Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Československo-sovietsky film z obdobia druhej svetovej vojny rozpráva príbeh mladého slovenského učiteľa Michala Zvaru, ktorý musel narukovať a ísť do vojny proti Sovietskemu zväzu. Sledujeme jeho dramatické osudy na fronte, prebehnutie na sovietsku stranu, organizovanie prechodu slovenských vojakov, formovanie sa Československého armádneho zboru, účasť v Slovenskom národnom povstaní a opätovný návrat do Suchumi. Tu niekde sa začína aj motivácia príbehu lásky ústrednej dvojice Michala a gruzínskej lekárky Eliko. (STV)

(viac)

Recenzie (30)

nascendi 

všetky recenzie používateľa

Takto nejako to dopadne, ak je cieľom nakrútiť film, v ktorom by bol  zvýraznený socialistický internacionalizmus, snaha pridávať k nekonečnému radu filmov s problematikou druhej svetovej vojny a hrdinstva sovietskych vojakov ďalší. Romantická dejová linka má iba rozriediť ten ťažko znesiteľný ideový pátos, ktorým je pretkaný celý film. ()

Marek1991 

všetky recenzie používateľa

Mám rád tieto filmy napriek tomu, že sú idealistické a mnohé skutočnosti v nich chýbajú. Sú to také hrdinské filmy a navyše tento do seba zahrnul prvky, ktoré vystihujú povahu bojujúcich strán v niektorých veciach. Ako vojenský film to má svoje špecifiká, nie je to len o rečnení, ale ani iba o bezduchých bojoch, navyše mení prostredie, nie je dlhý a divákovi ponúka istú formu zážitku cez svoje profesionálne prevedenie. ()

Reklama

Martin741 

všetky recenzie používateľa

Vojnovy film Prerusena Pisen je o Sk vojakoch na Vychodnom Fronte pocas Druhej svetovej vojny. Scenar je na tom obstojne - uteky Slovakov k Cervenej Armade /jeden vojak si nasiel lasku ....../ akurat ma pekne sralo to, ze vo filme nie je ziadna jazykova bariera ...... Aj ked som Pantika nikdy nemusel ako herca, v roli nemeckeho dostojnika sa objavil stary Muller. Toto bol fakt dobry film : 71 % ()

marhoul 

všetky recenzie používateľa

„Zlá zelina nevyhnije“ pravil chlapisko Pántik. Tohle bude na dýl. Na to, že film vznikl roku 1960, je to naivní, přifintěná, idylická, polopatická paseka. O dvacet let dřív se u nás točily snímky brisknější, o hollywoodských válečných filmech té doby ani nemluvím, takže láteřím. Jazyková bezbariéra Slováků s Gruzínci je nejmíň. Propaganda samozřejmě zaplevelila většinu filmu a v kombinaci se hřmotnou hudbou se člověku rychle vybaví povinné, dopolední, školní promítání úděsných filmů tohoto žánru v kině Vítek v Hrabůvce v betonově šedivých osmdesátkách. Opruz, až na jedinou projekci, kdy nám omylem pustili francouzského Medvěda. To je přesně důvod, proč tyhle filmy nevyhledávám. No ale z čistě edukačních důvodů a protože Július Pántik, mrkla jsem na to. Ano, část filmu je sračka, na stranu druhou je ve filmu i cosi pěkného. Pántik s Gruzíncem jsou fajn, sdělení důležité, čili chápu nadšení některých diváků a nehodím ho přes palubu. Vím, že se rozumní Slováci hrdě hlásí k těm, kterým byl Slovenský štát proti srsti natolik, že se rozhodli bojovat. Bylo to důležité tehdy, je to důležité i dnes. Tento velkofilm vznikl ve špatné době, kdy se ale pod rudým praporem, srpem a kladivem točily i horší sračky, pal tedy čert četné příšerné kecy scénáristů. Vnímám příběh učitele, jednotlivce, na pozadí válečných dějin. Však kníry gruzínských žen přehlédnout nemohu. Nechci ani tušit, čím se pyšnily v podpaží či pod hrubými, nepranými sukněmi. K tématu Slováků na východní frontě. Moudrý pán mi kdysi řekl mnoho zajímavého. Třeba že první vydání Z Buzuluku do Prahy, to první, o kterém se nikde moc nedozvíme, ale pár lidí ho má , (jako první je označováno až to druhé, které už bylo plné propagandy, tu tam Ludvík osobně, nevkusně a naprosto zbytečně sám namastil později), nebylo vůbec špatné čtení. Tuto cestu, včetně Dukly absolvoval, zažil, z prvního vydání měl ryzí radost. To, že skončil v padesátých letech v politickém žaláři je věc druhá. A že skončil v politickém kriminále i po šedesátém osmém je věc třetí. V obou případech Bory a ano, i uranové doly. Takto nakládal komunistický režim se skutečnými hrdiny. Tento pán, národností Slovák, se nechal slyšet, že za války Němce a slovenské kolaboranty (mnohdy horší než nacisti) odmítal tak, že jedinou jeho osobní možností bylo přeběhnout k Rusům. Hned po válce pochopil, co za svoloč jejich vedení je. V momentě, kdy se Amíci museli povinně zastavit u Klatov, sklaplo mu, ale to už je jiný příběh. I k tomuto filmu je asi nutno přistupovat tehdejší optikou. Kecy allá starý kinotýdeník jsou fakt k smíchu, ale budiž, film vypráví o důležité etapě slovenských dějin. A ke knize? Kdyby ji Svoboda nepřečmáral, možná bychom ji v pohodě četli, jako zajímavé svědectví skutečné války, v níž umíraly řady statečných chlapů. Nezlehčovali bychom to, nesmáli bychom se, nezvraceli otrávení už u samotného názvu. Apropó, zavři oči a představ si dnešní hipsterské, veganské, testosteronu prosté, pobledlé princezničky s fairtrade biolatté před dizajnovými meknami s nula nula prd dioptriemi na držce, kterak jdou do vojny, bránit svoji zemi. :))))) Srandovní vize, že? No trochu špeku s cibulí, černým chlebem, normálně z mouky, plus stakan vodky by jim možná nalilo trochu krve do do slim gatí.. i když... () (menej) (viac)

raroh 

všetky recenzie používateľa

Poetizující snímek, který sice místy relativizuje slovenskou účast ve válce na straně hitlerovců, ale jehož podstata je někde jinde - v oslavě lásky, krásné přírody (slovenské a gruzínské), písničkách (opět slovenských a gruzínských) a jehož antimilitarismus je nadčasový. Filmu pouze ubírají gruzínští herci (odpustím uměleckou licenci, že si Slováci s Gruzínci okamžitě jazykově rozuměli) dobově nadabovaní do slovenštiny. V malé roli německého důstojníka je pak úchvatný Vlado Müller. ()

Galéria (5)

Zaujímavosti (3)

  • Vo filme boli použité dva pôvodné obrnené vozne, ktoré počas SNP bojovali na povstaleckých frontách, ako súčasť obrnených vlakov. V súčasnosti je jeden umiestnený v areáli múzea SNP v Banskej Bystrici a jeden v areáli Železničných opravovní Zvolen. (andykovac)
  • Na koprodukcii sa podieľalo gruzínske štúdio Gruzia film Tbilisi. (Raccoon.city)
  • Natáčanie filmu prebiehalo v Banskej Bystrici, Liptovskom Mikuláši a v Gruzínsku. (dyfur)

Reklama

Reklama