Miloš Hajský

Miloš Hajský se narodil 19. června 1902 v Praze. Hereckému umění se připravoval u Hany Vetterové a u Adolfa Dobrovolného. Jevištní základy si vydobyl jako člen souboru elévů v Národním divadle v Praze (2. června 1923 – 22. června 1924). A jako profesionální sólový herec začínal na prknech smíchovského Švandova divadla (1925 – 1927). Od roku 1927 se do začátku 30. let věnoval cele české kinematografii. Kvůli finanční krizi opět nastoupil na divadelní hereckou činnost. Působil u řady kočovných divadelních společností, na zájezdových představení a na pražských scénách holešovické Uranie a Stálého divadla v Unitarii (až do roku 1945).

Jako herec a režisér tvořil po okupaci na oblastních scénách Městského divadla Karlovy Vary (1945 až 1948) a Městského oblastního divadla ve Slaném (1948 – 1950). A až do odchodu na odpočinek setrval jako loutkoherec v pražském Ústředním loutkovém divadle (1950 – 1964). Miloš Hajský byla zručným a zodpovědným hercem spíše menších komických a charakterních divadelních postav, k nimž využíval hlavně mimické schopnosti, práci s tělem, gestikulaci a hlasové dispozice. Z postav, jež mohl přetvořit na scéně Národního divadla si uveďme Gospara Vlaďa („Dubrovnická trilogie“), IV. mravence – vojáka („Ze života hmyzu“), Druhého důstojníka („Madame Sans – Gene“), Dveřníka („Faust“), Pohřebního zřízence („Matějovo vidění“), Francise („Bezvýznamná žena“), Biskupa Kolínského („Jeroným Pražský“), Jeana („Jacquelina“) apod. apod.

Do českého filmu vstoupil nejdříve jako asistent režiséra Přemysla Pražského a jako scenárista. Jeho prvním filmovým opusem byla Pražského komedie ŠEST MUŠKETÝRŮ (1925) – jako spoluautor (s režisérem) scénáře. A podle svých scénářů se pokusil o režii náročnějších, dnes už nedochovaných, snímků LOUPEŽNÍCI NA CHLUMU (1926) a WERTHER / UTRPENÍ MLADÉ LÁSKY (1926). I přes značnou uměleckou snahu, schopnosti režiséra neuspěly. Snímky tak propadly u diváků a též u kritiky. A v obou snímcích si také zahrál. Zatímco v prvním to byla menší úloha myslivce Adama, ve druhé už titulní postava samotáře Werthera.

Odmlčel se, a do filmových ateliérů se vrátil až po třech letech, výhradně již jen jako filmový herec. Stal se tedy svobodníkem Beránkem v LORETÁNSKÝCH ZVONCÍCH (1929) Miroslava Josefa Krňanského, jež se ani nedochovaly, bohémem v komedii TCHÁN KONDELÍK A ZEŤ VEJVARA (1929) Svatopluka Innemanna s Theodorem Pištěkem, Antonií Nedošinskou, Jiřím Hronem a Jarmilou Vackovou v hlavních postavách a vojínem Jandou ve válečném dramatu opět Svatopluka Innemanna PLUKOVNÍK ŠVEC (1929) podle stejnojmenné divadelní hry a dalších literárních prací Rudolfa Medka. To bylo poslední vystoupení Miloše Hajského v němém filmovém období.

Pro něj poslední filmová 30. léta přinesla filmografii Miloše Hajského čtyři herecké úkoly před filmovými kamerami. Diváci ho zaregistrovali jako tiskaře v životopisném snímku Svatopluka Innemanna KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ (1931), herce z kabaretu ve fraškovité komedii Roberta Zdráhala EXEKUTOR V KABARETU (1933), po čtyřech letech jako houslistu a přítele dudáka Švandy (Jiří Dohnal) v báchorce ŠVANDA DUDÁK (1937) po dalším režijním vedením režiséra Svatopluka Innemanna a revoltujícího sedláka v dramatu na motivy divadelní hry Františka Adolfa Šuberta JAN VÝRAVA (1937) scenáristy a režiséra Vladimíra Borského.

Mimo jiné spolupracoval do vysokého věku s rozhlasovými studii („Tři mušketýři“ 1969 nebo „Periférie“ 1973). Byl činný i knižně a v soukromí se čile zajímal o astrologii. Zajímavostí je, že Miloš Hajský byl autorem a stál za úpravou některých karetních her (například hra Tarot) a deskových společenských her. Jeho sestrou byla známá divadelní a filmová herečka Darja Hajská (1911 – 1981), s níž se dvakrát sešel před filmovou kamerou (ŠVANDA DUDÁK a JAN VÝRAVA). Herec, režisér, scenárista, loutkoherec, astrolog a činovník Miloš Hajský zemřel 26. listopadu 1979 v Praze ve věku sedmasedmdesáti let. Jeho o devět let mladší sestra ho přežila o pouhé dva roky.

Jaroslav "krib" Lopour