tak je pro Janu Kosinou tím právě hledaným božím požehnáním. Bohužel se Janě Kosinové nepodaří zbavit se svého vyděrače, ten nafinguje její smrt, a odjíždějí spolu do U.S.A., kde má pro ni vyděrač už lukrativní filmové role, ačkoli o ně Jana Kosinová nestojí. Student se postřelí, ale probere se z toho, i díky péči svých úctyhodných rodičů, a křičí pln touhy po životě na závěr - Chci žít, chci žít, už jen pro ty vzpomínky, a aby ve mě neviděla slabocha. Film má tedy otevřený konec, takže se divák jen může s jiným divákem dohadovat, jak se asi tak mohly dál vyvíjet osudy dvou hlavních hrdinů. (30.03.2014)

Na to, ze Matulova ve filmu teprve zacinala, podala velmi vyspely herecky vykon, i kdyz se mi typove do role Jany Kosinove moc nehodila. Dej je zajimavy a moc jsem se na film tesil, bohuzel zpracovani snimku, jako u jinych filmu Holmana, me uplne nepotesilo. Ve filmu je ale dost silnych momentu a jsem presvedceny, ze kdyby se rezie zhostil treba Vavra, jednalo by se o spickovy pocin! (09.05.2014)

Melodráma s podľa mňa rušivými "humornými" momentmi (nervózny sused, či postupné hodnotenie divadelnho deja divákmi), ktoré asi vo filme nemali čo hľadať. Ostatné priemerné dramatické scény sú však niekoľko ráz doplnené naozaj silnými momentmi - asi najvydarenejšia bola v tomto scéna - dialóg, kedy študent Sutnar recituje svojej láske do telefónu novú báseň, ktorú zložil iba pre ňu. Odorúčam všetkým, ktorí chcú vidieť a počuť ako sa komunikuje so ženami. (26.10.2008)

Tenhle film miluji. Je s podivem, jak málo příležitostí dal film Vlastě Matulové. Tady hraje herečku s jistými špatnými zkušenostmi, vlastně se vůbec nedozvíme, co bylo obsahem kompromitujících dopisů, k níž vzplane láskou mladý student Jiří Sutnar, který nevědomky napíše hru o jejím vlastním osudu. Je to vskutku romantické drama, kterému čas ubral jen máloco, snad jen to vzletné závěrečné vyznání opěvující život v podání S. Beneše vyznívá dnes poněkud směšně. Zajímavostí je, že oba protagonisté byli stejný ročník - 1918, v době natáčení jim bylo oběma něco málo přes dvacet let. Někdy je film uváděn jako komedie, úsměvy jistě některé scény vzbuzují, ale především je to skutečné lidské drama s onou pověstnou Třináctou komnatou. A pak ten nádherný evergreen: "Modravých dálek volání...." - to mi zas bude znít v ušíchřadu dní. Srnkova hudba je prostě krásná i dnes. (21.02.2016)

Spolubydlící Jan Pivec a Svatopluk Beneš, rozdílní jako oheň a voda, přesto dobří přátelé, skvěle zatápějí nevrlému sousedovi - výborný Miloš Nedbal - ku příkladu nepoužívají každé ráno budík, nýbrž střílejí z pistole do stropu. A půvabná Vlasta Matulová v roli divadelní herečky, jejíž hvězda strmě stoupá vzhůru. Má za sebou však cosi, co ji pronásleduje a nedovolí zapomenout na minulost. Vilém - skvělý Karel Hradilák - ji neustále stíhá a vydírá. Osudy všech se protnou při premiéře nové hry, kterou napsal zamilovaný student filosofie pro svou první velkou lásku. (26.07.2018)