Armáda pěti mužů

Místy trochu rozvláčné, ale samotné přepadení vlaku je (až na nějaké ty nelogičnosti a na scénu s doháněním vlaku, která mi příliš nesedla) celkem fajn. Jen si nakonec člověk říká, proč vlastně ten vlak nepřepadla rovnou ta armáda revolucionářů, místo aby se schovávala někde za bukem. Jinak Morricone tu skutečně vykrádá sám sebe, ale jde mu to pěkně od ruky. A mimochodem, nést na ramenou Buda Spencera, musí být celkem záhul... (09.07.2018)

Western, ktory sa u nas nevysielal a nase telky ho dlhodobo ignoruju, co je obrovska skoda. Spencer po roku 1967 sice prerazil, ale stale len westernami a bol za drsnaka /mal dobre srdce, ale to tu nepatri/. Takze film nestoji na Spencerovi, ide o klasicky spaghetti western, kde hlavnou postavou bol Peter Graves a hlavnou scenou prepad vlaku. Chvilu trva, kym sa film rozbehne, hlavne ta zoznamovacka vpredu. Vlakovu cast filmu som si ale genialne uzival, prosim viac takychto filmov : 100 % (28.03.2017)

Po natočení snímku 'Boot Hill' (1969) se opět filmová cesta Buda Spencera a Terence Hilla rozdělila. Zatímco si Terence odskočil ke komedii z období druhé světové války 'Blázni ve válce' (1969), Bud zůstal věrný spaghetti westernovému žánru a natočil snímek tentokrát o partě pěti chlapíků, kteří přepadnou vlak převážející mexické zlato. Příběh je tak jednoduchý a prostinký, že snímek nevyzdvyhl ani vynikající soundtrack, který nemá nikdo jiný na svědomí než sám Ennio Morricone. Díru do světa tento snímek nikdy nemohl udělat, ale je fakt, že složení oné party je docela zajímavé skutek. Co osobnost, to nějaká zvláštnost. Dokonce tu nechybí ani samuraj i když v japonském obleku o to neuvidíme. Za zmínku určitě stojí mistr dynamitu, kterému byla i později věnována pozornost snímkem 'Kapsy plné dynamitu' (1971). Dějství je prosto známých rodokapsových příběhů, ale atmosféricky jakoby tvůrci tápali, jestli to brát skutečně vážně a nebo s komediálním nádechem. Patřičné klišé samozřejmě nechybí a ani překvapující zvraty, ale po dramatické stránce to prostě zaostává. Máme tu jednu rvačku, ve které Bud jednou použije i své známé pěstní kladivo, ale celkově to je jinak prostě takové podivně omšelé. Výprava je přesně taková jak má být, ale i tak snímek nabývá spíše televizního dojmu než velkorozpočtovému snímku určeného na stříbrná plátna. Té jednoduchosti je tady zkrátka až příliš. V rámci filmografie Buda Spencera snímek může být pro jeho fanoušky přitažlivý, ale jinak v paměti obyčejného diváka prostě neutkví. (11.01.2021)

Cítím mírné zklamání, které nedokážu přesně definovat. Možná to bylo hereckým obsazením, kde nad všechny ční pouze Bud Spencer a nemluvný Tetsuro Tamba ( díky špačku:) a zbytek ansámblu jako by patřil do jiného žánru. Zejména "Holanďan" Peter Graves mi typově nesedl vůbec, prostě uhlazený a za všech okolností kladný seladon ( tahle jeho poloha vygraduje zejména v závěru) a to prostě nemusím. Možná to bylo několika logickými kiksy, které obvykle odpouštím, ale tady mi to nějak nešlo, zejména plán přepadení vlaku spočívající ve schovce pod vagóny , ee, že by součástí bezpečnosti převozu zlata nebyla prohlídka celé soupravy před jejím odjezdem z nádraží ? A tak bylo to Mexiko asi. Chození po střeše bez povšimnutí osádky vagónů taky nebylo moc košer atd. Vypichuju blbosti, já vím, celé to přepadení bylo ale hlavním tahákem filmu, tak mě tyhle detaily trochu zklamaly. Bavila mě však překvapivě ta trochu agitka pro mexickou věc a ideály revoluce, zejména scéna popravy a chorál utlačovaných vesničanů a samozřejmě celá hudební složka, Ennio je prostě Ennio. Takže nakonec trochu se smutkem za tři. (26.11.2013)

Jěště pět minut po skončení nemůžu dýchat. Tenhle špageťák by měl figurovat ve všech westernovejch žebříčcích, koprodukce Itálie s Amerikou šla ruku v ruce a sedělo to pěkně, pětice ústředních postav byla skvěle vyvážená, Morricone kraluje, atmosféra jak hudbou tak záběrama je cítit divokým západem. Kdo má rád špageťáky a nemůže v tý hromadě najít nějakej pěknej, tak tohle je ta volba!!! (24.02.2013)