Dealer

Podobně jako na většině dánských filmů natočených po roce 1995 lze i na Pusherovi pozorovat jistý vliv Dogmy 95. Není totiž obrazově ani příběhově stylizovaný, nesnaží se zapadat do předem připravené žánrové škatulky, nechce působit dojmem, že je prodej kokainu neskutečně cool. Tento náhled na sedm dní v životě dealera Franka zkrátka více než Scarface připomíná dokument natočený v jedné z dánských ulic. A jako takový nabízí skvělé herecké výkony (třeba Thomas Bo Larsen je ve své krátké scéně feťáka, který dluží 50,000 skvělý) a působí nesmírně realisticky, nelítostně a civilně. Mému srdci je však, narozdíl od sociálnějšího pokračování, z čistě subjektivních důvodů lehce vzdálený. (21.07.2012)

Vynikající rozjezd série! První Refnův celovečerák a výtečně zpracovaný. Už z principu, že se o film postaral pan Refn, jsem od toho čekal hodně a taky se tak stalo. Neobvyklý příběh zaměřený do temné hloubky podsvětí drogových dealerů a nenávisti... Kim Bodnia na mě působil skvěle. Příběh se vyvíjí poměrně rychle a s ničím se nesere.. Hlavní postavy mi bylo dost líto, je vidět, že pan Kim Bodnia to dost prožil.. (26.08.2016)

Věděl jsem přesně, že se mu to posere a že Radovan nakonec bude muset dělat to co obvykle dělá :) ale stejně mě ten film vtáhnul. Hodně tomu pomáhá civilní kamera a výborní, nesmírně přirození, herci. Hrozně se mi líbila scéna jak Radovan jel s Frankem vyzvednout prachy od toho feťáka a jen tak nezávazně dobrácky kecali v autě. Fanouškům gangsterek doporučuju, i když tohle není gansterka, ale už téměř reálná sonda. (08.09.2009)

Drsné. Syrové. Nemilosrdní. Sehrané a snímané se silnou dávkou autenticity. Ufff... Někteří severští filmaři se vážně s ničím nepářou, jak to vidět i zde. Od počátku jsem byl vtažen do realistické atmosféry dosažené ruční kamerou a zároveň atraktivního dění s neustálým napětím. Ač ono napětí zde někdy nevychází přímo z gradaci zápletky, prakticky neustále se odvíjí z depresivních pocitů, věčné nervozity a strastiplných situací hlavního antihrdiny Franka. Z počátečního nadšení ze skvělého a hutného thrilleru jsem se postupně dostával do fáze menšího šoku a pocitů odpudivosti z vybraných scén či nekonečných dialogů o pervezních koníčcích dealerů, aby mě film v závěrečné třetině hodil do totální úzkosti a stále závratněji zesiloval skličující depresi. Děsivý obraz společnosti v partě mužů, kteří veškerý smysl života zúžili na drogy, prachy, mejdan a sex, propolouvá v obraz psychologický s ukázkou pravidelné destruktivní proměny člověka uprostřed pasti drogového podsvětí, zčásti v cynickou zrůdu, zčásti v oběť marně toužící po úniku. Dodávám, že rovněž snadného úniku nebylo ani pro mě, když mě film po celý čas tak pohltil a vkrádal se mi pod kůži daleko víc, než bych si vzhledem k tématu přál. V posledních 15ti minutách se celý ten kruh úzkosti, cyklicky nekonečných dluhů a problémů a vrcholící brutality roztočil tak závratně, že jsem raději začal občas koukat po bytě i mimo obrazovku, abych u toho úplně nesešílel. Kim Bodnia, kterého jsem viděl teprve podruhé (po komedii V Číně jedí psy), ztvárnil ústřední roli excelentně a zároveň v sobě má charisma, kterým dokáže film táhnout. Za tak pohltivý sugestivní zážitek a zajímavě ztvárněnou hlavní postavu, která ve mě budila už z podstaty odpor, ale občas i sympatie a jindy až lítost, hodnotím film i přes kus hořkosti pozitivně. [85%] (07.11.2022)

Intenzivní sedmidenní spirála na dno koncipovaná jako výprava do žánrového světa, během které nic nejde podle plánu - v rovině žánru i děje – strhne svou bezprostředností, kterou vytváří dokumentárně stylizovaná kamera sledující postavy zpravidla v těsné blízkosti. Vizuální nekašírovanost umožňuje, aby hrstka sekvencí, které by v klasicky pojaté žánrovce byly předními atrakcemi (zbití zrádného kumpána, zabití feťáka apod.), splývala s ostatním děním do jednolitého záznamu anabáze dánského dealera. (03.04.2011)