Den cvoka

Nářez. Dostalo mě to! Chvíli si říkáte "bože, to je hroznej týpek", abyste si za malou chvíli řekli na oplátku "vždyť já jsem vlastně docela jako on!" :o) Samozřejmě detaily, příhody, reakce, návyky, zlozvyky i okolnosti mohou být v životě každého z nás jiné, u Adaśe coby hlavní postavy se již také jedná o jistý stupeň psychické poruchy, resp. vykreslení jeho povahy a života může být rovněž v rámci žánru komedie či satiry záměrně zveličeno do působivě komických i hořkých extrémů. Nicméně podstatu vnitřní zkušenosti cítím zčásti podobnou, až jsem měl párkrát pocit, že se dívám na Adaśe málem jako své karikaturní zrcadlo sebe samého, ne-li na zrcadlo současnosti, tak třeba i varovné zrcadlo potenciální budoucnosti! Film pokračoval natolik úderně, že když jsme se zašli s Adaśem do bodu vzájemného míjení, spolehlivě to „zachránil“ příchod jeho syna v období problematické puberty, v němž jsem zároveň mohl do třetice spatřit i karikaturní zrcadlo své minulosti. Nebo jindy film nabídl univerzální příhody z cestování vlakem. Takový humorně i nepříjemně odpozorovaný život ve filmu, kde se neuvěřitelným způsobem snoubí humor s depresí i pocit každodenní reality s bizarností, a po němž bez zachování si nadhledu můžete klidně skončit i způsobem, jaký popisuje Adam Bernau. :o) Herecké ztvárnění hlavní postavy Markem Kondratem i s komickou nadsázkou za hranicí běžné komformity bylo famózní. Když došlo na výjevy na pláži a přišla tam ve dvojici dívka mluvící infantilně nesmyslnými pazvuky, říkal jsem si, že už tvůrci přehání a odklání se od reality, ale s brzkým zvratem mi došlo, jaký smysl tyto scény měly a už jsem byl zpět doma, aniž bych musel Koterského filmu odebírat hvězdičku. [90%] (05.12.2023)

Velmi svérázný náhled do života jednoho téměř normálního člověka, učitele. V podstatě bych to srovnal se starými dobrými českými filmy. V tomto případě je to ovšem jen o jediném herci, který nás provází svým běžným dnem. Dojmy jsou více než kladné a podobnost s životem mnohých z nás nezpochybnitelná. Nebýt toho přehnaného náboženství, přes které jsem zakopával celý film, byla by to typická česká společnost. Inu, mnoho toho máme společného s našimi severními sousedy. Nemohu jinak. 90% (16.12.2011)

Marek Kondrat byl brilantní a Den cvoka je asi jeho nejlepší role. Jeden by neřekl, co všechno se může odehrávat v hlavě skoro padesátníka, totálně frustrovaného, snad jen s jednou světlou vzpomínkou ze svého života, která ho drží opravdu jen milimetr nad vodou. Vynikající satira o člověku, jehož charakter je tak těžko uchopitelný a přece v některých momentech tak blízký. Každý máme možná někdy ten svůj den cvoka, kdy nám všechno a všichni lezou na nervy. Jen pozor, aby náš život nebyl se vším všudy úplnou kopií Adaše, protože to by bylo fakt na mašli. Skvěle natočené, Poláci se skutečně vytáhli, jen s tím pejskem si to mohli odpustit. (20.06.2013)

„Nikto a nič už na mňa nečaká. Nevidím žiadnu budúcnosť.“ Nadmieru výstižný, kritický obraz dnešnej modernej doby, kedy sú ľudia väzňami svojich stereotypov, len tak rezignovane prežívajú zo dňa na deň a všetky sny a nádeje, ktoré kedysi mali sa odrazu rozplynú. Hlavná postava je zatrpknutý muž v strednom veku, ktorého jediným zmyslom života sa stali tieto nezmyselné rituály. Prenasledujú ho len tie najotravnejšie spoločenské javy, ktoré nenávidí. Snaží sa pred nimi utekať, chytá sa slamky pri spomienkach na niečo, čo by to všetko mohlo zmeniť. Beznádej a depresia. Deň cvoka to všetko servíruje so značnou dávkou nadnesenosti, niektoré situácie sú dohnané až do absurdnosti a dávajú nám možnosť sa aj zasmiať. A pritom je to vlastne také smutné. (12.06.2013)

Shlédnuto v době Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Vše mi přišlo tak trošku jako Příběhy obyčejného šílenstvá po Polsku. Hlavní hrdina bravurně ztvárněný Markem Kondratem celý film z obrazu prakticky nesleze, k tomu Nás provází svým originálním komentářem se svými vnitřními pocity a myšlenkami. Ne moc úspěšný básník trpící v životě svými každodenními temnými rituály, ovlivněn počítáním so sedmi a silnou obsedantní poruchou se běheme jednoho dne dostává do naprosto běžných ať už skutečných, či vysněných situací. Tyto minipříběhy jsou vesměs plné absurdních momentů a a divnopostaviček, které dějově nekončí vždy tak, jak by člověk předpokládal. Rozhodně se nejedná o žádnou vychechtanou komedii, jde spíše o úsměvný až lehce ironický počin. (04.04.2015)