Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Šumař Valenta, svým pitím a nepořádným životem utrápil ženu. Dcera Rozárka i s mladšími sestrami odejde k tetě do Prahy a otec opuštěný dům zapálí. V podezření je Rozárka… Tento námět byl již v českém filmu zpracován pod stejným názvem režisérkou Theou Červenkovou v roce 1923. V roce 1977 režisér František Filip natočil televizní adaptaci s herci Národního divadla. (oficiálny text distribútora)

(viac)

Recenzie (16)

tomtomtoma 

všetky recenzie používateľa

Paličova dcera ve filmovém zpracování Vladimíra Borského je společenskou moralitou s idealizovaným závěrem. Díky svému ukončení s celoplošným prozřením a napravením všech hříšníků dostává film nemotorný punc frašky. Odklon od Tyla je pochopitelný, ale já bych dal přednost příklonu k opačnému směru čistého psychologického dramatu bez smířlivého uspokojení prudérní maloměšťácké morálky. Ale Borský byl uvědomělý idealista a vlastní nešikovnost nevnímal. Silnou stránkou jsou herecké výkony a dramatické okamžiky umí být díky několika jedincům skutečnými vrcholy filmu. Tyl tepal do maloměšťácké morálky z různých stran a nebral si servítky. Hlavní postavou odlehčené morality je Rozárka (Lída Baarová), poctivé mladé děvče z chudých poměrů. Společenská přetvářka, úzkostlivé lpění na třídním rozdělení, důvěřivost a pocit zodpovědnosti znesnadňují život hrdince téměř na každém kroku. Momenty nabytého štěstí mají krátkého trvání a vždy jsou nabourány dalším mrakem nespravedlnosti. Mučednickému sebeobětování nestojí již nic v cestě. Hlavní mužskou postavou je Jan Valenta (velmi dobrý Zdeněk Štěpánek), lehkomyslný a nespolehlivý otec Rozárky a vesnický hudebník bez stálého zaměstnání se slabostí pro alkohol. Je příčinou soužení vlastní dcery, uvědomuje si svoje chyby, ale na nápravu nemá sílu, ani odhodlání. Výraznější postavou je Kateřina Šestáková (příjemná Růžena Nasková), Valentova finančně zajištěná sestra, která i přes počáteční nedůvěru podává pomocnou ruku velkodušnosti. K důležitějším postavám patří také mladý a ušlechtilý nápadník s dobrým srdcem Antonín Jedlička (zajímavý Karel Höger) a ke kořenům a sladkobolnému sentimentu vracející se Čechoameričan Pavel Kolínský (sympatický František Smolík). Z dalších rolí: neoblomná vdova a úpěnlivě starostlivá Antonínova matka Antonie Jedličková (Marie Ptáková), ochotný Kolínského adoptivní syn Prokop (Vladimír Salač), sexuálně nevybitý mlsný kocour, vychytralý a zámožný koňař Podleský (dobrý Jaroslav Marvan), neobratný nápadník a řezník Martin (příjemný Václav Trégl), své plány zuřivě bránicí vdavekchtivá Bětuška Toužimská (zajímavá Darja Hajská), zapálený soudní obhájce (sympatický Vladimír Hlavatý), malé Rozárčiny sestřičky Kačenka (Dagmar Appelová) a Madlenka (M. Karbanová), či usoužená Rozárčina matka Madlenka Valentová (Helena Friedlová). Tylova tvorba je i v kritikách odlehčená, Borského závěr je zbytečně uspokojivý a spravedlivý. Nejlepším momentem je Štěpánek a škodolibá jízlivost. Výraznou změnu morálky se tím bohužel nedosáhne. ()

Adiemus 

všetky recenzie používateľa

Úplně mě tahaly za uši národní písně upravené podle Kmochovy (daleko pozdější) šablony, kterou naprosto potlačil osobitost původních byť bezejmenných autorů a stal se tak předchůdcem dalších prznitelů hudby typu Jana Slabáka nebo Evy a Vaška. I když vzhledem ke vzniku filmu trochu chápu záměr režiséra, tohle prosím ne. Dvě hvězdičky za výkon Zdeňka Štěpánka a dalších. ()

Reklama

Snorlax 

všetky recenzie používateľa

Co naplat, Tylův text působí již poněkud omšele, a není to jen kvůli předvídatelnosti. Paličova dcera je jedním z nejslabších dramat velkého českého buditele. Jenže v době okupace se určitě nikdo nad kýčovitostí předlohy nepozastavoval, důležitý byl autor a jeho odkaz podporující vzdor národa vůči Německé říši. Marně přemýšlím nad obsazením Trégla, který nikdy nebyl nejostřejší tužkou v penálu, zde jeho křečovité pitvoření prakticky bourá veškeré scény s ním. Naopak zcela chápu obsazení Baarové, protože pro roli Rozárky byla ideální. Krásná mladá žena, která ve své době byla nepřekonatelná v mistrovském pohledu raněné laně. Ve scénách, kdy Rozárka trpí, je Baarová nedostižná. Ve svém pohledu dokáže kumulovat raněný celý les. Bohužel tím výrazový rejstřík Baarové končí. Na druhou stranu, Rozárka je takové laskavé ťululum, takže žádné vykreslení její psychologie není třeba. Smolík má celkem smolíka, protože vedle živelné Naskové prakticky jako kdyby nebyl. Nasková své Kateřině dala do vínku ostrý jazyk mrskající sebou nad laskavým srdcem. Nasková, Štěpánek a Marvan dokázali své postavy vymanit z okolní černobílosti. Štěpánkův Valenta je zbabělec utápějící se v sebelítosti, sobec, který nedohlíží důsledků svých činů, ale přitom se dokáže protrápit kvůli svým rozhodnutím až na hranici sebezničení. Marvanův Podleský je furiant toužící si podmanit nejlépe celou ves, pro začátek se spokojí s Rozárkou jako další dívkou, kterou poctil svou přízní. Podleský umí být zlý, mstivý, nafoukaný, netrpělivý, až nechutně lascívní, ale také kajícný. Režisér Borský se sice evidentně zhlédnul v prolínačkách, být o jednu více, už by to bylo vážně moc, ale to je jediná drobná výtka, kterou mám k jeho práci. Využívá film naplno, často se vyjadřuje obrazem, mnohokrát stvoří velice nápaditou mizanscénu, která boří mýtus o tom, že divák si vybírá na divadle, kam se bude dívat, ve filmu za něj výběr provádí režisér. Tak Borský ne. Borský svým filmem natolik volá po svobodě, že mezi řádky ji k divákovi podsunuje i možností výběru děje. Možná tím porušil spoustu pravidel, ale stejně jako jsem v duchu zatleskala Spielbergovi za nakopnutí zlatého řezu v jeho autobiografii, plesám i nad Borského občasným punkerským pojetím mizanscény. ()

zette 

všetky recenzie používateľa

Rodinne drama, ktere me dokazalo dojmout. Predevsim navsteva teticky v Praze byla silna a Ruzena Naskova byla ve sve roli uzasna. Film ovsem tahne postava Rozarky, kterou by bral snad kazdy bez toho vena:-). Baarove to zde moc slusi, jako snad v kazdem filmu natocenem za valky. Skoda toho soudu a celkove uspechaneho konce, ale pekny film to je. ()

mchnk 

všetky recenzie používateľa

Další silné charakterní drámo z vesnického a městského prostředí konce 19. století s vlasteneckým odkazem do století dvacátého i jednadvacátého. Jednoduchost scénáře, v závěru padající i do lehké naivity, je kompenzována excelentním herectvím a zmíněným odkazem v postavě mladého Kolínského, jenž nadšeně poznává krásy Čech a volá po střízlivém vlastenectví. ()

Galéria (2)

Zaujímavosti (3)

  • Hudební skladatel Otakar Jeremiáš získal za film v roce 1941 Národní cenu. (Marthos)
  • Původní název hry Paličova dcera byl Pražská děvečka a venkovský tovaryš aneb Paličova dcera. (lausik)

Reklama

Reklama