Otevřená srdce

Podobne ako v prípade Festen (1998) aj tu Manifest Dogma 95 ukázal, že má niečo do seba. Celé natočenie, forma a herecké výkony sú dovedené takmer k dokonalosti, ťažko hľadať lepší spôsob ako hodiť realitu života na filmové plátno. Príbeh odohrávajúci sa medzi Cecille, Joachimom a Nilesom je ako vystrihnutý zo života, tak reálny, tak živý, tak neskutočne emočne vyhranený. Opäť som raz po filme naplnený pocitmi, ktoré sa ani nedajú opísať. Čo sa týka Madsa Mikkelsena, už ani nemá cenu rozoberať aký neskutočne perfektný herec to je. To čo v tomto filme predviedol, klobúk dole, každý jeden pocit, emóciu dokázal stvárniť tak dokonale, až zamrazilo. Niečo podobné ukázal aj v snímku Po svadbe (2006). Svojim výkonom sa už definitívne zaradil v mojom pomyselnom rebríčku hercov na druhé miesto. Ale pozor, filmy s ním treba pozerať len v originále. Dabing všetko kazí. Jediné čo by som snáď vytkol, sú len také nepodstatné drobnosti po obsahovej stránke, hlavne v závere, mohlo sa ešte pár minút potiahnuť. 89/100 (19.08.2014)

Filmy ve stylu Dogma nemají chybu. Dokáží totiž veškeré lidské emoce dát na plátno naprosto přirozenou formou. Nic není nahráváno ani přehráváno. Přitom je ale vše neuvěřitelně realistické. To se mi hrozně líbí. Co se mi už moc nelíbí je život samotný, který se film snaží ztvárnit v té klasicky nejkrutější podobě. jak jenom jde. Jenže je to život, s tím prostě nic nenaděláme. Občas si říkám, proč na takovéto filmy vůbec koukám, a pak si řeknu, že jsem rád že na takovéto filmy koukám. Uvědomím si totiž, jak křehký život sám o sobě je a jak tady píšu ten komentář a za dvě minuty vše může být úplně jinak... (05.11.2011)

Už po prvních minutách mě bylo jasný, že sleduju pětihvězdičkovej majstrštyk. Tenhle urgán emocí ze severu profouknul všechny moje city až na dřeň. Každou minutu příběhu jsem si spolu s hlavními hrdiny doslova odžil. Tolik bolesti a současně tolik lásky v sobě nemá snad žádný jiný film. Přirozenost, která jde z filmu i z hereckých výkonů, je naprosto famózní. Je neuvěřitelný, že film se zcela obešel bez hudebního doprovodu a i v těch nejvypjatěších scénách sází pouze na herecký projev nebo dialogy. Během týdne je to už druhý dánský film, kterýmu sázím plnej počet a po našich TV chci jediný, více, mnohem více evropské kinematografie, protože jak se zdá, nachází se ve vynikající kondici. (26.10.2011)

Moje první zkušenost s dánským subžánrem Dogma a hned napoprvé velice kladná. Film má poměrně jednoduchý příběh a ne nijak originální, ale přesto vás jeho forma úplně pohltí. Realistické záběry zblízka kladly důraz na pocity hlavních hrdinů, díky čemuž vás příběh úplně vtáhne a přistihnete sami sebe, jak spolu s postavami prožíváte každičkou chvilku, ať už je dobrá nebo špatná. Slabší nátury ať si nachystají kapesník, protože tady ho téměř určitě budou potřebovat. Vyzvednout taky musím výborný výkon Madse Mikkelsena a krásnou Sonju Richter, která své postavě dodala neobyčejnou přitažlivost. 4,5* (15.02.2008)

Film měl strašně dobrý začátek, bohužel asi v půlce mě začal nudit a chtěla jsem ať skončí. V podstatě mě nejvíc bavily scény s Joachimem. Začátek byl hrozně svěží a navnadil mě na pokračování, ale rozjetý příběh bohužel rychle brzdil. (03.01.2013)