Přerušená píseň
Prervannaja pesňa
Interrupted Song
Obsahy(1)
Československo-sovietsky film z obdobia druhej svetovej vojny rozpráva príbeh mladého slovenského učiteľa Michala Zvaru, ktorý musel narukovať a ísť do vojny proti Sovietskemu zväzu. Sledujeme jeho dramatické osudy na fronte, prebehnutie na sovietsku stranu, organizovanie prechodu slovenských vojakov, formovanie sa Československého armádneho zboru, účasť v Slovenskom národnom povstaní a opätovný návrat do Suchumi. Tu niekde sa začína aj motivácia príbehu lásky ústrednej dvojice Michala a gruzínskej lekárky Eliko. (STV)
(viac)Recenzie (30)
Film prostoupený těžkopádným ideovým nánosem a naivitou. ()
Film Prerušená pieseň je príbeh učiteľa, ktorý spoznáva život po boku Gruzíncov. Niektoré zábery a dialógy dnes vyvolávajú úsmev, ale hodnota filmu je v jeho myšlienke. ()
Není to špatný film, ale takový nějaký moc naivní! ()
tak smutný film, že toľka krása snáď ani nemôže byť pravdivou .. pri duete Pántika s ruským vojakom vždy zatajím dych, skvelý zážitok :) ()
Moje hodnocení není nižší jen proto,že nostalgicky vzpomínám na slovenské herce té doby.Byli úžasní,ale film mě bohužel příliš nedojal.Krmili nás tím celé dětství a tak se mi nesmíte divit. ()
Dnes by asi kombinace slovensko-gruzínské produkce mohla působit zvláštně, za starých komunisticko socialistických dob a udržování vztahů států razících tento režim to taková anomálie samozřejmě nebyla. Přerušená píseň je nádherná Druhoválečná pohádka o vztazích mezi slovenskou a gruzínskou resp. sovětskou armádou, bojujících někde na Kavkaze a později i na Slovensku. Příběh sleduje učitele Jána a jeho přátelský vztah s gruzínským velitelem Guramem Gelovanim a jeho sestrou Eliko Guliani která pracuje jako zdravotní sestra. Je moc fajn vidět (v úvodních titulcích) že gruzínské postavy hráli gruzínští herci a ne jen herci ruští za Gruzínce se vydávající. Znázornění války (reálie) je totálně plastické, zjednodušené a samozřejmě velmi nereálné, pokud však budeme brát v potaz jen příběh, jedná se o směsici patosu a lyrického stylu vyprávění – vlastně takového eposu s neskutečně hořkým koncem (v porovnání s 3/4 filmu), což mi v některých případech válečných filmů velmi sedí. Já musím dát čtyři hvězdičky už jen za nádhernou hudbu, ať už gruzínské tradiční folklorní písně (viz chiti gvriti mofrinavda) , tak I tu symfonickou, která hrála v úvodních titulcích a v průběhu filmu. Také za skvělou atmosféru a dobrou lovestory (které aktivně vůbec nevyhledávám) a za dobovou kolorizaci. Pro mě je tento film důležitý I z toho hlediska že jsem se díky němu začal o Gruzii (jazyk (který je ve filmu také v pár momentech možno zaslechnout), kulturu – hudbu, film a historii zabývat mnohem více. ()
Naivná, romantizujúca čierno-biela (a tým nemyslím farebnosť filmu) sračička. Fašisti sú skrz-naskrz zlí. Všetci od Slovenska na východ skrz-naskrz dobrí. Bratia so Sovietskeho zväzu (poprosím dôraz na ä) nemyslia dňom i nocou na nič iné než ako nám pomôcť. Proste jednorozmerná, vyslovene ako na objednávku veľkého brata natočená rozprávka s romantickou linkou (celkom očividne inšpirovaná úspechom Twilightu) Pántik – odvážna gruzínska doktorka, ktorú ani fašistický nálet fašistického lietadla s fašistickým pilotom fašisticky strieľajúceho z fašistického guľometu fašistické strely nezastaví pred pomáhaním raneným. Pije sa tu vodka, spievajú tklivé národné pesničky, hádžu mince do mora, dovtedy drsne pôsobiace ženy sa počas náletov túlia k mužom... Viac gýču sa už fakt asi ani nedá. Toto proste pokojne vynechajte. ()
Scénář i režie evidentně trpí tím, že obojí dělalo víc lidí. Příběh i samotný film je značně nesourodý. Je to škoda. Kdyby to dělal někdo zkušenější, asi by se na to dívalo líp. Jako skoro v každém slovenském filmu té doby zoufalý hudební doprovod. ()
"Najradšej" mám keď niekto píše a nevie o čom ako napríklad pán WANDRWALL i oficiálny text distribútora, ten posledne menovaný skutočne nemá chybu - moji psi vedia o tom filme viac. Ten film nie je vymyslený, možno je iba o trochu viac poetický než aká bola skutočnosť. Učiteľ a vojak, ktorého hral pán Pántik sa v skutočnosti volal Novák a nikdy nebol klérofašista; vtedy sa nikto nikoho nepýtal či na vojnu chce a v akej je partaji (aj môj otec bol odvedený do Rýchlej divízie, v Rusii zdrhol a potom za SNP zoskakoval s 2. paradesantnou brigádou pri Ružomberku). Pán Novák sa skutočne s tou gruzínskou lekárkou Eliko (hrala ju Lia Eliava (1934–1998)) po vojne oženil. Ich syn Igor (už tiež nežije) hral futbal za Tatran Prešov a nie najhoršie. Neskôr hral i za Bohemku a zohral i niekoľko zápasov v štátnej reprezentácii. Keď hrali v Prešove, jeho rodičia chodili na každý zápas; jeho otec skutočne prišiel vo vojne o tú nohu, tak by mal s cestovaním problémy. Raz v TV, keď sa Igorovi podarili parádne jasličky, komentátor spomenul tento film a kamera našla i jeho rodičov medzi divákmi. Za mojich čias (mám tú "výhodu", že som už starší človek) sa toto všetko, čo o tom filme píšem i o Novákovcoch vedelo tak akosi všeobecne. Po prečítaní niektorých komentárov som cítil, najmä po prečítaní príspevku hore spomínaného pána - vznešene povedané - povinnosť, tieto fakty pripomenúť. ()
Příběh je docela zajímavý. Na tehdejší dobu se tam moc nesoudruhuje a nic o komunistech tam vůbec nezazní, to oceňuji, a přidává to na pravdivosti. A chápu, že v době vzniku filmu to to ve společnosti mohlo rezonovat kladně. Dneska z historie víme, že některé věci byly jinak, např. takhle internační tábory pro zajatce rozhodně nevypadaly (ani u němců ani u sovětů). Občas se až moc tlačí na pilu s tou slovanskou vzájemností (jak se asi mohli bavit slováci s gruzíncema?) - cílem pro Slováky prostě bylo nějak se vypořádat s minulostí fašistického státu, což chápu, že je dost problematický, a tady to ještě celkem zvládli. Líbily se mi záběry z Gruzie a extra bych vypíchnul Vlado Mullera v kratičké roli nacistického oficíra (já ho mám v paměti spíš jako hrdinného partizána, tak mě to překvapilo). ()