Jan Výrava

Borský nepatřil k režisérské elitě, ale tohle je slabota i na něj. Tenhle film je natolik špatný, že mi na něm tuny patosu vadily nakonec nejméně. Štěpánek přehrává, až z toho jdou oči i uši kolem. Navíc má na hlavě naraženou jakousi parafrázi paruky, takže vypadá jako lehce mentálně retardovaný. Film se stal parodií sebe sama především díky neskutečně zábavné dvojí scéně návštěvy starého Výravy u syna vartujícího v okně zámku. Borský tyto scény zestylizoval jako kompilát lesního porostu z Lucerny, z nějž jukne Štěpánek a hledí vzhůru na balkon, společně s Romeem a Julií lehce říznutými Cyranem. Rostand, Shakespeare i Jirásek jsou v tom však nevinně, i když u toho posledně jmenovaného si nejsem tak zcela jista., neb minimálně tématem si je Lucerna s Výravou blízká. Některé filmy měly zůstat zapomenuty v archivech. Mé negativní postoje k tomuto snímku nedokázal zmírnit ani fakt, že v jeho závěru strhali pochopové ze Štěpánka košili. (03.06.2023)

To je divné, že jsem tento film vůbec až dodnes neznal. Jde o hodně kvalitní podívanou, nádherně přehnanou, ale líbivě. Klidně by to sneslo delší stopáž. Dějově to trošku kazí rodinné drama a „revoluci“ je tak dáno méně prostoru. Mohu doporučit. Tak nějak jsem na konci čekal, že Jan začne zpívat Hydrocentrálu. (19.03.2017)

Rozhlasová éra DUMu, tedy Divadla u mikrofonu, jak se jí začalo posměšně říkat, měla své předchůdce i ve filmu. Zejména ve třicátých letech byly biografy doslova zaplaveny divadlem, či lépe řečeno adaptacemi původních divadelních her. Záměr byl jasný – seznámit mimopražské diváky prostřednictvím filmu s aktuálním jevištním repertoárem, který zahrnuje jak klasiku, tak soudobou tvorbu. Šubertova hra byla ve stejné době (1937) uváděna na prknech pražského Národního divadla a film ji zachycuje v téměř identické podobě, snad jen s tím rozdílem, že Jaroslava Vojtu před kamerou vystřídal Zdeněk Štěpánek. Tyto otrocky přejímané divadelní inscenace se shodným dějem jsou pro současného diváka dávno mrtvé, ale stojí za to si je čas od času připomenout – jako důkaz houževnatosti českých filmařů, kteří nevynechali žádnou příležitost, jak se připomenout dychtivému obecenstvu v kinech. (29.04.2010)

Takhle se překrucovaly dějiny a vytvářela nacionalistická čecháčkovská mýtologie dávno let před oním >vítězným< úmorem... Co dodat k téhle pseudohistorické fresce (frašce?), jak komentovat cosi, z čeho se vám zdvíhá žaludek a ta nevolnost přehluší i jakési dobově-umělecké kvality filmu... Dvě hvězdičky jako maximum za některé herecké kreace a jistou režijní snahu... (30.07.2006)

Film nepôsobí zle ani po 80-tich rokoch, ani po technickej, ani po hereckej stránke. Samozrejme, scény pôsobia viac divadelne ako filmovo, herci pateticky kričia ako by normálne rozprávali, ale to možno pripísať roku vzniku. Charizmatický Štěpánek strháva všetku pozornosť na svoju postavu. Inak sa jedná o zaujímavý historický námet o sedliackom povstaní proti šlachte, ktoré stojí veľa obetí. Akurát dobre nechápem, ako môže byť film natočený k stému výročiu zrušenia roboty, keď sa dej filmu odohráva koncom 18. storočia. (04.09.2017)