Réžia:
Quentin TarantinoScenár:
Quentin TarantinoKamera:
Guillermo NavarroHrajú:
Pam Grier, Samuel L. Jackson, Robert Forster, Bridget Fonda, Michael Keaton, Robert De Niro, Michael Bowen, Chris Tucker, LisaGay Hamilton (viac)Obsahy(1)
Adaptace románu Rum Punch klasika soudobé drsné školy a bestsellerového spisovatele Elmora Leonarda. Jackie Brownová je černá letuška, která si přivydělává pašováním špinavých peněz drogového dealera a obchodníka. Je chycena dvěma policejními agenty, kteří ji však slíbí shovívavost, pokud pomůže svého šéfa dopadnout a usvědčit. Jackie, která je na svobodě jen díky kauci svého milence, zosnuje plán, jak najednou získat milionový balík, zbavit se policistů i nepohodlného šéfa, jehož nejčastější replikou je věta "řekneš slovo a jseš mrtvá". Jenže takový plán má spoustu rizik... (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (2)
Recenzie (802)
Ani velký půvab Pam Grier, ani kouzelně natvrdlý De Niro, ani cool blaxploitation styl, muzika a nějaká ta dávka napětí nevytěsní právě znovu potvrzený fakt, že mi to přijde vůbec nejobyčejnější a nejméně tarantinovská Tarantinovka. Možná jednoho dne, do třetice všeho dobrého, to konečně náležitě ocením. ()
Decentní a inteligentní drama plné propracovaných postav s různorodými charaktery a výbornou psychologií včetně pohnutek a pocitů. Přestože Jackie Brown není natočena exhibicionisticky, či podbízivě (naopak velice konstruktivně a "vznešeně") vztahy i zdánlivě obyčejná krimi zápletka jsou působivé; žádný z velké hromady (tarantinovských) dialogů nepůsobí prázdně, či samoúčelně, proto se Jackie Brown stává lahůdkou, avšak trochu umírněnou lahůdkou. Na rozdíl od Pulp Fiction zde není až tak nad čím jásat, byť zážitek je uspokojivý. Původně jsem ani filmu nechtěl nic vytkout, ale epilog je přeci jen zbytečně utahaný, což po diváckém nabuzení v rozuzlení způsobuje lehký pocit nudy. 8/10 ()
Po pětadvaceti letech a dalších šesti/sedmi titulech pořád "Jackie Brown" zůstává nejukázněnějším Tarantinovým filmem, a o to víc také díky tomu mile překvapí. Až to svádí k myšlence, jakou alternativní cestou se mohla jeho filmografie ubírat, kdyby to svého času byl větší hit. Třeba by Tarantino více vycházel z jiných autorů a méně by exhiboval. To ale samozřejmě není možné, nejen proto, že minulost nelze změnit, ale především protože doba, ale i samotná podstata Tarantinovy osobnosti více nahrávaly právě tomu vývoji, který známe. Rozmach DVD distribuce, boom internetu a jeho aktivizace filmových fandů ohromně nahrávaly okázalé eklektičnosti Tarantinovy nadcházející tvorby. Krom toho on sám se coby egocentrické hovado a nadutý filmový nerd nemohl oprostit od potřeb pře-nerdovat všechny ostatní a vehementně tesat vlastní pomník nedotknutelného a všemi milovaného pop-auteura. S ohledem na to se ostatně nabízí si všímat, jak i ve svém nejstřídmějším díle se prostě musí tlačit do popředí a otiskovat své ego do vyprávění příběhu, který se k tomu vlastně vůbec nenabízí. Počínaje hlasem na záznamníku a velikášským závěrečným titulkem s vlastním jménem, přes generování trivií, které vlastně jen zpřítomňují autorovu domnělou sofistikovanost, až po problematické Tarantinovo juvenilně nerdovské machrování, že díky tomu, kolik nakoukal blaxploitation bijáků, dokáže napsat víc gangsta talk než používají reální gangstas. Ale při tom všem také nelze Tarantinovi upřít jeho jednoznačný filmařský talent, mistrovské uvažování o výrazových prostředcích média i jejich užívání a bravuru v konstruován fiktivních vyprávění, které se sice pouze opírají o další fikce a žánry, nikoli o realitu, ale zatraceně skvěle v tomto směru fungují. O to víc pak na "Jackie Brown" překvapí, že v zlomku svého jádra pojednává o stáří. Byť opět nikoli v jeho společensko-osobních rovinách, ale především z hlediska stárnutí filmových ikon a žánrových figur. Ale také si přiznejme, že právě coby projekt třicátníka, do kterého si obsazuje své milované padesátníky, může vlastně upomenout až na Tomáše Magnuska, se kterým Tarantino asi bude mít vícero společných rysů než bychom si chtěli připustit, byť rozhodně nikoli v oblasti filmařských schopností. ()
:::::::::::::::::::::::::::: Tarantino zase ukázal, že je jeden z nejlepších režiséru současnosti ! Tohle je prostě hodně kvalitní film se vším všudy ! Ty dlouhé záběry bez jediněho střihu miluju ! Jde prostě vidět, že si Tarantino natáčení filmu užíval, měl z něho radost a bavilo ho to - a to je nejdůležitější, aby vznikl kvalitní film. ::::::::::::::::::::::::::::::::: ()
Quentin trošku slevil od svého minulého snímku Pulp Fiction, ale co si budeme vykládat Pulp Fiction už nikdy znovu nenatočí. A je jen dobře, že si tento fakt uvědomil. Jackie Brown je hodně nadprůměrný film opět z prostředí organizovaného zločinu. Celému filmu vládne Samuel L. Jackson, který sem tam utrousí nějakou tu hlášku. De Niro téměř nemluví. V nej scéně odstřelí na parkovišti otravnou Bridget Fondovou. Celým filmem se line vynikající hudba neboli spíše písničky. Tarantino potvrdil že pokud jde o soundtrack je nepřekonatelný. 80% ()
Galéria (142)
Zaujímavosti (64)
- Úvodní titulková scéna odkazuje na film Absolvent (1967). (Tarantinoid)
- Když je Jackie Brown zavřena do vězení, hraje k tomu píseň „Longtime Woman“. Tu nazpívala sama Pam Grier v roce 1971 pro film Klec pro panenky, ve kterém hrála vězenkyni. (Othello)
- Pro roli Louise Gary (Robert De Niro) v jednu chvíli přicházel v úvahu Sylvester Stallone. (Karlos80)
Reklama