Mesto bohov

Syrový až brutální náhled ani ne tak do latinskoamerického podsvětí, jako běžného "nadsvětí" - do ulic, po kterých pobíhají děti... S pistolemi, s jejichž pomocí řeší všechny problémy. Děti, jejichž charaktery jsou až neuvěřitelné, ale přesto prý "based on true story"! Na zpracování je nejzajímavější mozaikovost vyprávění, film je složen ze spousty odboček, flashbacků a vedlejších linek, které ovšem nejsou vůbec vedlejší, naopak po složení dávají krásně celistvý obraz Města bohů. Tempo vyprávění je neúprosné a neúnavné, informace se z bohatého scénáře sypou jak na běžícím páse a člověk, ani kdyby chtěl, nemá čas se nudit... Jen je zvláštní, že jakkoliv působivě to všechno zní, Město bohů vám takovou díru do srdce neudělá. PS: Slepice přežila! 9/10 (18.04.2009)

Dokumentaristický styl vyprávění filmů svědčí. Jde z toho syrovost, násilnost a především opravdovost. Jasně všechno souvisí se vším, letmý doteky v podobě vět "umíč číst? " "půjdeme na Čínu" svědčí o tom, kde je zakopaný pes, ale představa, že mě odpráskně nějakej desetiletej zfetovanej analfabet, aby si mohl předvést přes kámošema, mě teda vysloveně nasírá. (31.01.2019)

Tolik zastřelených dětí nemá ani čtvrtý Rambo, tak stylový vizuál nemá ani leckterý snímek hollywoodských klipařů a tak roztříštěnou vypravěcí linii nemá....snad nic :-) Cidade de Deus je filmařsky vytříbenější a ve svém zobrazení krutého života ve favelách naléhavější než tematicky obdobný a podobně vyzdvihovaný snímek Tropa de Elite, ale přesto mne minul mílovým obloukem a působil na mě chladně až odtažitě...V dojmologii se nevyžívám, ale nechci pokrytecky věšet kvanta hvězdiček na film, jehož sledování se bez několika zívnutí neobešlo. (24.11.2008)

Zřejmě můj největší filmový rest, co jsem měl a nebojím se film ohodnotit plným kotlem. Město Bohů má hodně drsný příběh z prostředí Ria de Janeira, kde není nouze o mrtvé děti a ženy. Maléj Z je ďábelsky chladný záporák, hlavní hrdina fotograf sympatický klaďas a playboy Denny nejpopulárnější a nejkamarádštější drogovéj dealer, co jsem kdy viděl. Dojde i na humor ( Banán) a několik hodně silných scén, které se divákovi zaryjí do paměti na hodně dlouhou dobu.95% (04.10.2017)

Film s tak rozkouskovanou narativní strukturou, že z něj není možné vytvořit komplexní celek s dramatickým obloukem, přesto však bez jediné zbytečné scény. Absentuje vrcholný okamžik nebo scéna filmu, která by nad ostatní nějak vyčnívala a byla cinefily kanonizovanána a citována... Film v rychle nasazeném tempu začíná, pokračuje i končí, aniž by slevil jen o kilometr v hodině a spíše než o celistvý film jde o mozaiku mnoha malých příběhů, tvořících dohromady jeden velký příběh, vyprávěný vševědoucím vypravěčem, který "u všeho byl" a zároveň je jednou z postav, která rozhodně "u všeho nebyla". De facto je Město bohů mnohem scorseseovštějším filmem než je samotný Scorseseho poslední opus, kde dokonce rezignoval i na svého oblíbené(ho) "vypravěče". Vynikající snímek, který spíše než o gangsterech je o postavách se složitými vzájemnými vztahy, které gangstery jsou a řeší problémy poněkud radikálním způsobem. PS: A umře tam hoooodně dětí, hehe :) (24.07.2003)