Zánik samoty Berhof

Vlak dětství a naděje či jiné příběhy ze Sudet, působí vedle Zániku samoty Berhof jako pohádky na dobrou noc. Vlastně, kam se hrabou i leckteré horory! Atmosféra se snad ani krájet nedá, ztupili byste si nůž. Hluboké nehostinné lesy, ponuré oprýskané samoty plné hnusných zatuchlých trámů a temných svatých obrazů, obyvatelé dohnaní k šílenství, osudy o kterých by možná bylo lepší nevědět. O kladnou postavu tu skutečně nenatrefíte - snad s výjimkou dívky Ulriky a jejího otce, ač opilce a hrubiána (Ladislav Křiváček v životní roli). Výborná Jana Brejchová, přičemž nemohu zapomenout ani na Milana Kňažka, coby drsného velitele pohraničníků. Jiří Svoboda, ať si o něm každý myslí co chce, je bezpochyby jedním z našich nejlepších tvůrců. Do svého majstrštyku dle Körnerovy předlohy dal všechno. A všechno naplno. Za atmosféru a některé scény by se nemusel stydět ani Lucio Fulci (scéna s vidlema je jedna z nejnaturalističtějších, které jsem kdy viděl). Až na krev. Doporučuji všemi deseti s menším (a důrazným) varováním - slabší povahy opravdu ruce pryč. (17.01.2009)

Mikroskopický záběr na zánik jednoho světa troskotá na toporném hereckém projevu většiny zúčastněných a na nedostatečném prokreslení většiny postav. Výsledek je proto panoptikální a celek připomíná jakýsi zrůdný kabaret. Naturalistická popisnost přitom zabíjí atmosféru, která by k samotnému zanikání mohla říci více než vlastní příběh, a zachycený prostor se na dramatu nepodílí jinak než jako náhodné kulisy, historií bezděčně poskytnuté lidem k vyplenění. Jana Brejchová se jako jediná vymyká, ale je to jen jeden světlý bod. První a poslední záběr na ni ospravedlňují existenci tohoto filmu a přitom jej oba překonávají. (09.02.2013)

"Zánik samoty Berhof" je surová, ponurá, silne atmosferická, povojnová dráma odohrávajúca sa na schátralom statku uprostred hôr na česko poľsko nemeckej štátnej hranici. Výborná réžia, takmer dokonalá kamera a perfektné výkony všetkých zúčastnených hercov robia z tohto snímku nezanedbateľnú súčasť vrcholu československej filmovej tvorby, ktorú dozaista dokážu vysoko oceniť všetci priaznivci tuzemskej kreatívnej kinematografie. **** (08.10.2012)

Moc filmů podobného ražení v naší filmografii neni. Poněkud neutěšená krajina, životy a doba. Už to je pozitivum. Zvláštní je i obsazení, kde sice většinu herců znáte, ale rozhodně spíš z menších filmových štěků. V tomhle směru mi imponuje především p. Křiváček, kterého považuju za zajímavý, neotřelý typ herce. Příběh je založen na scénáři p. Körnera a z toho plyne i jedno mínus pro film - když člověk ví, jak dopadla jeho spolupráce s mistrem Vláčilem, přece jen Berhof nedosahuje těchto kvalit a mohl se vyšplhat ještě výš... Proto slabší 4* (10.10.2009)

Film, který je i po letech stále silný, stejně jako kniha. Temný příběh, kde je buď noc, nebo prší, či spíše leje, a slunce se ukáže jen na jednu malou chvíli, když se Ulrika vydá do městečka pro léky. Hudba a vynikající kamera dodávají nezbytnou ponurost a přibližují snímek k vrcholným dílům Vláčilovým. Syrovost ještě podtrhují brutální vraždy, které přeci jen nebyly v českých filmech až tak běžné. Pro mě asi nejlepší Svobodův film. Velké plus je obsazení J. Brejchové do čela wervolfů. V knize má tuhle úlohu muž. Její sametový hlas a tajemná aura způsobují, že divák se k ní nedokáže jednoznačně postavit. Je bestií, nebo se jen pokouší ochránit ty, kdo ji následují? Vedle Údolí včel a Adelheid nejlepší film podle Körnera. Balada, kde vina a trest jdou spolu ruku v ruce... (26.05.2013)