Divoká planéta

No - než sci-fi bych řekl spíš fantasy... Každopádně fantastický film, lehce insitní leč poutavý příběh u kterého jsme jako děcka museli hodně přemýšlet, film, který mne osobně hodně ovlivnil ve vnímání (animovaného) filmu jako umění - i když takto jsem si to začal uvědomovat mnohem později. Bylo nám 10 - 11 a na ten film šli tenkrát do kina nejmíň třikrát... . . . Bůh suď, proč tohle nám nenaservíruje naše "Veřejnoprávní" místo pravidelných dávek sraček ze současné produkce. No - asi by z toho nikdo z kumpánů neměl vejvar... Každopádně pro našince KULTOVNÍ, SKVĚLÉ A NEZAPOMENUTELNÉ! (13.11.2005)

Divoká planéta ma svojou pestrofarebnosťou a bizarnou krásou sveta v ktorom sa odohráva úplne zhypnotizovala a uspala. No nie preto že by to bola nuda, bol som unavený po dlhej ceste vlakom a tí modrý mužíčkovia a všetky tie ostatné „výtvory“ prírody na tejto zvláštnej planéte spolu s psycho hudbou, vytvárajú (ak sa vám chce spať ) ideálne podmienky na usnutie :) Takže si to budem musieť pozrieť ešte raz a byť úplne čulý pretože toto sa naozaj oplatí vidieť! (15.04.2010)

Děkuji Cs filmu že to tam pouštěj. A co na to ČT? Nic ,-jen sedí a čumí na tu pěknou růžovoučkou nekonfliktní hromádku ničeho kterou nás denně krmí. (-no kdyby náhodou někdy šla Divoká planeta i v tej naší ,,veřejnoprávní" ,tak tipuju že někdy kolem půlnoci na ČT2,jinak by se na to snad proboha mohl někdo i koukat!!) (31.03.2010)

Šílená fantasmagorie, ke které jsem si nenašel cestu, a měl jsem i dost problém to vůbec dokoukat. Jistě, ten film je doslova gejzír fantazie a místy je vizuálně velmi nápaditý, ale celé je to prostě tak moc odtržené od naší reality, až mě nebavilo na to koukat. Jinému se to ale může trefit do chuti. (11.05.2019)

Úplně vidím, jak měli Topor s Lalouxem na začátku v hlavách hromadu krásně šílených surrealistických výjevů a jak se je urputně snažili poslepovat jakýms takýms dějem, ve finálním tvaru ze všeho nejvíc připomínajícím lehce zmatené, lehce infantilní, tu prorežimní, tu opatrně protirežimní vědeckofantastické (používá tohle slovo vůbec ještě někdo?) slátaniny ze všech koutů socialistického bloku, které jsem jako kluk hltal z dvojbarevných sešitů edice Karavana, když už mě v trafice na rohu přestal zajímat stojan s pohádkami. A scénář není na Divoké planetě to jediné neohrabané – jinak než se shovívavým úsměvem se nedají poslouchat ani křečovité dialogy, které v české verzi (francouzskou bohužel DVD z Levných knih nenabízí) i dobří herci odříkávají mechanicky jako našprtanou básničku, ani třeba vpád „erotického“ funění tenorsaxofonu do jinak čistě space-rockového soundtracku, když dojde na „noc zachování rodu“. A přesto jsou ode mě ty **** pocitově úplně čisté, za čímž je jednak určitě kusanec nostalgie po výše zmíněných rodokapsových sešitech, ale taky neoddiskutovatelné kouzlo výtvarné stránky a „efekt Ikarie XB1“ – jinakost, kterou v sobě mají tyhle staré fláky z dob, kdy sci-fi žánr ještě neměl vyšlapané cestičky a při osahávání možností, co dokáže vyjádřit a jak, popouštěl uzdu fantazii v jistém smyslu mnohem svobodněji než dnes. (05.03.2017)