Balada pro banditu

kdysi jsem viděl představení v Mostě a docela to ve mě zůstalo...ale tohle fakt nee...kotlíkářská onanie...vypreparovaná pruda......nevim, co z toho příběhu vyhodili nebo jak to upravovali...ale každopádně to nějakym způsobem zjednodušili a zahustili...drama zmizelo, zůstala jenom metafora, která jen tak sama o sobě působí neuvěřitelně povrchně a průhledně.......je fajn, že se Sís snaží o budování svébytného filmového časoprostoru, ale je nedůsledný...kdyby to natočil uplně normálně jako klasickej film, udělal by líp...zcizováky mě místama fakt vadily...divadelnost iritovala.......písničky jsou blbě použité...narvané za sebou jako kdyby se jejich prostřednictvím měl vyprávět děj...ale to je nepochopení jejich funkce, kdy děj nenesou, ale dotvářejí, obohacují ho, tvoří jeho svrchní významovou vrstvu......baladičnost se uplně vytratila...vůbec jsem z toho necítil motiv blížící se smrti, tragičnost osudů jednotlivých postav, koloběh změn ve společnosti atd....na jednu stranu to byl ve své době určitě progresivní počin, ale zůstal ani ne na půli cesty...a těch pár zajímavých nápdů to nevytrhne... (19.11.2011)

Balada pro banditu mě úplně uhranula, v nejlepším smyslu slova. 🤯 Fantastická hudba, výborný texty, skvělej mladej Donutil a krásnej příběh. Balada má úplně všechno, co od "malýho českýho muzikálu" chceš, krom toho všeho je i ohromně nápaditá. Nestává se mi, abych viděl jeden film za den dvakrát (naposledy se okamžité reprízy po první projekci dočkal asi Kill Bill), ale příběh Nikoly Šuhaje jsem si musel pustit znova. Tohle bude pro mě těžká srdcovka, mám dojem... (11.02.2021)

Cením si především nadčasovosti zpracování, příjemných hereckých výkonů herců, kteří jsou dnes už celkem okoukaní. Jako nejpříjemnější je pro mě hudební složka, hudbu si kdykoli poslechnu jen tak. Její neznalost považuji za velkou škodu. Jeden z klenotů českého socialistického filmu, který myslím mile překvapí i všechny, kteří k němu přistupují ostražitě a s předsudky kvůli autorovi knižní předlohy Olbrachtovi. (04.09.2007)

Tahle filmová ozvěna doslova kultovního divadelního představení Divadla na provázku je právě tím trampským a folkovým muzikál evropského formátu, který mohl udělat naši normalizační kinematografii originální a osobitou... Tak mystifikační kvazi world music, která předběhla a předznamenala pozdější světové dění... Tenhle podivuhodně muzikálový (ale vlastně i obecně filmový) experiment je doveden k dokonalosti a jeho nadčasovost a genialita se nenaplňuje ani tak ve skvělé hudbě Miloše Štědroně a krásných (pseudo)folklórních textech Milana Uhdeho, čistě divadelní jednotě místa, času a děje, narativně mýtickém rámci a usazení celé adaptace, či alespoň pro mě úchvatných hereckých a pěveckých výkonech všech zúčastněných (zvláště pak dua Donutil-Bittová), ale především ve srovnání se záplavou soudobých muzikálových (promiňte mi to slovo) ,,sraček"... (03.07.2007)

Parta mladých lidí, většinou folkařů a kotlíkářů, se sešla na festivalu a převedla divadelní zpracování Olbrachtova románu. Fikce se prolíná se skutečností. Pušky nahradily kytary, místo koně poslouží kláda. Je to nezvyklé pokoukání, ale zajímavé, méně je v tomhle případě víc. Nejlepší na celém filmu jsou písničky v podání brněnského divadla Husa na provázku, v čele s Miroslavem "Šuhajem" Donutilem, kterému role loupežníka sedne. (11.05.2003)