Obřady, černá magie a tajné orgie 14. století

Pre "otrlejších" euro fanúšikov, keď už máte nejakú skúsenosť s, povedzme, Jessom Francom. No, aj tak je dej dosť poprehadzovaný a neprehľadný, zachraňuje to pekná hudba, prostredie hradu a jeho horské okolie, pekné, a často odhalené, herečky a nejaké to, na svoju dobu, o.k. gore. Zlé to nie je, ale aj na "zvláštny" film mi to prišlo mierne zmätené. Na druhej strane, ten menovaný skúsenejší 70s euro fanúšik si príde na svoje, aj keď s menovanými, subjektívnymi, nedostatkami. (31.05.2022)

[FOD 2022] Totálně neumětelská, bizarní a nesmyslná podívaná, která dokonce ke konci otevřeně přiznává, že to nedává smysl. WOW! Film plný toporných hereckých kreací, významných dlouhých záběrů obličejů s vážnými, stupidními i úchylnými výrazy (výbuchy smíchu included). Do toho fajná psychedelická atmosféra a nadpozemsky bizarní hudba, která z atmosférického psycha častokrát sklouzává do surreálný rozjuchaný grotesky, která ve mě startovala další nezastavitelné záchvaty smíchu! Za tu hudbu, která atmosféru snímku zručně přepíná mezi naprosto nesourodými módy šílenství, bych dal Reverberimu z fleku Oscara! Představte si neuvěřitelně natahovanou scénu, do které hraje hudba a najednou ustane a myslíte že je konec a ona ta hudba začne znovu a to hned několikrát v rámci scény. Masterpiece! (04.03.2022)

Skutečnost, že snímku „Riti, magie nere e segrete orge nel trecento...“ chybí nějaká přehlednost, že ta dějová linka se ztrácí, může být celkem velkým problémem pro některé diváky, kteří prostě nebudou mít zájem se na něco takového koukat. Musím ale říct, že mě tohle tentokrát nevadilo a prostě jsem si užíval to, co jsem viděl. Je to pořád ještě eroticky jemnější, ale ten chtíč tu zajímavě probublává. (28.02.2015)

Snových 98 minut, které spolu nijak logicky nesouvisí, přestože v nich vystupují stejné postavy na stejných nebo spřízněných místech. Převážně hradu a jeho místností, katakomb, sklepů i interiérů s hezkým horským pozadím (natáčeno na Castello Piccolomini v Itálii). Upalování žen, lesbický sex, tuny zoomů na bezdůvodně vytřeštěné oči hlavních i vedlejších postav. Atmosférický, pestrobarevný nesmysl, ve kterém všichni všechno strašně moc prožívají, aniž by divák tušil, proč. Dokoukat v jednom kuse dokonce zasluhuje respekt. A panáka. (09.10.2022)

Než jsem film pustil, měl jsem za to, že ho natočil Jess Franco. Ve finále ale je to jeho tvorbě dosti podobné. Od Polselliho jsem pár věcí viděl, tudíž zaskočen ani překvapen jsem nebyl. Obskurní fantasmagorie, jíž dominují krásné poloobnažené ženy, nabízí dva střídavě se proplétající příběhy. Jeden středověký, druhý ze současnosti. V obou je hlavní postavou Isabela obviněná z čarodějnictví a následně upálená. Ještě před tím ji do hrudi natlučou kůl. Samotné upálení nijak efektní není, zato dlouhé je dost. Náplní současné dějové linie je snaha přivolat Isabelu zpět. To obnáší zdlouhavé obřady se ženami, jimž je vytrháváno srdce. Vatou jsou konflikty postav, sex, vraždy. Vše v barvotiskovém podání připomínajícím snové halucinace. Obrazy se překrývají, vracejí a násobí (oblíbený prostředek experimentálních filmů zjm. 60. let). Prostě jedno z typických děl italské kinematografie 70. let a Polselliho rovněž. Pro dnešního diváka nejspíš chaotické, obtížně srozumitelné a místy pomalé. Polselli totiž předkládá obrazy a výjevy a nechává na divákovi, aby si je sám řadil, uspořádal a přemýšlel o nich. Mozaikovému dojmu ještě nahrává hudba, která je tu mysteriózní, tam kolotočářsky rozverná, jindy připomene italské komedie a nakonec se ozvou ostré kytary. Téměř vše je v náznacích - sex, lesbický sex a hlavně upíří hrátky. Pořád jsem čekal na prokousnuté krční tepny, jenže nic. Ale na krev samozřejmě dojde stejně i na gore - srdce a kůl. Mužské postavy jsou z větší části panoptikem držek. Pokud jsou ženy krásné, tak muži až na výjimky odporní, znetvoření, vyšinutí... ocení jen žánroví fanoušci a sběratelé. (02.06.2022)