Den cvoka

Byť jsem se místy nahlas smál, nedíval jsem se na komedii, ale na mrazivé memento. O člověku, jenž se propadne z chlapeckých snů do samoty středního věku, kde se jeho největším nepřítelem stane vlastní já ověšené psychickými neduhy od deprese, přes hypochodnrii až po nutkavou neurózu. Za pomoci stovek směšných rituálů se hrdina snaží obrnit před hrůzou ze světa a z žití a nic už nedokáže skrz jeho krunýř proniknout. Film vyznívá zoufale, ale přece jsem rád, že jsem ho viděl: byl pro mě cenným upozorněním. (06.06.2011)

..... „Bojím se ráno vstát, bojím se dne. Každý den se ráno bojím otevřít oči.Ze strachu před světlem. Vůbec nevím co s novým dnem. Nemůžu... O kurva! Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého Amen. Mám sice nějaké závazky, ale ...prázdnota. Jako by vůbec nemělo význam, jestli vstanu, nebo nevstanu, jestli budu nebo nebudu něco dělat. Do hajzlu. Hygiena, jídlo, práce, jídlo, práce, kouření, prášky, spánek. Kurva, do prdele.“ Tak začíná velmi hořká, místy velmi vulgární Komedie/Drama?! Těžko říct. Každodenní zvyky, ta rutina, ke které každý jednou dospěje, nutkavé rituály (to naštěstí postihne jen někoho). Prostě jeden den života, viděný z té beznadějné strany. Politika : „Tolikrát jsem si sliboval, že se tím vším nebudu nervovat. Proč se zabývat problémy téhle země, které i tak nemůžu ovlivnit.“ Výplata : „Neuvěřitelné. Ne, to nemůže být pravda.. tohle mi platí. Jako by mi někdo dal přes hubu! Do prdele, kurva!“ Budoucnost: „Nevidím žádnou budoucnost. Jsem na prášky, úplně rozložený. Smrtelně unavený i když jsem v životě vlastně nic nedokončil.“Atd. Atd. A ode mě už jen doporučení „Dzien swira“ musíte vidět a hlavně ti trochu dospělejší. Tak snad ještě malá modlitbička na dobrou noc „Prosím Boha, Ježíše, Marii a Syna. Zničte toho zkurvysyna, toho hada souseda, rodáka a vraha. Aby mu vykradli garáž, aby mu zahýbala žena. Aby mu vypálili obchod. Aby dostal cihlou po palici. Aby si jeho dcera vzala Cikána. Aby měl AIDS a rakovinu“. (04.08.2006)

I po druhém zhlédnutí za pět. Na některé scény již s velkou pravděpodobností nikdy nezapomenu: kontrola prostaty s dokonale zahranou (= na nerozeznání od skutečnosti) znuděností lékařky a intimitou, kterou si podobné vyšetření žádá, motlitba Poláka, která sedne dokonale i na Slováka (malý, zlý a závistivý), dobrodružství ve vlaku, zkoušení milovaného syna ze základů anglického jazyka... (11.07.2013)

Marek Kondrat byl brilantní a Den cvoka je asi jeho nejlepší role. Jeden by neřekl, co všechno se může odehrávat v hlavě skoro padesátníka, totálně frustrovaného, snad jen s jednou světlou vzpomínkou ze svého života, která ho drží opravdu jen milimetr nad vodou. Vynikající satira o člověku, jehož charakter je tak těžko uchopitelný a přece v některých momentech tak blízký. Každý máme možná někdy ten svůj den cvoka, kdy nám všechno a všichni lezou na nervy. Jen pozor, aby náš život nebyl se vším všudy úplnou kopií Adaše, protože to by bylo fakt na mašli. Skvěle natočené, Poláci se skutečně vytáhli, jen s tím pejskem si to mohli odpustit. (20.06.2013)

Zajímavý pohled do nitra zajatce svých obsesí, s kterým jsem se mohla ztotožnit jen na úrovni zkušebních pokusů, týkajících se zamčených dveří, ale o tom to vlastně ani není (i když rovněž pochybuji, že by se bavili postižení, co mají denně na starosti podobný rozsah kompulzivních úkonů), takže pro jedny ne až tak dramatické a pro druhé ne až tak zábavné - zbývá třetí skupina, ta, která s gustem pronesenou, jadrnou nadávku v každé druhé větě s vděkem přijímá jako dokreslovací náhražku vtipných situací i konverzačních obratů, žel, mně je to na čtyři hvězdy kurwa málo. (30.06.2013)