Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Hlavným hrdinom je významný neurochirurg (Miroslav Macháček), ktorý čoskoro oslávi životné jubileum. príležitosťou na rekapituláciu a spomienky na to, aké mu život priniesol úspechy, ale aj ťažkosti. Starnúci profesor stojí pred náročnou a takmer beznádejnou operáciou malého pacient Víťu Uzla (Jakub Zdeněk), ktorého všetci prezývajú Uzlík. Malý chlapček má na svete už len jediného blízkeho človeka – starého otca (Štefan MišovIc). Hoci Uzlíkov mozgový nádor označili lekári za príliš pokročilý a operácia je podľa nich beznádejná, profesor sa rozhodne operovať. Zostávajúce hodiny do operácie sú pre profesora príležitosťou na rekapituláciu a spomienky na to, aké mu život priniesol úspechy, ale aj ťažkosti. Zoznámime sa aj s jeho súkromím, manželkou Jitkou (Jana Brejchová), výbornou lekárkou, ktorá sa kvôli rodine vzdala chirurgie, a synom Ondřejom (Ondřej Pavelka). Spoznáme prostredie kliniky, profesorových spolupracovníkov i pacientov. Začiatok operácie sa blíži a profesor sa v dôsledku nehody stane zrazu fyzicky indisponovaný... (TV JOJ)

(viac)

Recenzie (164)

topi 

všetky recenzie používateľa

Asi se zase budu opakovat, ale nemohu jinak. Jiří Svoboda byl v osmdesátých létech na vrcholu a každému filmu na kterém pracoval vtiskl neotřelou fazónu. Skalpel, prosím je precizně natočené drama z lékařského prostředí s parádně vytříbenými charaktery postav v čele s geniálním Miroslavem Macháčkem v hlavní roli. Miluju jeho vnitřní monology, které jsou zatraceně pravdivé a nabité životními zkušenostmi. Tohle je první liga, žádné kýčovité plácání, ale tvrdá škola. Takové filmy s výraznou hloubkou už u nás nemá kdo natočit. K profesionální dokonalosti si režisér přizval svoje stálé spolupracovníky, kameramana Vladimíra Smutného a hudebního skladatele Jozefa Revalla, kteří mají nemalou zásluhu na tom, jaké ve výsledku film tvoří sourodé dílo. Jako bonus ve snímku zúročili svoje umělecké schopnosti Jan Švankmajer, který se postaral o výtvarnou spolupráci a František Vláčil, jenž dohlížel v roli asistenta vedoucího výroby. Takhle se potom rodí FILM nejlepších kvalit. ()

sud 

všetky recenzie používateľa

Nejspíš nejlepší (minimálně tuzemský) film z nemocničního prostředí. Možná je to díky Jiřímu Svobodovi a jeho schopnosti vyprávět, nebo úžasnému Miroslavu Macháčkovi, jemuž jsem věřil úplně všechno. Film především nevyznívá ani trochu jako srdceryvné melodrama, ale spíše jako napínavý psychothriller o záchraně člověka. Tak asi hlavně proto. 95%. ()

Reklama

mira007 

všetky recenzie používateľa

Tak tenhle film mi definoval dokonalého chirurga - žádnej hřejivě milej Chudíkův Sova nebo zábavný Štrosmajer, ale koncentrovaný, vážný, mírně strašidelný Macháček. Výborný psychologický film, jeden z nejlepších v naší kinematografii z nemocničního prostředí. ()

zette 

všetky recenzie používateľa

Naprosto skvele ojedinele dilo, ktere pomoci myslenek profesora, vyborne hudby, scenare a velmi kvalitnich hereckych vykonu dotvari maximalne depresivni atmosferu, ktera si vas u obrazovky najde. Plne souhlasim s tim, ze se jedna o nejlepsi film z lekarskeho prostredi, a mozna nejen u nas. Jen je skoda, ze takove filmy se uz u nas nikdy tocit nebudou, nic tomu zatim nenaznacuje. Nejlepsi film roku 1985 ( i pres Vesnicku strediskovou ). ()

dr.fish 

všetky recenzie používateľa

Strhující výpověď muže na špici chirurgie. Příběh všedního pracovního dne, týdne a měsíce jednoho doktora na neurochirurgii. Zároveň ale také skládání účtů stárnoucího muže, bilancování, vzpomínky. Děj podbarvuje komentář hlavního hrdiny, padají moudra, která by vydala na seriál. Syrové až naturalistické vylíčení světa uvnitř i okolo našeho pana doktora. Už dlouho jsem neviděl český film, který by šel takto na dřeň věci. Čistých 100%. ()

Galéria (27)

Zaujímavosti (8)

  • Skutečným předobrazem postavy profesora (Miroslav Macháček) byl lékař, profesor MUDr. Zdeněk Kunc, spoluzakladatel světové chirurgie. Díky operaci strumy manželky Klementa Gottwalda se stal lékařskou celebritou. (sator)
  • Slavnostní premiéra filmu proběhla v pondělí 25. 11. 1985 v Paláci kultury (dnes Kongresové centrum) za účasti tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše. (Laliss)
  • Při tradiční jízdě po řece s manželkou si profesor v duchu říká, že se bál, že letos ty peřeje už neproveslují. Správně se měl bát, stejně jako jeho žena o chviličku později, že už peřeje nepropádlují. Na kánoi se pádluje. (pjotri)

Reklama

Reklama