Jackie Brownová

Jackie Brownová je letuška věkově mírně za zenitem, zaměstnavatel na její gáži zlehka škudlí a proto si Jackie při letech snaží přilepšit pašováním nemalé hotovosti pro obchodníka se zbraněmi Ordella Robbieho. Její činnost však není policii neznámá a v příhodné chvíli je Jackie polapena při činu. Detektivy však příliš nezajímá malá rybička Jackie, nýbrž žralok Ordell a proto přistání nabídky na stole je jen otázkou času. Jackie si může vybrat mezi poněkud nudným pobytem za mřížemi a předhozením gangstera, jež se specializuje na sériovou výrobu mrtvol. Jackie si jako správná žena vybere ze dvou možností tu třetí a to je pro tento snímek jenom dobře. (20.09.2009)

I díky téhle černošské letušce si Quentin Tarantino vydobyl pozici nadprůměrného a neskutečně respektovaného tvůrce. Trvalo to, ale přesto jsem se k hutnému vyprávění po letech vrátil. Dospívání je otázkou několika let a Tarantino mohl ubrat ze svého zběsilého stylu a nahradit vše skvěle rozehranými postavami. Nostalgicky pomalý snímek vyšťoural další uvadající hvězdy – Roberta Forstera, Pam Grier (někdejší hvězda násilných produkcí) nebo z dnešního pohledu i Michaela Keatona. Nejvíce konvenční „tarantinovka“ nám předkládá příběh pletichářské letušky, která se vychytrale vykroutí z pašujících podvodů, vyhne se kriminálu, pomůže dopadnout jednoho kriminálníka.. a ještě na tom zbohatne!! Tarantino leckoho zklamal, úplně nové příznivce si zrovna tak i získal!! 70%. (09.06.2009)

Můj nejoblíbenější "Tarantino", ve kterém jsem uviděla skvělou Pam Grier poprvé od "kurvy s žiletkou" z Pevnosti apačů v Bronxu (1981). Tarantina mám vůbec ráda za tu schopnost reinkarnovat herce dávno uklizené v propadlišti filmových dějin a tady je to ještě "Kaskadér" Robert Foster. No a právě pro tyto dva - jejich debaty, poslouchání muziky, křehké dvoření se jeden druhému - (prostě pro to, co odlehčuje akční složku) se mi film moc líbí. Za zvlášť příjemnou považuji i tu část, kdy elegantní Jackie v černém kostýmu provádí v kabince výměnu tašek a tato akce je opakována v několika různých "provedeních", aniž by to bylo otravné! (02.02.2005)

Čakať od toho niečo na spôsob PULP FICTION alebo KILL BILL je nezmysel. Proste sa jeden výnimočný režisér po obrovskom úspechu rozhodol, že si sfilmuje knihu svojho obľúbeného spisovateľa. Opäť tu máme comeback prachom zapadnutej hviezdy, opäť tú máme skvelé herecké výkony (QT holt vyžmýka z každého maximum a zdá sa, že všetci sa pri tom ešte sakramentsky bavia) a nejakú tú hlášku. A tiež pár veľmi silných scén - smrte niektorých postáv (pôsobivé sú hlavne preto, že všetky postavy sú natoľko sympatické, že jednoducho nejde si ich neobľúbiť). V čom ale vidím problém je, že u Tarantina som si (a zrejme nielen ja) zvykol na maximálne pohodlie. PULP FICTION je chronologické puzzle, ktoré do seba zapadne bez toho, aby ste museli vyvinúť nejakú "extra" snahu. A navyše sa na konci (aspoň pri prvom zhliadnutí) cítite ako v nebi. To iste platí aj o KILL BILL... kým tu sa treba sústrediť, inak vám záver preletí jedným "uchom" dnu a druhým von. Ak ale máte radi retro-kriminálky alebo ste proste die-hard fan Tarantina (a rozchodíte, že Quentin je tentokrát možno oveľa vážnejší, ako sa patrí), sklamanie zrejme nehrozí. (24.02.2005)

Quentin vytáhl z archivu zašlou Pam Grier a rozpomněl se na černošský exploatace z let 70tých aneb vypořádávaní se s otroctvím v USA na prahu milénia. Oživil vzpomínky i výběrem herců, kteří odkazují sami na sebe, a postavil do jedné roviny cool herce s cool dialogy a vedle toho necool herce s necool dialogy. Druhé převažuje, ratifikujíc motto: S dospělostí končí hravost. (04.04.2008)