Otevřená srdce

Otvorené srdcia sú netradične citlivým, hlbokým a autentickým zážitkom, výrazne umocneným formou Dogmy 95 (tú využil mimo iné aj Thomas Vinterberg v rovnako skvelej Rodinnej oslave), ktorá mu výborne svedčí. Neznamená to, že by príbeh Otvorených sŕdc nemohol rovnako intenzívne fungovať aj v štandardnej filmovej forme, ale je to práve následkom kamery, že môžeme byť takto pripútaní k postavám a sledovať ich životné príbehy zblízka, akoby sme si tým všetkým prechádzali s nimi. Obrovskú zásluhu na tom majú samozrejme aj herci, ktorí svojím rolám dali obrovské množstvo precíznosti a autenticity a tým pádom som mal ja ako divák možnosť precítiť každú emóciu, výraz, pohyb či dotyk, ktorý je zachytený na obrazovke. Bravúrne zahrané - a to nie len zo strany obľúbeného Madsa Mikkelsena (ktorý tu mimochodom stvárňuje jeden zo svojich najlepších a najnáročnejších výkonov), ale taktiež aj Papriky Steen a Sonjy Richter, ktoré tu hrajú dve obdivuhodne silné ženské postavy. Zvyšok zásluh náleží samotnému príbehu, ktorý sa venuje ťažkým témam a je vyrozprávaný citlivým a zároveň civilným spôsobom, bez nadbytočných príkras. Susanne Bier (režisérka, ktorá už raz natočila obdobne realistické zobrazenie života vo filme After the Wedding) cez neho odkrýva osudy štyroch ľudí, ktorých spojí (alebo rozdelí) jedna nešťastná náhoda. Každého z nich táto osudná udalosť zmení a každý si prejde nepredvídateľným psychologickým vývojom. Sú si navzájom odlišní a pristupujú k danej udalosti inak, čo pochopiteľne môže dôjsť k ďalším nešťastným udalostiam, útrapám a bolestiam. Každého z nich spája a ženie dopredu láska, no zároveň každý z nich vie, že sa musí zachovať správne a postaviť sa životu priamo. A teda ich chápete, zdieľate ich bolesť, súcitite s nimi a máte ich radi. Preto musím pochváliť ako veľmi prirodzene, autenticky a ľudsky pracuje Susanne s postavami (obzvlášť to je cítiť v dialógoch a záberoch, ktoré sa odohrajú potom, čo sa Mads poháda so svojou dcérou). Evidentne sa vyzná v ľuďoch a našich emóciách a preto som rád, že existuje takto ľudský režisér, ktorý ich dá pocítiť empatickému divákovi cez filmové plátno. Ale tak ako to bolo v prípade vyššie spomenutého After the Wedding, aj tu mi niečo chýbalo k úplnej spokojnosti. Neviem čo. Možno mi k tomu chýba nejaký čas, možno musím dozrieť a možno ma to malo "hitnúť" viac. Každopádne som rád za takéto filmy. (18.09.2023)

Otevřená srdce jak trefný název pro tohle drama plné emocí. Kdyby se Marie v autě nedohadovala se Stine. Kdyby Joachim od sebe neodháněl Cecilii. Kdyby Marie neříkala Nielsovi ať zavolá Cecilii. Kdyby Niels nedal Cecilii jablko,svůj úsměv a vizitku. Kdyby osamělá neštastná Cecilie stále nevolala Nielsovi. Kdyby, kdyby, kdyby..... Citům člověk neporučí a chuť bolestný reality bývá občas hodně hořká pro všechny. (30.04.2013)

Je těžké popsat to co jsem právě viděla ... je to velice, velice silný příběh, který vykresluje tvrdou realitu života ... je natočen až neuvěřitelně opravdově, jakoby někdo stál s kamerou v prostředí jedné rodiny a její život natočil na pásku ... zasáhl mě skutečně dost.... jsem teď v takovém rozpoložení, že ani momentálně nedokážu popsat jak moc hluboko .... možná proto, že jsem někdy v minulosti také prožila něco podobného a stála jsem na stejné straně jako Marie ... (07.06.2013)

Začátek (úvodních asi dvacet minut) sliboval netradiční podívanou. Až do oné dopravní nehody, která obrátila naruby životy všem jejím účastníkům, jsem dění na obrazovce sledovala doslova se zatajeným dechem. Poté ovšem rozehráno tradiční drama s milostnou zápletkou jakých jsou k vidění desítky. Navíc chování obou hlavních protagonistů - nevěrníků mi bylo krajně nesympatické, což nakonec bylo oním jazýčkem na vahách, který stáhl mé hodnocení filmu směrem dolů. 3,5. (24.03.2009)

Severské drama je zárukou kvality, ale ta romantika mne držela v pozoru a musím říci, že po právu. První polovina filmu mne moc nechytila a od seznámení šel film vlastně jednoznačně tak jak každý čeká vlastně až do konce. Naopak druhá půlka filmu mne zaujala svým zpracováním atmosférou a celkovým gradováním děje, který skončil tak pěkně nejasně a melancholicky, až by se dalo říci vyrovnaně či poklidně. Právě ten závěr ve mě hlodal a žádal si 4*, ale film ke 2 hodinám, který má vlastně klasickou zápletku okořeněnou o těžkou nehodu z kterého mne první hodina příliš nebaví není zrovna jasný kandidát na 4*. Volím 3z5 s tím, že je zde potenciál na 4, ale to možná po dalších shlédnutích. (29.06.2013)