O statočnom kováčovi

Mladý kovář Mikeš s ohromnou silou (ač tak opravdu nevypadá) a obrovskou palicí... No... udělal na mě dojem, a zařadil tak tuto pohádku mezi mé oblíbené.... Teď něco k ději..... i když ten je celý v popisu... jedná se o klasickou českou pohádku, kde se mladý hoch vydává na zkušenou.... po cestě se k němu přidají dva další hoši (opět s megasilou) , ovšem už nemají Mikšovo dobré srdce.... naopak jde jim jen o peníze a kus žvance.... Tyto hoši se dozvědí o stracených princeznách, a hlavní zápletka pohádky je na světě.... No zkrátka .... KDO SE TÉTO POHÁDCE VYHÝBÁ..... VELKOU CHYBU DĚLÁ!!!!!! (26.12.2009)

Tato pohádka určitě patří mezi tu výrazně lepší polovinu v dějinách naší tvorby pro děti a mládež. Snaha dodržet základní půdorys poetik této tvorby, jak se dotvořil a dozrál v první polovině sedmdesátých let, viditelně zvedá její hodnotu v kontextu pozdějšího vývoje, i když ani TŘI OŘÍŠKY PRO POPELKU nebo ŠÍLENĚ SMUTNÁ PRICEZNA to nejsou. Božena Němcová, naše pohádkářka všech pohádkařů, je z půdorysu díla k jeho výraznému prospěchu víc než vidět; roli siláka Pavel Kříž zvládá nad očekávání dobře právě proto, že svým pojetím koření v básnické pentalogii. Hrůza je opravdu hrůzou, dobro dobrem, vítězství vítězstvím v dobře zvládnutém klasickém pohádkovém černobílém pohledu; syžet i scénář a režie nenechají lhostejnou ani převážnou část "dětí starších generací". Herci bez výjimky hrají to, co mají a mohou; typy, stereotypy i vlastnosti, které tato pohádka přesně a věcně zrcadlí. Za úvahu a diskusi stojí autorský postoj k výkonu královské moci; na mne je pohádkový přespříliš. Naopak nezaměnitelný hudební doprovod JAVORů dává této verzi osvojení staré klasické látky nenapodobitelnou moravskou příchuť, bez níž by naše češství bylo viditelně chudokrevnější. Pohádka - soudě podle odezvy - je dnes zřejmě někde uprostřed mezi dobovým a klasickým nadčasovým rozměrem své další existence. Uvidíme, která z těchto srovnatelně nadějných možností posléze zvítězí. (22.03.2008)

Kříž vlastně není kovář, ale zástupce čeledi mravencovitých, neboť ti jsou taky schopni unést několikanásobek své hmotnosti.. V dětství neoblíbená pohádka, ovšem postupem času jsem svůj postoj tak nějak přehodnotil. Zastávám totiž názor, že u pohádky se má člověk smát (Byl jednou jeden král), nebo bát (O statečném kováři), nebo od obojího (S čerty nejsou žerty) a v těch současných o mlejnech, měšcích a štěstí z pekla z toho nenacházím ani Trošku. Ty ohnuté halapartny si zaplatíš, Mikši! (21.08.2009)

Jedna z mých nejoblíbenějších pohádek s pořádně hustou atmosférou (má nejoblíbenější je scéna, kdy Kroner a Knot najdou na cestě své nejtoužebnější sny (peníze a pořádný žvanec) a pak se tyhle sny změní v krysy a hady), i obsazení je dost dobré (Pavel Kříž sice nebyl úplně to pravé ořechové, ale Kroner s Knotem byli jako proradní kamarádi dobrým okořeněním pohádky, záporák v podání pana Čepka měl slušné charisma a Ladislav Trojan jako králův rádce se svým neustálým "Já to hned říkal." byl hodně vtipnej). Jedna z těch posledních dobrých pohádek, kterých tady kdysi vznikali mraky. Oproti tomu dneska je většina pohádek silně nepovedených (světlých výjimek typu Anděl páně je zoufale málo). K pohádkám jako kovář je radost se vracet na rozdíl od většiny těch dnešních... (15.01.2011)

O něco lepší pohádka, než Nebojsa na stejný námět Boženy Němcové a od stejných scénáristů. Atmosféra je hutná a docela temná a pohádka se mi líbila víc, jak pozdější ekvivalent. Taky je zajímavý, že Ján Króner hrál hrdinu tam a zbabělce tady. Ten konec mě vždycky v dětství strašil, teď už dobrých patnáct let ne, ale předtím jsem z toho byl docela na prášky a vidět nějakýho černocha, asi bych zalezl pod postel. Jinak Pavel Kříž mi nijak nevadil. Myslím, že je to jedna z jeho nejlepších hereckých kreací a to bez ironie nebo nadsázky. (08.07.2006)