Divoká planéta

Děkuji Cs filmu že to tam pouštěj. A co na to ČT? Nic ,-jen sedí a čumí na tu pěknou růžovoučkou nekonfliktní hromádku ničeho kterou nás denně krmí. (-no kdyby náhodou někdy šla Divoká planeta i v tej naší ,,veřejnoprávní" ,tak tipuju že někdy kolem půlnoci na ČT2,jinak by se na to snad proboha mohl někdo i koukat!!) (31.03.2010)

Zaujímavý námet, no tieto staré scifička sú mi proti srsti. Ale treba uznať, že autor mal nesmiernu predstavivosť. "Nová technika masového vyhubovania bohužiaľ nestačí tempu ich rozmnožovania" :lol: to by ma zaujímalo akým spôsobom teda ľudí hubili. Ďalší nedostatok som postrehol v tom, že Drágovia sa pokladali za takých vyvinutých a nezávislých od ľudí, no používali rovnaké jednotky SI ako my ? Podobných nezmyselných maličkostí tam bola kopa. Zas na druhej strane treba jednať, že sa tu jednalo ešte len o kolísku sci-fi žánru. (27.01.2011)

Film překypující fantazií. Něco tak orginálního a zároveň hrozně divnýho jsem snad ještě neviděl. Animace je sice už starší, ale má své nezaměnitelné kouzlo. Příběh je dost drsný a umře tam velká spousta lidí. Hraje k tomu navíc skvělá hudba, která jen podtrhuje tu zvláštní atmosféru. Jsem fakt pyšnej, že tenhle film vzniknul u nás. (18.02.2009)

Slávna politická alegória. Všetci vieme, k akým udalostiam našich dejín odkazuje. Pre tento zámer je žáner ako sci-fi priamo stvorený. Svojská animácia nemusí sadnúť každému, alibisticky ju môžeme označiť za minimálne zaujímavú, reznutú surrealizmom. Na skľučujúcej atmosfére sa výrazne podiela aj typicky český voiceover. Natáčanie DP začalo v Prahe, kvôli politickej situácii ale bola dokončená v Paríži. (01.06.2012)

Úplně vidím, jak měli Topor s Lalouxem na začátku v hlavách hromadu krásně šílených surrealistických výjevů a jak se je urputně snažili poslepovat jakýms takýms dějem, ve finálním tvaru ze všeho nejvíc připomínajícím lehce zmatené, lehce infantilní, tu prorežimní, tu opatrně protirežimní vědeckofantastické (používá tohle slovo vůbec ještě někdo?) slátaniny ze všech koutů socialistického bloku, které jsem jako kluk hltal z dvojbarevných sešitů edice Karavana, když už mě v trafice na rohu přestal zajímat stojan s pohádkami. A scénář není na Divoké planetě to jediné neohrabané – jinak než se shovívavým úsměvem se nedají poslouchat ani křečovité dialogy, které v české verzi (francouzskou bohužel DVD z Levných knih nenabízí) i dobří herci odříkávají mechanicky jako našprtanou básničku, ani třeba vpád „erotického“ funění tenorsaxofonu do jinak čistě space-rockového soundtracku, když dojde na „noc zachování rodu“. A přesto jsou ode mě ty **** pocitově úplně čisté, za čímž je jednak určitě kusanec nostalgie po výše zmíněných rodokapsových sešitech, ale taky neoddiskutovatelné kouzlo výtvarné stránky a „efekt Ikarie XB1“ – jinakost, kterou v sobě mají tyhle staré fláky z dob, kdy sci-fi žánr ještě neměl vyšlapané cestičky a při osahávání možností, co dokáže vyjádřit a jak, popouštěl uzdu fantazii v jistém smyslu mnohem svobodněji než dnes. (05.03.2017)