Gauneri

Na debut (a jako předehra k Pulp Fiction) to není špatné, je mi to hodně sympatické tou komorností, postupným objasňováním, co se při loupeži seběhlo, i záhadou, kdo zradil, a taky zábavnými dialogy, zajímavými herci a stopami Hongkongu v DNA (střelba obouruč, mexican stand-off...) Ale že by mě to - ve své době i s odstupem - sejmulo, se říct nedá. (10.01.2016)

Gauneři, Tarantinovo slavný celovečerní debut, nezapřou originální, byť poněkud úchylnou obsesi svého stvořitele (scénář, režie i jedna z rolí) světem brakových románů, béčkových gangsterek a vůbec tímhle zvláštním subžánrem americké kinematografie. Brak (anglicky pulp) tu dostává nový rozměr - Tarantino ho povyšuje na zábavu širokých vrstev mainstreamového publika (k absolutní dokonalosti to dotáhl samozřejmě až svým následujícím filmem, který o tom vypovídá již svým názvem - Pulp Fiction). Vtip je v tom, že ačkoliv ,,šílený samouk z videopůjčovny" adoruje fenomén béčkového filmu, o béčkový film se ve své podstatě nejedná - Tarantino provádí skvělý a promyšlený casting, dokonce se dá říci, že má film napěchovaný hvězdami (i když spíše amerického nezávislého filmu), i přes přemíru krvavosti nikdy nesklouzne k přímému zobrazení skutečně drastické scény (atribut drastičnosti je posunut do jazykové roviny, která skutečně stojí za to...míra vulgarity je skutečně abnormální) - např. řezání ucha sleduje kamera natočena mimo epicentrum scény atd., už ve fázi scénáře je geniálně postižen trend verbální podstaty takového filmu - správný ,,drsňák" totiž spíše než zabíjí na potkání hlavně vypouští ultrastylové ,,hlášky, což scénárista Tarantino umí skutečně mistrovsky (a zabíjení má i morální podtext - být ,,gaunerem" se alespoň v tomhle filmu nevyplácí). Nelze nezmínit ani postmoderně řešené rozbití klasické stavby filmového vyprávění, což k dokonalosti dotáhl opět ve svém následujícím filmu, členěném do nelineárně řazených kapitol. Je divné psát o Gaunerech ve smyslu, že jsou zábavní, ale to je vlastně práce Quentina Tarantina - oprášil zašlou slávu tohoto žánru a otevřel ho i většinovému divákovi. Podobné filmy: Pulp Fiction: Historky z podsvětí (05.02.2009)

Je vidět, že Quentin se teprve učil psát fámózní dialogy. Moc "fuckování", moc vokecávání, moc okatě psané hlášky, které sice jsou vtipné, ale působí takovým nuceným, trošku dětinským dojmem. Jde samozřejmě i o to, jak je dokáží herci podat a musím říct, že ne vždy mi jejich projev připadal přirozený. Všechno ostatní je bomba. (06.12.2005)

Nářez a překvapení v jednom. Totiž, od tohohle jsem nic nečekal hlavně kvůli tomu, že Tarantino je pro mě symbol jednoho z nejpřeceňovanějších režisérů současnosti, který jakmile dokončí film, tak pět minut na to se stane film kultovním snímkem. A tak jsem dal Quentinovi poslední šanci. Říkám si, že jeho debut by nemusel být špatný. Ale že bude až tak dobrý, to jsem fakt nečekal. Už začátek, kde (celkem logicky :-)) rozebrali Madoninu píseň "Like A Virgin" mě dokázal nakopnout na tu správnou vlnu, která se mě nepustila až do konce tohoto skvělého filmu. Jenže, co je důležitější, u tohohle filmu CHÁPU, že se z něj stal kult, protože si to právem zaslouží, asi stokrát více, než Pulp Fiction (kterému jsem sice dal plné hodnocení, ale nepřesvědčil mě o tom, že by byl hoden nálepky "kultovní film"). Takže, pokud jste na tom s Tarantinem stejně jako já, zkuste Gaunery a možná, že přece jen dokážete pochopit, co na něm ostatní vidí... (27.07.2009)

9/10. Tarantino je skvěloun. A já zjišťuji, že čím méně prostoru a menší zápletku má, tím víc ho žeru. Kdo jiný dokáže napsat scénu, ve které máte čtyřminutovou argumentaci toho, proč nedávat servírkám dýško? Ta hravost, styl a surovost je nezaměnitelná. Ale to, jak "ne"dořešil situaci s Mr. Blue mu neodpustím! (16.06.2019)